Místo pro intuici, obrazy duše a proměnu. Básně pro rituály, věštby z orákula a příběhy, které léčí. Tady se krásno stává kompasem a slova mostem k sobě. A pokud nevíš, co hledáš? Zeptej se.
Ticho není prázdnota. Je to dech světa mezi dvěma údery srdce.
Tahle píseň vznikla k článku Na hraně ticha — o dětech, které se ztrácejí v hluku obrazovek, o dospělých, kteří zapomněli mlčet, a o prostoru mezi nimi, kde se může zrodit znovu slyšení.
On the Edge of Silence je písní o návratu do míst, kde slova už nestačí. Tam, kde se duše a dech dotýkají, kde hodiny tikají jako připomínka, že i v čase je klid.
Ticho není únik, je to lék. Je to pole, kam se padá, aby se mohlo znovu vyrůst.
Každý z nás žije na hraně ticha – mezi strachem z prázdna a touhou po klidu. A právě tam, v jemném bodu rovnováhy, se můžeme znovu setkat.
Poslechni si tu píseň tiše, nejlépe se zavřenýma očima. Možná ucítíš, že ticho má tvůj hlas – jen ti ho připomíná.
[Sloka 1] Přichází chladné dny, vyložili jsme všechny sny. Bojovníci všech říší spí a sní o jazycích na tvých rtech, ach ty.
[Sloka 2] Srdce i krev už chladnou v nás, pravdu spoutá hráčský hlas. Kolik nocí jsme na zádech lžou. „Je to naposled“ – než znova jdou.
[Bridge] Jsme stvořeni ze slov a vůle. Bestie však spí i v tůni. Ke dveřím démonů nevede mír, ale hněv, co přinese jejich cíl.
[Sloka 3] Království se rodí a mizí, jen jsem chtěl říct, co mě tíží. Až můj žár tvým tělem projde, čti ve jménech, co skryl jsem v hrobě.
[Refrén] Hadí noc – tvé ruce planou. Jen šílenství má sílu ranou. Když ticho vzdychá, stíny se smějí, mizí hranice mezi dnem a tmou.
[Sloka 4] Světla hasnou, dav se plazí. Znamení říká: „Nepřibližujte se, vrazí“! Maškaráda kope hrob své masce. Ledaže mi ukážeš, co skrýváš v lásce.
[Závěrečný bridge] Jsi čarodějka, ta prostřední. Z temna mých očí čerpáš vnímání. Tak řekni srdcem – posledním zvoláním: Může démon milovat, nebo jen klamat tiše k zániku?
[Závěrečný refrén] Hadí noc – tvé ruce planou. Jen šílenství má sílu ranou. Když ticho vzdychá, stíny se smějí, mizí hranice mezi dnem a tmou.
💛🩶 “Memory of Touch” is an intimate journey through passion, pain, and longing. Talia Liora sings each word as if it were her last, with a voice that lingers like a trembling breath.
💛🩶 Píseň „Vzpomínka na dotek“ je niternou výpovědí o vášni, bolesti a přitažlivosti, která zanechává stopu. Talia Liora zpívá každé slovo, jako by to bylo naposled.
v náručí dne usínat společně až když všechno povstalo srdcem milovat konečně je teď to, co zbylo ti nastálo paprsek dne krájí tmu tmoucí a chvíle pro štěstí je v nás láska je loď pro tonoucí
Svit oslepující zavřela tma. Slova mají hodnotu brusky. Uříznout větev, co nespadla. Jsem tvůj soumrak i úsvit. Přijímat a dávat to určené. Učil mě soudruh kněz i kat. Milovat strachem sevřené. Srdce já neuměl vyplakat. Srážet lásku až na kolena. Nezvyklé odháněj stranou. Se jménem i bezejmenná. Dobrý den a na shledanou. 💚
"V magii - a v životě - je jenom přítomný okamžik, TEĎ. Čas se neměří, jako když se počítá vzdálenost mezi dvěma body. "Čas" neuplývá. Člověku působí obrovskou potíž soustředit se na přítomnost; pořád myslí na to, co udělal, jak to mohl udělat líp, uvažuje o důsledcích svých činů, proč nejednal tak, jak jednat měl."