Spolu

řekni mi, jak miluješ srdce?

pulsuješ svým tónem hry

klapkami klavíru si sršte

jeden ve dvou až se rozední

přes noční prostor jde tma

a jen se zlehka uzardívá

z dotyků vůně je letmá

hra, co nikdy nic nezakrývá

v náručí dne usínat společně
až když všechno povstalo
srdcem milovat konečně
je teď to, co zbylo ti nastálo

paprsek dne krájí tmu tmoucí
a chvíle pro štěstí je v nás
láska je loď pro tonoucí

kteří už spolu neztrácejí čas

Svačina

lásky se nedá dát jen kousek

přitom se tvářit jako svačina

boží chuť upečených housek

když si mě namáčíš do vína

a padám tvými ústy do smrti

snědla jsi ze mě jen to, co šlo

hostie stoličky drtí až rozdrtí

aby se spojilo to, co odešlo

odvahu ničit ve stisku máme

každičkým soustem víc a víc

utrhnout sebe do neznámé

z vývrtky kněze bez hranic

že láska je tvoje boží hostina

až v druhých objevuješ sebe

a tak anděl v láhvi od vína

odšpuntoval víc než nebe

Žádná bolest nás neopravňuje k tomu, ji způsobit někomu jinému.

💔 Králík

pro kroků pár, pro kousek úsměvu

pro krásu zmar, bez dalších nápěvů

běžíme životem, hledajíc jen lásku

i myška za plotem a králík bez ocásku

jednou doběhnem a dál jen krokem

nestat se obědem, přišel, mrkl okem

a bez strachu v něm, usedl si ke mně

nevím čím ovlivněn, snad tichem země

a když už mlčky v tom světa bolu

nezdravil, byl co vědí, co je být spolu

čenichal, u tlamky malou sedmikrásku

díky můj cizí příteli, cos sdílel svoji lásku

V klubu poražených (ego)

na křídlech andělů létají už nejen slova

sem tam poletí i pěkná boží facka

a z hloubky bytosti dolují život znova

a ego zasvítí si chechotem racka

v bezmoci odvržených sil dojde k pádu

z života bez radosti zbude jen dril

když opilý mocí bojujeme o nadvládu

bez lásky k sobě tím peklem chvil

sedím si v klubu poražených, jak osel

projevit sám sebe smíchem vod

plačící tvář příchozímu řekne, posel

 že v každé slze zůstal můj život?

Dokud nechceme slyšet pravdu, neroste osobnost, ale jen naše ego. 

MILOVAT NENÍ, CO DODAT

vím, jak mluvit, aby mi naslouchala tráva

vím, jak mluvit, abych zaujal tišící se vítr

a tak se to lidem při modlení někdy stává

že jsou kapkou vody, až se z nich stane litr

vím, že mluvit je tryskat vodu z pramene

vím, že mluvit je zázrak vším, co se stalo

a tak ti slovo lásku dává, jindy ji zažene

a jen nechápeš, že vysloveno je už natrvalo

vím, jak mluvit, aby se z dlaní stala sláva

vím, jak mluvit, aby se dal člověk poddat

a tak ti zvuk slova barvu do života dává

Boží slova jsou ty, co k nim není, co dodat

🙏❤️ Modlitba na dobrou noc

Běžím tebou Bože o závod

A tak tak si popadám dech

Nemám tvůj čas na návod

Dočtu ho až jednou na zádech

A, i když vlastně nechci nic

Stáváš se TY mým osudem

Možná nádechu trochu víc

Abychom žili až tu nebudem

Všichni umíráme na lásku

A když ji máme plnou hubu

Nikdo nemyslíme na sázku

Vydechnout JÁ byl, jsem a budu

❤️ KDYŽ BY SES MOHL BOŽE PODÍVAT

Když by ses mohl Bože podívat do mého života?

A použil bys k tomu moje oči...

Litoval bys mne?

Viděl bys všechny ty probdělé noci.

A všechny lži, co mě srazili na kolena.

Viděl bys myšlenky, které způsobily můj pád.

Tebe jsem obviňoval ze svojí vlastní zrady.

A křičel jsem, abych nenacházel klid.

Nechal jsem tě odejít ze svého srdce.

Jen tak jsem jsem od tebe odešel.

Nemůže zaslechnout lásku ten, kdo válčí.

A pomsta se řine jako záplava.

Zavřený v kleci sebe sama.

Topím se v lásce od, které hledám klíč.

Až jednou uslyšíš mluvit milost Boha.

Slyš. 
Jsem tu nyní.

A to je jediná cesta ven.