Kováříček

kladívky prstů chytám písmenka

a kroutím jejich boky do spirál

den za dnem mi vychází Jitřenka

jako bych hvězdy z očí posbíral

sám nevím jakou vírou chci být

a zmeškal jsem si hodně chvil

když ukovat pokoušel jsem cit

údery kladívek jsem srdce ctil

a tak tóny vešli i mě do života

z toho, jak se tu se všemi sešli

že zbyla už jenom jedna nota

že zapsáni jsme v jednom verši

OTÁZKY XVI. - Vzpomínka

vzpomínka bílá navštívila

mou černočernou tmu

a chvíli v ní sama hašteřila

propadla se až do mých dnů

pod jejím šumem nevnímám

jako bych dopsal knihu

chce se mi brečet, přijímám

hru, když hledám tu tvou pihu

jen naslinit prst, otočit stránku

jen, aby zas rostlo slovo

co byl život? dechem vánku

vykročit prsty do tmy je hovor

opouštět známé pro neznámé
je bolest bez velikosti
ztracený v srdci Boha samém
nalezený v lásce, co nemá dosti

někdy zas zazní tichá černobílá

bolest bez radosti trpce
nikdy nepřichází jen, aby byla
a přece se musí vejít do jeho srdce