Všechny slova (All the words)

Tato báseň vznikla jako tichý doprovod k článku „Neviditelná fronta“ – jako pocta těm, kteří nesli tíhu, ale neměli komu ji říct. Těm, kdo stáli ve stínu, ve službě, v tichu.

Sloky odrážejí nejen bolest z neviditelnosti, ale i víru v to, že láska, jakkoliv raněná, je stále branou – pro světlo i tmu, pro člověka k člověku. Hudební verze textu vzniká jako intimní zpověď, jako ozvěna hlasu, který byl umlčen, ale nezanikl.

 ------------------------------

Verse 1

láskou člověka k člověku otevíráš

dokořán skoro, jak brána nebe

kterou se dál světlem i tmou ubíráš

co na tom, že oči už jsou slepé

Verse 2

všechny slova, kolik kdo vlastně znal?

dal jsi mi klíče k otevření sebe

když srdcem bolestí jses na svět dral

otráven vším, i tou solí a chlebem

Chorus

je světlo první láskou boží tmy?

zdali pak láska není světlo srdce?

myšlenka na lásku ta lásku nenosí

oči z ní slepnou, pak srdce ztvrdne

Verse 3

všechny slova lásky začínají láskou

chtěl jsi jich říct jen míň a lépe

to každé setkání slov začíná hláskou

a tou ty, stojící u brány klepej

Chorus (repeat)

je světlo první láskou boží tmy?

zdali pak láska není světlo srdce?

myšlenka na lásku ta lásku nenosí

oči z ní slepnou, pak srdce ztvrdne