ptám se tě, když mluvíš k andělům
jestli jsi doma a nebo spíš?
hlavičky trháš, jak z jara podbělům
jsou chvíle, kdy se i skvíš
ptám se tě, když vnímáš a jsi mimo
jak dlouhá musí být bolest
život nám zpívá jen dál fortissimo
otvor, kterým se dá prolézt
ptám se tě, když miluješ se peklem
v duši trpících jsi představ
koláče v troubě už trochu speklé
kde je klíč od těch sestav?
Michal Zachar
.................................................................................
Celé město se může přestěhovat, ale studna ne. Milenci se potkají, uhasí žízeň, založí rodinu a vychovají děti tam, kde je studna. Ale když se jeden z nich rozhodne odejít, studna nemůže jít s ním. A láska, i když je stejně čirá, jako ta voda ve studni, tam zůstane také. Láska proto spočívá i v tom, dokázat se smířit s nedostatky toho druhého.
...Nahoře se mohou měnit poměry, města a vesnice mohou přicházet a odcházet, rostou a zanikají, stěhují se, ale studny zůstávají jako hluboký a stálý zdroj života. A právě proto je třeba věnovat studnám i lanu a nádobě náležitě mimořádnou péči, aby se nepoškodily a řád života nebyl ohrožen. Naráží se na potřebu mít v pravou chvíli pravé lidi a pravé nástroje, jež zajistí čerpání životadárné energie...
OdpovědětVymazatKniha Proměn