Všechny slova (All the words)

Tato báseň vznikla jako tichý doprovod k článku „Neviditelná fronta“ – jako pocta těm, kteří nesli tíhu, ale neměli komu ji říct. Těm, kdo stáli ve stínu, ve službě, v tichu.

Sloky odrážejí nejen bolest z neviditelnosti, ale i víru v to, že láska, jakkoliv raněná, je stále branou – pro světlo i tmu, pro člověka k člověku. Hudební verze textu vzniká jako intimní zpověď, jako ozvěna hlasu, který byl umlčen, ale nezanikl.

 ------------------------------

Verse 1

láskou člověka k člověku otevíráš

dokořán skoro, jak brána nebe

kterou se dál světlem i tmou ubíráš

co na tom, že oči už jsou slepé

Verse 2

všechny slova, kolik kdo vlastně znal?

dal jsi mi klíče k otevření sebe

když srdcem bolestí jses na svět dral

otráven vším, i tou solí a chlebem

Chorus

je světlo první láskou boží tmy?

zdali pak láska není světlo srdce?

myšlenka na lásku ta lásku nenosí

oči z ní slepnou, pak srdce ztvrdne

Verse 3

všechny slova lásky začínají láskou

chtěl jsi jich říct jen míň a lépe

to každé setkání slov začíná hláskou

a tou ty, stojící u brány klepej

Chorus (repeat)

je světlo první láskou boží tmy?

zdali pak láska není světlo srdce?

myšlenka na lásku ta lásku nenosí

oči z ní slepnou, pak srdce ztvrdne

Mlčení srdce

na vlnách měsíce si pluje
ta moje touha po objetí
a mlha dál mlčí, zakazuje
zvlhlá křídla už neodletí

nesvítí místo odrazů světa
když doběhne to prokletí
a hlavě se vzpírá ta silueta
slov, co zničila to objetí

pokaždé dáváme v sázku
srdce se dotkne koloběhu
a slzy slunce svítí pro Lásku
co se nedostala do oběhu

Mlčení

zase jsem spadl z větve stromu

života, co lákal k sobě šeptajíc

a já na třešně jsem dostal chuť

volným pádem letím zase domů

můj hlad po lásce si had líbajíc

kousnul do všech ochraných lhůt

polibek země postříkaný blátem

a z dlaní místo třešní teče krev

tvá ruka konejší tu bolest, pane

lidi trhaj ovoce zakázané pádem

stoupnou si k tomu třeba na rakev

kdo padl, když nekradl, zas vstane