Zaposlouchej se do slov:
Na vodní hladinu dopadá stín,
k večeři snů s hříchem bez modlení,
po hádce nevíme, co s tím,
paprsek píchne, život se náhle změní.
To světlo navléká si na hladinu,
klid večerů, kdy se láska měří,
moře přijímá proud endorfínů,
láska je síla, když se tichu svěří.
Potápím se do ticha,
v hlubinách vod to zřídka bouří,
rozpouštím z kalicha
víru, že láska byla, je a dál hoří
A ticho dopadá, jak láva vroucí,
slyšíš to, jak jde popel na Pompeje,
výkřik je mnohdy pro tonoucí,
výbuch, co vystříkl náhle z beznaděje.
Potápím se do ticha,
v hlubinách vod to zřídka bouří,
rozpouštím z kalicha,
víru, že láska byla, je a dál hoří.
Možná právě teď nevíš, co říct. Ale i to je odpověď. Možná je čas stáhnout se do vlastního světa, kam slova nesahají. Článek neříká, co dělat. Jen ti klade otázku. A ticho… ti dává odvahu ji slyšet.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ