Vzpomínka na dotek ( Memory of touch)

💛🩶 “Memory of Touch” is an intimate journey through passion, pain, and longing. Talia Liora sings each word as if it were her last, with a voice that lingers like a trembling breath. 

💛🩶 Píseň „Vzpomínka na dotek“ je niternou výpovědí o vášni, bolesti a přitažlivosti, která zanechává stopu. Talia Liora zpívá každé slovo, jako by to bylo naposled.

-----------------------------------------------------------

Drásáš mě dál,

tím svým kouzlem,

mámivým,

drásáš mě dál,

o všech tvých vášních

dávno vím.

Drásáš mě bídnou lstí,

jistotou zlodějů,

dál už jen šílenství

a zítřky bez dějů.

Tak vypadá

splněná touha,

ze snů krást!

Den trvá dál

a snad i úděl,

dát se mást!

Tvé ruce chladné jsou,

jak polibek nekonečné tmě.

Pálíš mě vášní svou,

a přitom mizíš, miluji tě.

Tak vypadá

splněná touha,

ze snů krást!

Den trvá dál

a snad i úděl,

dát se mást!

Popelka (Cinderella)

👠 Cinderellas never vanish. They live in us, in stories, in the touch of a hand and in songs
that bring us back to where we first believed in love. 

👠 Popelky nikdy nezmizí. Jsou v nás, v příbězích, v doteku ruky i v písni,
která nás zavede zpět tam, kde jsme poprvé uvěřili na lásku.

-----------------------------------------------

Verse 1

vyhaslá v rovinách snů

na zem, jak kočka dopadám

užaslá, jak o sobě si lžu?

jako blázen si něco povídám

Verse 2

křtem je touha dotyků

jak vibruješ mou malou dlaní

jsem i já, když jsi tu?

v půlnoci srdce do svítání

Chorus

pak bláznům temná hodina se hodila

jen chvíle zavíří a tys tam prostě nebyla

pohádkou, co musím teď světem nést

zbyl střevíček a další z hledajících cest

Verse 3

hořící se země propadá

jak struna, co zní před prasknutím

záříš ty, jak nálada

snem hrát si, si lásku nevynutím

Final Chorus

pak bláznům temná hodina se hodila

jen chvíle zavíří a tys tam prostě nebyla

pohádkou, co musím teď světem nést

zbyl střevíček a další z hledajících cest

Kde dotýká se ticho

 

Článek Někdy je ticho víc než odpověď má svůj hudební protějšek – píseň, která vznikla z textu dvou básní tohoto blogu a dotýká se tématu hlubokého ticha, lásky a vnitřní proměny.

Zaposlouchej se do slov:

Na vodní hladinu dopadá stín,

k večeři snů s hříchem bez modlení,

po hádce nevíme, co s tím,

paprsek píchne, život se náhle změní.

To světlo navléká si na hladinu,

klid večerů, kdy se láska měří,

moře přijímá proud endorfínů,

láska je síla, když se tichu svěří.

Potápím se do ticha,

v hlubinách vod to zřídka bouří,

rozpouštím z kalicha

víru, že láska byla, je a dál hoří

A ticho dopadá, jak láva vroucí,

slyšíš to, jak jde popel na Pompeje,

výkřik je mnohdy pro tonoucí,

výbuch, co vystříkl náhle z beznaděje. 

Potápím se do ticha,

v hlubinách vod to zřídka bouří,

rozpouštím z kalicha,

víru, že láska byla, je a dál hoří.

Možná právě teď nevíš, co říct. Ale i to je odpověď. Možná je čas stáhnout se do vlastního světa, kam slova nesahají. Článek neříká, co dělat. Jen ti klade otázku. A ticho… ti dává odvahu ji slyšet.