úterý 10. září 2019

Je to možné


protože z lásky život vzniká
říkám si jemu, čaruj pořád víc
z mála jsi jediná, co je veliká
tím, že neseš den tmě vstříc
v divadle propletených cůpků
co trčí z hlavy jen pro radost
chytáme se antény a hrubku
dáme za okno a řekneme dost
z života odcházíme slovy
a vrací nás do něj zase pláč
někteří papoušci, orli, sovy
připomenou ti, že ty jsi hráč
prsty jsou hráči z boží noty
žít jdeme hrou našich dlaní
když vidíme srdcem, že to ty
jsi klíčem Boha pro uvítání


Dnes není nejhorší nemocí lepra nebo tuberkulóza - dnes je to pocit, že jsem zbytečný, nemilovaný, pohrdaný, nežádoucí, všemi opuštěný. A nejtěžším hříchem je proto nedostatek lásky, ta hrozná lhostejnost k bližnímu, který je vystaven vykořisťování, korupci, bídě, nemoci.(...) Nejde vždy o krajíc chleba, nejde jen o kus oblečení. Po lásce hladovějí lidé i v bohatých zemích světa. A tam je ten hlad nejmučivější: vědomí, že nikdo mě nemá rád, že o mne nikdo nestojí, že jsem zbytečný, nežádoucí. Že jsem sám.“ — Matka Tereza, římsko-katolická jeptiška 1910 - 1997

úterý 27. srpna 2019

My jsme...


až spolknu i tu poslední slzu
a rýmy slov se složí v pohoří
jsi miska plná jemných mlsů
jsi oheň, co se vždy rozhoří

jen pohledem z rozbitých očí
dotlačíš zevnitř i tu poslední
milovat jde ten, kdo vykročí
a všechny láskou zprůhlední

naslouchám srdci dlaní nebe
úsměvem platíme slzy všech
zažít, že láska je to, co klepe
my jsme, my jsme, my jsme

středa 14. srpna 2019

Spí tam v růžích


chtěl jsem se jen dotknout všech tvých pádů
v jitřním polibku z nepravých kapek rosy
a tak ti je z tváře jednu za druhou teď kradu
dýchám jako když jsme přišli na svět bosí

jazyky polibků ochutnávám mořskou vodu
vytékající z hlubin duše do návrší světa
a jako kdysi anděl zazvonil u srdce vchodu
propadl jsem se, co zazněla poslední věta

že teď letím tmou víček, poskytujících alibi
zavřená síla vytryskla v krátkém doletu
a padáme peklem pochyb tam, kde nechybí
ta schopnost říct stromu, že tu rozkvetu

když kapky krve osolené prolije vodopád
lásky, co mečem šípkové růže proklestí
tak ti chci říct, lásko vítej, teď už napořád
to když místo bolesti může přijít štěstí

sobota 27. července 2019

Dotkni se


jsi vlnkou perliček
co otevírá dveře
ze srdce kousíček
co lepíš sen o důvěře

jsi vlnou z života
když ho poskládáš
tak zmizí lakota
srdce srdcem požádáš

jsme jako ty vlny
co za sebou si běží
láskou ať jsi plný
na ničem jiném nezáleží

Existuje mnoho způsobů v mnoha jazycích, jak říct "miluji tě". Ale ve všech jazycích nenajdete sílu, kterou potřebujete k tomu, se toho, koho milujete, dotknout. Tu máte jen ve svém srdci. A tak až budete chtít někoho pohladit, uvědomte si, že je třeba to udělat jemně. Protože sevřenou pěstí srdce nepohladíš.

sobota 20. července 2019

Hranice


překročit hranici znamená nebýt sebou
stát se někým jiným a přinést své světlo
a netuším kým a děsím se žil, co tepou
děsím se strašné změny, kterou já spletlo

a tak hledám lásku, zoufale hledám lásku

do které bych mohla vkročit celá bez vady
žijící se starými ideály, i s těmi po fiasku
já chci být jen taková jako jsem teď tady

hledám, protože nechci zlomit svůj život

chci, aby byl celý od počátku až do konce
zůstal mi se vším, co jsem měla na šedivo
poslední krok, co mi zbyl udělám lehounce

pátek 19. července 2019

AMOŘI


Protože nás sítě osudu drží zpátky

Protože naše důvody nás drží jako grál

Protože pod našimi zdmi nejsou svátky
A protože se sami nedostaneme na oblohu a dál
Když nespálíme svá křídla pravdou
Sledujme cesty, kam se vydáme v srdci

Se ztraceným tělem opilým mocí řas
Už není jen zmařená loutka naděje času
A pokud je teď život příčinou srdce v nás
Moje duše má svobodu, aby uvěřila ve svou spásu
Se ztraceným tělem bez moci svobody
Sledujme cesty, kam se vydáme v srdci

Protože osudem všech je stejný znak 
Kéž všechny cesty tě přivedou zpět domů
Úsvitu nového začátku jsi teď, nikdy pak
Z našich chyb se nic nenaučíme, ani uvěřit komu?
Pokud nezapálíme svoje srdce láskou
Sledujme cesty, kam se vydáme v srdci

Ztracený v těle budu psát ten příběh
Už nebudu loutkou náhod, která tu zahoří
Všechny životy ztracené jsou jen chtivé
Muži umírají, že nikdy nevěří, že jsou tví amoři
Dovolím si alespoň uvěřit v soucit
Sledujme cesty, kam se vydáme v srdci

úterý 16. července 2019

Tančící bublinky


láska je zatmění šílené noci
kůže perlí se hvězdami nebe
voníš mi a jen bez pomoci
v tobě našel jsem zase sebe

stojíme si pod sluncem tmy
naše oči schováváme stínem
hluboko uvnitř kvasilo, kdy?
a stáváš se šumivým vínem

všechny bublinky jdou pryč
stoupají společně na hladinu
že z bezmoci vyplaval klíč
lásko, nehrajem si na hrdinu

popadnem kousíček chleba
namočit do vína a tiše sníst
ze tmy ještě světlem slepá
život je kniha a chceme číst