Ráno

Když ráno vystupuje stínem ze tmy
A všechno noční bytí v světle utichá
Sluneční paprsek zalije zlé sny, to abys ty
Prožil okamžik krásy, kdy ani srdce nedýchá

Pomalu šplhá do korun stromů z hor
V údolích živou rosu po kapkách si pije
Po nahých stéblech trávy skáče za obzor
To láska přišla podívat se, jak se nám tu žije

Jsme barvou, co kreslí smíchem obrazy
A štětcem v paletách, z nichž svět se tvoří
Okamžik míru skrývající pravdu až zamrazí
Tak vzplanul zase jeden den a naše srdce hoří