neděle 30. listopadu 2008

Víla


vílou jsi se stala
a já byl ještě chlapec
když jsi vedle stála
a já lezl na pec...

v hlubinách přání
chtěl jsem tě uvidět
aby uvěřit mohla
má ruka i duše

v knihách jsi k mání
a splynout v květ
abys mi pomohla
ochutnat úsměv

poseděl na peci
posmutněl, jak dým
polena nehoří
a víla zimohřivá

odešla do přeci
stal ses jen tím
komu láska zahoří
vílou, co je živá

MZ
............................................

Jsme spolu


když dostaneš
polibek na rozloučenou
a odcházíš, tam
kde mi to neznáme

jdi a zůstaneš
mužem nebo ženou
který se vydá sám
do země neznámé

kroky těch
co s námi tady žili
stejně neznáme
a nejdou vzít zpět

vše nastalo v pět
a v jednu chvíli
namísto skoku padáme
a zbývá nám jen zpěv

jdou chvíle
a s námi zustanou
vždycky jsou pravé
obrazy krásy

jsou milé
jen tak se namanou
ať nejsou popelavé
okamžiky spásy

MZ
.............................................. 
všem, kteří věří, že jsme stále spolu...

Sdílení


když v sobě hledáme
co dokážem
a není nad ránem
že si nezalžem
když sebe čekáme
nebo si sami
silou krájíme
čekání na braní
hodnot, co jdou ven
a která je a není?
nesmrtelnost je jen
ve sdílení...

-------------------
všem, aby věděli, že není tak důležité umět vytvořit, ale podělit se...

Jillian


když hvězda v dáli zhasíná
smrt a život po paprsku letí
kdo ví, co vlastně začíná?
vlastností, co zdědí naše děti?
když nebe svítí hvězdami
a říká, že tma bude až zítra
tak snadné je uvěřit čekání
že stal ses hvězdou jitra...

MZ

...................................................................................
Nikdy nevysvětlujte.
Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám stejně neuvěří.

pátek 28. listopadu 2008

Infinity


nekonečno máš
a nikdy nehlídáš
komu se dáš

kam jdou
tvou tmou
ti, co milujou

jsi připraven
zaplatit a jít ven
pro jeden sen

co možná zažiješ 
když nenajdeš
nekonečno "cash"?

MZ
........................................

Valkýry


kolikrát jsi člověkem?
kolikrát jsi sebou sám?
kolikrát boj s nevděkem
kolikrát kolikrát?

oheň, voda, vítr, zem
jsou teď tady pro radost
když kříčíš ze svých jmen
a čekáš, kdy už bude dost

jak jdou hloubky ran
když vytahuješ světlo
tmy z hloubek rán
tys nemohla být metlou

jdou příčiny a pády
kdy zároveň jsi cizí
a valkýry jsou rády
za oběťi tvých krizí

MZ
........................................

Transformers



jedeme kolem sebe
jedeme kolem duší
neznáme nežli nebe
a k peklu jsme si hluší

dokážem chtít bez touhy
vlastnit a spoutat se
jsme jeden druh pouhý
a žít jen tak nedá se

tikají minuty našeho času
však, kdo vládne člověku?
ozvěny srdcí nebo hlasu?
vzdáváme se svých dotyků

dotyky jdou hrudí
ať teplá nebo kovová
modlím se k rozhodnutím
a to, aby nás zachoval

MZ
................................................

čtvrtek 27. listopadu 2008

50 x a stále poprvé...


odhazujem z křídla kamínek
a z našich malých vzpomínek
zbylo než nic a malý plamínek
a vítr odvál jej až na okraj vřídel
spálil na prach pírka našich křídel
a rybám spadl do očí diamantů příděl
vzpomínám na den, kdy zbylo jen být
a kdo se smál? cos chtěl měl a mohl mít
to andělé strhávají křídla a mohou si jen snít
o tu odvahu skočit do neznámých samot
kde snad najdem do svých srdcí tlukot
snad přilákáme do dívčích snů klapot
a sny jdou napřed tmavou oblohou
všechny sny končí, když nenajdou
co máme hledat nikdy nevzkážou
ale když odhazuješ svoje křídla
a letět bez nich, jak jsi zhlídla
jde když rozum spí dál...

Michal Zachar
..........................................................................
všem, kdo věří v myšlenky bez rozumu

úterý 25. listopadu 2008

Domov


Kde zůstává mé srdce,
ptali se mě častokrát!
A zvýším tep prudce
povídám vám za stokrát...

Rád, že žiju zrovna tam,
kde zůstává mé srdce
a nejsem nikam připoután
domovem, co hledá kupce...

A proto vcházím do dveří
a zpívám, jak ti bardi.
Jsem zase doma k večeři
a klíč nevolá, mě najdi...

Domov je tam, kde stojím
a kde své srdce mám
a neznám slovo bojím,
že jsem tu doma sám...

MZ
...............................................
pro ty, co hledají svůj domov všude, jenom ne v sobě...

Myšlenky se chápou


myšlenky se chápou rytmu
jako nohy dvou tanečnic
ptám se jich, proč mohou
říct, mám-li blízko na měsíc
je zázrak, když slova tápou
a nohy krásných tanečnic
jako vždy skvěle hlavou
prohánějí vzduch a nic víc
kouzla jdou rychle stranou
vždyť máme si co říct
a možná jsme dali stranou
kdo z nás dal vlastně víc?
tak myšlenky si plavou
a slunce vydává se za měsíc

MZ
...................................................
Edině

sobota 22. listopadu 2008

Stůj při mě lásko



Abych jednou neztratil i poslední světločivnou buňku.
A mohl rozpoznat vždy včas své zatmění.
Abych nikdy nepozbyl nejmenší částečku,
z níž možno ještě vystavět oheň.
Bez tebe daleko k zemi a zem je pustá.
Lidé jsou plni ozvěn, ale jak netečné skály.
nelze se dovolat, otevřít, pochopit - 
cokoliv zachránit - bez tebe LÁSKO.
A už je dávno čas svrchovaných rozhodnutí.
V sobě, aby z nás nezbyla utkvělá vzpomínka Země.
Méně než otisk v kameni či záchvěv černého deště.
Stůj při nás LÁSKO, protože bez tebe je člověk slepý.
Míjí i zřetelná znamení,
přestává rozumět cestám, slunci a ptákům z pekla.
Neschopen domluvy s prameny.
Protože bez tebe neumím nadýchnout se světla.
Zapustit kořeny, podepřít les
i cizí kroky pozvat k ohništi, rozdělit chléb,
pro rány druha obnažit vlastní krev a zhojit křídla.
Vyhloubit sluneční řeky srozumění.
Protože bez tebe slova se rodí mrtvá,
protože bez tebe umírá zpěv...

MZ
..........................................
modlitba

Stýská se mi - II.

















Stýská se mi hnědovlásko, po objetí, po tvých bocích.
Stýská se mi lásko, po těch nocích.
Stýská se mi, když za očima pod víčky si svítí záře.
Stýská se mi, když jsou rudé, tvoje tváře.
Stýská se mi, po líbání v světle lampy.
Stýská se mi, po zpívání ústy na rty.
Stýská se mi, když zadýcháváš ňadra svoje.
Stýská se mi, kdy vytěžím si tvoje sloje?
Stýská se mi, když nohy tvé si s mými protiřečí.
Stýská se mi, když se napnou v krásné křeči.
Stýská se mi, po sametu tvojí kůže.
Stýská se mi, když z ní sklízím sladký úžeh.
Stýská se mi, po zvlhnutí tvojich sliznic.
Stýská se mi, jsi nejlepší vlhký prieznitz.
Stýská se mi, po tvém krásném hlase.
Stýská se mi, když je vidět, tvá jsem.....

MZ

Nalej si mě do hrnečku


nalej si mě do hrnečku a vypij až do dna
ať je hořká nebo sladká láska naše plodná

ponořím se do hrnečku, rozpustím se celý
zbyde možná potom na dně trocha karamely

když miluji prožívám tvou i svoji lásku
co nám visela s hrníčkem na obrázku

milovaný oči hledají jenom naše štestí 
to ukradneš si jenom stěží na náměstí

cáry žití toulají se v písmu po papíru
když učil jsem se přijímat i tvou víru

jíním mech je sněhobílý a víme o všech, co v nás zbyly
víme o všech, víme všechno i to, že nevíme
jak se vlastně milujeme...

MZ
--------------------------------


pátek 21. listopadu 2008

Propast


Co naděláš, život jde dál.
Nenarodil ses, aby ses bál.
Chceš podat ruku nebo dvě.
Pevně se chyť, ať nespadne!
Máš v rukou osudy lidských srdcí.
Proč někdo nepodá,ale spíš strčí?

MZ

Vyšeptaná


ZKOMÍRANÁ
TRPKOU BEZNADĚJÍ
USPĚCHANÁ
LÁSKA NEMÁ NA NADĚJI

SEŠMOULANÁ
DO KLUBÍČEK OTAZNÍKŮ
VYŠEPTANÁ
DO HLADOVÝCH RTŮ

mz
.........................................
někdy je lepší jenom šeptat

stýská se mi...



Stýská se mi po tvém vzdechu, pro úplněk, pro potěchu,
stýská se mi po údělu, který jsem si zkazil věru.

Stýská se mi po tvých očích s ohnivým pohledem,
co drtí mě teď s výsměchem, tohle támhle už asi nesvedem.

Stýská se mi po tvé lásce, která zdá se ........................
stýská se mi po stýskání, když jsi spala na mých dlaních.

Stýská se mi po tvé puse, cos dávala mi dřív ne v kuse.
Stýská se mi i když máš pravdu, že horší jsem než stádo bardů.

Stýská se mi po tvých očích plných něhy, radosti i smíchu.
Stýská se mi po životě v míru a ne válce pro svou pýchu.

MZ
................................................................
všem, kteří si nejsou cizí...

Rozeznávám, když těžknou srdce...


...když těžknou srdce
a obloha je smavá
zapomělas, že v ruce
máš krom jablka i hada...

...jsou rána co nekončí
a slunce pálí do běla
být Kleopatrou všech očí
cos uštknout ani nechtěla...

...se srdcem si klidně hrej
jdi vpřed a bez přetvářky
hada v ruce klidně hřej
a nezapomeň na otázky...

MZ
...........................................
památce belgického malíře - René François Ghislain Magritta
malíře svých myšlenek - nikoliv jen pouhých obrazů...

čtvrtek 20. listopadu 2008

Jsme vlna, co najde cestu přes svůj splav...



Jsme jedné krve, ty a já.
Jsme jedna síla, co je svá.
Když proniknem si do nitra
a propast neznáma je bezcitná.

A přesto, že jsme oba jeden.
A přes sto důvodů chce dělit nás.
Jak otrávit se, když ne jedem,
slov, co vyhání až slzy z nás.

A vnímej nic než naše gesta
a vyvaruj se naslouchání hlav.
Pak nejsi jenom jeden ze sta,
jsi vlna překonávající svůj splav!

MZ

Věnováno všem, kteří nebojují za každou cenu proti sobě
a dokáží přijmout otisky svých rodičů sami v sobě za své...

pondělí 17. listopadu 2008

Hlas...


zase je tady pořád a zase sílí
hlas, co v hlavách dokola běhá
jdou kupředu obrovi síly
napnutí v hlavě spát nedá

jdem vpřed za silou těch ran
co krouží nám v hlavách nyní
a proudí vzduchem křídla vran
a z přítomných minulost činí

křičet chceš veden radostí
abys pomohl ven tomu zvuku 
co vylétl k hvězdám se zlostí
že srdce rozumu dalo svou ruku

zas jeden sjednocený - prská
když vedle sebe sami stojíme
kdo pozná, jak chutná zmrzka?
když jeden s druhým ladíme...

MZ

čtvrtek 13. listopadu 2008

my way


když jsem sám, sbírám síly
v očích mám něhu a skákající víly
když čerpám své zdroje až do dna
chci jen, abys věděla, že jsi ta hodná
když mám chuť políbit tu cestu prašnou
že šel jsem sám na cestě s dlaní prázdnou
když utrhnout chci kopretinu, to aby potěšila
poslední před pouští, kde bys ty nepřežila
když přede mnou už jenom tma a dálka
a slyšíš hřmění, to se odehrává válka
když lidi neslyší než jen to svoje
tak nejdu se být pro to svoje

MZ