Zobrazují se příspěvky se štítkemtma. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemtma. Zobrazit všechny příspěvky

Na hraně ticha

Ticho není prázdnota. Je to dech světa mezi dvěma údery srdce.

Tahle píseň vznikla k článku Na hraně ticha — o dětech, které se ztrácejí v hluku obrazovek, o dospělých, kteří zapomněli mlčet, a o prostoru mezi nimi, kde se může zrodit znovu slyšení.

On the Edge of Silence je písní o návratu do míst, kde slova už nestačí. Tam, kde se duše a dech dotýkají, kde hodiny tikají jako připomínka, že i v čase je klid.

Ticho není únik, je to lék. Je to pole, kam se padá, aby se mohlo znovu vyrůst.

Každý z nás žije na hraně ticha – mezi strachem z prázdna a touhou po klidu. A právě tam, v jemném bodu rovnováhy, se můžeme znovu setkat.

Poslechni si tu píseň tiše, nejlépe se zavřenýma očima. Možná ucítíš, že ticho má tvůj hlas – jen ti ho připomíná. 



Český text písně – Na hraně ticha

[Intro]
Místnost je plná obrazovek a vzdechů,
tichý šum se skrývá pod našima očima.
Děti bloudí ve snech ze statické mlhy,
zapomínají, co znamená klid.

[Verse 2]
Mluvíme v záblescích, mizíme v oparu,
ztraceni v hluku nekonečných dnů.
Ale někde hluboko ticho dýchá
a šeptá to, čemu srdce věří.

[Pre-Chorus]
Stačí nám prostor, kde můžeme cítit,
chvíle, kdy hluk konečně tiší.

[Chorus]
Na hraně ticha začínáme znovu,
mezi strachem a mírem uvnitř.
Drž ten okamžik, než se rozplyne,
a uč se slyšet, co ticho říká.

[Verse 3]
Svět sílí hlukem, ale srdce se ztiší,
křehká síla, tichá vůle.
Skrze neklidné dny a bezesné nebe
nacházíme pravdu ve skloněných očích.

[Bridge]
Ať je ticho naším průvodcem,
jemnou pravdou, kterou nelze skrýt.
V každé pauze začínáme vidět
hlas toho, kým jsme kdysi byli.

[Chorus]
Na hraně ticha začínáme znovu,
mezi strachem a mírem uvnitř.
Když slova padají a myšlenky mizí,
duše stále ví, co ticho říká.

DÆMON

✨ V těchto dnech a po celý víkend, z nás mohou vystoupit ti nejhlubší démoni. Ne všichni přijdou s řevem. Někteří šeptají.

🩸 Buďme pozorní. K sobě. K sobě navzájem. K tomu, co v nás plane i tiše doutná.
 
🎶 Nová píseň DÆMON je zde. Ne pro slabé, ale pro ty, kdo se nebojí dívat do tmy.

------------------------------------------------------------------
🩸 Dæmon – Český překlad (Czech translate)

[Sloka 1]
Přichází chladné dny,
vyložili jsme všechny sny.
Bojovníci všech říší spí a sní
o jazycích na tvých rtech, ach ty.

[Sloka 2]
Srdce i krev už chladnou v nás,
pravdu spoutá hráčský hlas.
Kolik nocí jsme na zádech lžou.
„Je to naposled“ – než znova jdou.

[Bridge]
Jsme stvořeni ze slov a vůle.
Bestie však spí i v tůni.
Ke dveřím démonů nevede mír,
ale hněv, co přinese jejich cíl.

[Sloka 3]
Království se rodí a mizí,
jen jsem chtěl říct, co mě tíží.
Až můj žár tvým tělem projde,
čti ve jménech, co skryl jsem v hrobě.

[Refrén]
Hadí noc – tvé ruce planou.
Jen šílenství má sílu ranou.
Když ticho vzdychá, stíny se smějí,
mizí hranice mezi dnem a tmou.

[Sloka 4]
Světla hasnou, dav se plazí.
Znamení říká: „Nepřibližujte se, vrazí“!
Maškaráda kope hrob své masce.
Ledaže mi ukážeš, co skrýváš v lásce.

[Závěrečný bridge]
Jsi čarodějka, ta prostřední.
Z temna mých očí čerpáš vnímání.
Tak řekni srdcem – posledním zvoláním:
Může démon milovat, nebo jen klamat tiše k zániku?

[Závěrečný refrén]
Hadí noc – tvé ruce planou.
Jen šílenství má sílu ranou.
Když ticho vzdychá, stíny se smějí,
mizí hranice mezi dnem a tmou.

Suno

Vzpomínka na dotek ( Memory of touch)


💛🩶 “Memory of Touch” is an intimate journey through passion, pain, and longing. Talia Liora sings each word as if it were her last, with a voice that lingers like a trembling breath. 

💛🩶 Píseň „Vzpomínka na dotek“ je niternou výpovědí o vášni, bolesti a přitažlivosti, která zanechává stopu. Talia Liora zpívá každé slovo, jako by to bylo naposled.

-----------------------------------------------------------

Drásáš mě dál,
tím svým kouzlem,
mámivým,
drásáš mě dál,
o všech tvých vášních
dávno vím.

Drásáš mě bídnou lstí,
jistotou zlodějů,
dál už jen šílenství
a zítřky bez dějů.

Tak vypadá
splněná touha,
ze snů krást!
Den trvá dál
a snad i úděl,
dát se mást!

Tvé ruce chladné jsou,
jak polibek nekonečné tmě.
Pálíš mě vášní svou,
a přitom mizíš, miluji tě.

Tak vypadá
splněná touha,
ze snů krást!
Den trvá dál
a snad i úděl,
dát se mást!



Světlo ztracené víry



stejně jako barva světlo upije ti
až dostaneš dávnou misku mlsu
pokud však žiješ jen pro přijetí
umíráš s odmítnutím, v oku slzu


zavíráš oči nad vším tím světem
to, aby ještě chvíle sucha zbyla
co když to, že do všeho se pletem
je důvod, že lásku slza nevypila


tma je exploze a odmítnutí lásky
Bůh nevidí, co zbylo z barev světa
je v boží tváři dost místa na vrásky?
když ti zbývá říct jen poslední věta


že život je tvá naděje, i když spíš
taky tu, že nikdo v lásce neumírá
zahalený tmou světlo nespatříš
když ze světla není tvoje víra
 

CO DÁL SHAKESPEARE?

proč svět je dané jeviště?
a většina z nás nezná ani svou roli
co vstoupí na něj do příště?
smrt, láska, život co dává smysl a bolí


v prostoru svých zemí nebýt
sobcem je dnes samý kousek reality
šílenství vynáší trumf a přebit
je kousek dobra, co chce překvapiti

my dívali se dlouho na západ
slunce, co si nad pláží osvětlilo letmý
okamžik krásy, co chce nechápat
někdy je třeba vykročit srdcem do tmy


Spolu


řekni mi, jak miluješ srdce?
pulsuješ svým tónem hry
klapkami klavíru si sršte
jeden ve dvou až se rozední

přes noční prostor jde tma
a jen se zlehka uzardívá
z dotyků vůně je letmá
hra, co nikdy nic nezakrývá

v náručí dne usínat společně
až když všechno povstalo
srdcem milovat konečně
je teď to, co zbylo ti nastálo

paprsek dne krájí tmu tmoucí
a chvíle pro štěstí je v nás
láska je loď pro tonoucí
kteří už spolu neztrácejí čas

V bodě nula 💛


jsme průsečíkem všeho, co jsme 
v touze dotknout se toho jednoho
a z každého z nevyřčených jmen
dáváme lásce málo za mnoho

nekonečno otázek bez odpovědí
a chceme mít vždy rychle a teď
klečící jednu k druhé ke zpovědi
dotkneš se duše a řekneš leť

v motýlích křídlech je schovaná
a hroutí se do tmy bez pozvání
a od srdce k srdci krása hledaná
je probuzení lásky, do svítání

Modlitba II.



jsi teplo světa v podzimu
kterou si na rány přikládám
podléhajíc snění dennímu
ve tmě studeným náladám

spěcháme do spánku moci
opouštím tvou ruku, co vede
kam chodí srdce spát v noci?
a vidí oči vlastně taky šedě?

blízci kamínci a květ růže
jsme k sobě na jeden nádech
a každý z nás dýchat může
lásku dát ve všech pádech

a hodit žabku a sny hvězd
odrazit vlny a nebýt mrzcí
tichý příliv bolesti snést
ať teplo je v našich srdcích

Málo chladné srdce


málo srdce chladné mám
odmítám všechny škůdce
ale stejně už zase otvírám
pomalu a bije mi prudce

kolikrát kolibřík uchopí
kapky medu do zobáčku?
úder za úderem pochopí
šumění větru na obláčku

ve dne mám v srdci vrátka
jsou malá, jen pro skřítka
let slunce krví je splátka
co nefunguje na pravítka

málo chladné srdce mám
a taky mi docházejí síly
někdo čeká, že to vzdám
ale kdo tu věří na apríly

bosá noha v trávě jde dál
má žízeň po dotyku země
a každým úderem je grál
nabírán světlem ve tmě

mé sestře Blance

Dlouhé schody

autorem obrazu je Gabriela Flimmelova

v záplavě modrých světel
rodíme v bolestech svoje sny
a potom už jen nádech a jděte
že kamkoliv kdokoliv jde, spí

my hledáme okamžik tmy
a minulost přestane existovat
a nikdo z nás neví, co se smí
a nic z toho už nejde schovat

srdce se napíná ke skoku
a odpouští z řádu cti a krve
všechny, co chtějí do kroku
milovat jenom tak napoprvé

a když pláču jsem kapkou
to stáváme se součástí vody
možná jen pohladit tlapkou
láska jsou dlouhé schody

Time lapse (Okamžik dne)


rodíme se z popela rán
a kdy rosou zavlaží se zem
každý z nás bude zván
na místo, kde říkáme: jsem

každý den se rodíme zas
když spadne po výbuchu tma
střípky zrcadel, co z nás
udělala fénixem ta boží hra

střídáme koloběh života
spějeme do smrti okamžiku
krev Boha v nás kolotá
tak díky Bože, za tu erotiku

každý den začíná zrodem
láskou jsi v srdci zachován
a není to jen mimochodem
láska boží už je taková

FIRST LIGHT

foto: Karel Zakar

modlím se za ta křídla motýlí
co vzlétla s řádem světa
a tak ti, co svou lásku dopili
vzali si hrníček a znovu zkouší létat

jsou chladem srdce zamčená
když narodíš se ledy tají
než přikrade se bez jména
a rdousí srdce, a nikde nevnímají

a za zdmi srdce z bloků ledu
jsme stejně jenom sami
a ptáš se, copak tohle svedu?
vystoupit ze tmy sám do svítání?

a tak se rodí duše
tvořená bolestí tvých rtů
a naše láska kluše
políbit světlem boží tmu

Sedmá tvář


jít cestou tmavých koutů
co dávají to, co nehledáš
dostáváš tváře od mrzoutů
že strach srdcem vymetáš

a zbytky smetí od kejklíře
otevřít je, skočit do dna pít
životem žít v dobré víře
milovat znamená uchopit

hledáme cesty, kde nejsou
vypráví z nás bolest a strach
 všechny čekajíc tvář sedmou
láska je tvůj dech na řasách

SEDM TVÁŘÍ TEMNOTY

House Stark


Svit oslepující zavřela tma.
Slova mají hodnotu brusky.
Uříznout větev, co nespadla.
Jsem tvůj soumrak i úsvit.
Přijímat a dávat to určené.
Učil mě soudruh kněz i kat.
Milovat strachem sevřené.
Srdce já neuměl vyplakat.
Srážet lásku až na kolena.
Nezvyklé odháněj stranou.
Se jménem i bezejmenná.
Dobrý den a na shledanou.
💚

Třísky Boha


na kraji šílenství se hroutí tma
vyplivne všechno, aby si všechno vzala
a jako u starců, které pokroutila dna
je bolest přede mnou i za mnou, aby ukázala
plující třísky Boha potažené kůží
co se tak kmitající vzdali chutí z boje
teď už se jen ten dech ducha zúží
a smrt jde dřív, než řekneš si, o kom to je?
jsme kůrou neznámého stromu
který by poznáním prý přinášel i plody
to kdyby nehráli jsme malá domů
kde blbost kvete, daleko od svobody
krajem šílenců je černočerná tma
v ní my pohlceni vírem, co už nelze zastavit
kde se umírá, a venku křičí, to je hra
pro ty, co chtěli bez lásky najít božský klid

Miluješ mě k smrti (You Love Me To Death)


ten kout nebe zčernal
předpověděl písek pouští
srdce je životní herna
zaplať, jinak se neopouští

miluješ mě k smrti
tečná bytost, uschlý strom
bez vody sucho drtí
bez mraku ozývá se hrom

láska prý padá shora
když z vibrace sílu ztrácí
děláš si ze mě tvora
já, ty, vlny ve vibracích

a světlo tmy oblaků
omluví stínem odhodlání
poslední z vlkodlaků
to, když se slabým sklání

šel k Bohu pro kříž 
co na hrobě nebude držet
sen prázdný v duši
zabil´s, zas začíná pršet

Démon


pomalu přicházejí chladné dny
vyložily jsme si všechny karty
bojovníci všech království sní
o tom, jak položit jazyk na rty

pomalu chladne srdce i krev
spoutáme pravdu slovy her
kolik nocí jsme si na zádech
říkali, že poslední je, teď ber

stále jsme stvořeni ze slov mít
ale bestie není jenom venku
k démonům nás nevede klid
já zlost mám jejich navštívenku

království přichází a zase mizí
já chtěl sem ti to prostě říct
až ucítíš můj žár, své sklízím
v démonech mých můžeš číst

světla slábnou, všichni se plazí
moc se nepřibližuj, říká znak
maškaráda kope hrob, my nazí
ledaže bys mi ukázala, co a jak

čarodějka jsi ze tří prostřední
z temna mých očí můžeš brát
a řekni jen srdcem poslední
otázku, může i démon milovat?



"V magii - a v životě - je jenom přítomný okamžik, TEĎ. Čas se neměří, jako když se počítá vzdálenost mezi dvěma body. "Čas" neuplývá. Člověku působí obrovskou potíž soustředit se na přítomnost; pořád myslí na to, co udělal, jak to mohl udělat líp, uvažuje o důsledcích svých činů, proč nejednal tak, jak jednat měl."

Shameless


zůstávám po tmě s tebou
a dotýkám se tvých řas
a nevnímám, jak ženou
se věci života kolem nás

zůstávám po tmě s tebou
a nazírám přes clonu času
a odpouštím nestoudnou
polibkem, co změnil trasu

zůstávám po tmě s tebou
a poslouchám usínání snu
a v mžiku, kdy jsi sebou
miluji duší světlo i tmu

Drž se mého srdce (Stay with my heart)


drž se mého srdce
proto je pořád taky tvé
něžně objímá prudce
dýchá na tvé rány bolavé

drž se mého srdce
a co bude dál, nevíme
radujme se i trpme
komory k sobě tlačíme

drž se mého srdce
svítí, jak svíčka hořící
tvá láska si škrtne
čas nad tmou umírající

Podívej


cesta k středu světla
vede vždy skrze tmu
 aby tvá křídla vzlétla
Pegase vzlétnout zvu

nebát se s láskou dál
hrdost je jen prožitek
a že jsem tehdy hřál
ne boj za slovo užitek

světlo k středu bytí
vyváženost nás mění
podívej, co tmou svítí
hledajíc si odpuštění