zas budíš mě ze sna
že, když jen tak spím
hořká jsi, jako láska
sladká, když vyprávím
teď jsi v téhle chvíli
někde ještě žijí nežijí
a my, co jsme zbyly
ve válce bez spermií
svět pozoruji vleže
za slovy plynoucí jedy
bez nože srdce řeže
kdo a dnes naposledy?
a v klidu čelní pelesti
stvořil jsem přijímač
že krom lidské bolesti
chytával jsem i pláč
někdy dýchnu do dlaní
a vypouštím ptáčka
aby zpíval, že vyhání
strach, že jsi jen hračka
oči, co nedovedou
rozlišit zda jsem vinen
když jen svou siluetou
zaslechneš hlas sirén
a pak už jen burácí
nad světem bez ní hněv
vyšlehne v nás s vibrací
podřimující oheň a krev
