Zobrazují se příspěvky se štítkemmilost. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmilost. Zobrazit všechny příspěvky

🌸 EGO — když lásku nelze koupit

(série: Nebuďte lásku, dokud se sama neprobudí)

Láska není projekt, který se dá řídit vůlí, a už vůbec ne investice, která se vrací úrokem náklonnosti. Je to dar, tichý, nevyžádaný, a přitom zásadní. Přichází tam, kde jsme schopni otevřít své srdce nejen sobě, ale i druhým.

Jenže naše srdce bývá často plné, přeplněné egem, touhou po uznání, iluzí o správnosti, povinnostmi a strachem. A tak v něm pro lásku nezbývá místo. Ego je mistr v přestrojení: hraje zachránce, oběť i soudce, přepisuje realitu, dokud neuvěříme, že „všechno děláme pro dobro“. Ale dobro, které pramení ze strachu, se časem promění v diktaturu moci.

Skutečná láska se nevnucuje, nelze ji vynutit, ani naplánovat. Ona se prostě stane, když už není s kým bojovat, když se přestaneme přetvařovat, když dovolíme životu, aby se v nás sám nadechl. Jsme nádobami lásky, ale většina z nás má tu nádobu plnou věcí, které do ní nepatří.

Až když ji vyprázdníme od lží, od očekávání, od neustálé potřeby mít pravdu, může se naplnit tím, co dává smysl. Teprve tehdy pochopíme, že láska není něco, co hledáme venku. Je to tichý návrat domů. K spočinutí v pokoji našeho srdce. 

🕊️ Logion 70: „Když z vás vznikne to, co máte v sobě, zachrání vás to. Když to však nemáte v sobě, co nemáte v sobě, zahubí vás.


K tomuto textu patří i tato píseň Šḥinta d’Aḥava (Pečeť lásky), kterou jsem složil v aramejštině, jazyce, jímž mluvil Ježíš a v němž byla vyřčena první slova o lásce, milosti a jednotě. Nejde o návrat k minulosti, ale o připomenutí kořenů: že každé slovo může být modlitbou, pokud zní z ticha srdce.

Zvolil jsem aramejštinu proto, že nese rytmus duše. V jejích slabikách se neargumentuje, tam se dýchá. Je to jazyk, který nerozděluje, ale spojuje. Jazyk, v němž slova ahava (láska) a raham (soucit) nejsou pojmy, ale prožitky.

A tak i tato píseň není doprovodem článku, ale jeho ozvěnou. Je pozváním k naslouchání slovům, jimiž vznikala Bible, slovům, která jsou možná tou nejstarší a nejprostší modlitbou lásky. Aby ji na okamžik uslyšel srdcem.

To the stars


dívám se lásko, kam jsi odešla
dívám se do hvězd, která je ta tvoje
někdy je život setba, která nevzešla
někdy je život bolest bez závoje

co ze spadnutých slz se tkají
rád bych ti zpíval, abys dobře spala
ale že radost a smutek se z cest znají
v divadle život ses dlouho neohřála

smutným se dlouhé zdají hodiny
a proklínají čas, ty vzpoury okamžiků
když z hor se stanou náhle holé roviny
a jméno boží z ticha do výkřiků

křikne, že čekat bude na shledání
já teď ve tmách hledám světlo z hvězd
láska je úsvit, cesta k sobě bez přestání
a ty jsi vzplála, abys mohla vést

Viděla jsi


viděla s pouhý okamžik
kdy přítomnost byla celá
štípnout se, je to snad trik?
duše křičí lžeš rozechvěním těla

kolikrát spadne opona?
uvidíš klid a ucítíš lásku?
výprodej zázraků se nekoná
stačí vydechnout a sundat masku

až vyhrkli slzy krásy
každý den prosíš o milost
v království je dostatek spásy
pro ty, co iluzím řekli už mám dost



Království Boží (řecky βασιλεία τοῦ θεοῦ basileia tú theú) nebo království nebeské (βασιλεία τῶν οὐρανῶν basileia tón úranón) je jeden z klíčových motivů Ježíšova kázání a Nového zákona, v němž se zmínka o Božím království objevuje více než stokrát. Ježíš navazuje na starozákonní označení Boha jako Krále (hebrejsky מֶלֶך‎‎ melech) a svým posluchačům sděluje „radostnou zprávu“ (εὐαγγέλιον euangelion, evangelium) o tom, že toto království – tedy stav, kdy bude naplněna boží vůle – je nablízku a mezi nimi. Přesný obsah pojmu není v bibli definován explicitně, Ježíš o něm hovoří téměř výhradně v podobenstvíchblahoslavenstvích. Království boží však není míněno politicky („není z tohoto světa“). Mezi mnoha křesťany je chápáno eschatologicky, jako něco, co roste mezi věřícími a v úplnosti se uskuteční na konci tohoto světa. Jiní ale vidí toto království realizovatelné v přítomnosti. V moci přítomného okamžiku.