 |
| foto: Karel Zakar |
modlím se za ta křídla motýlí
co vzlétla s řádem světa
a tak ti, co svou lásku dopili
vzali si hrníček a znovu zkouší létat
jsou chladem srdce zamčená
když narodíš se ledy tají
než přikrade se bez jména
a rdousí srdce, a nikde nevnímají
a za zdmi srdce z bloků ledu
jsme stejně jenom sami
a ptáš se, copak tohle svedu?
vystoupit ze tmy sám do svítání?
a tak se rodí duše
tvořená bolestí tvých rtů
a naše láska kluše
políbit světlem boží tmu
