čtvrtek 5. března 2020

MILOVAT NENÍ, CO DODAT


vím, jak mluvit, aby mi naslouchala tráva
vím, jak mluvit, abych zaujal tišící se vítr
a tak se to lidem při modlení někdy stává
že jsou kapkou vody, až se z nich stane litr

vím, že mluvit je tryskat vodu z pramene
vím, že mluvit je zázrak vším, co se stalo
a tak ti slovo lásku dává, jindy ji zažene
a jen nechápeš, že vysloveno je už natrvalo

vím, jak mluvit, aby se z dlaní stala sláva
vím, jak mluvit, aby se dal člověk poddat
a tak ti zvuk slova barvu do života dává
Boží slova jsou ty, co k nim není, co dodat

čtvrtek 27. února 2020

🙏❤️ Modlitba na dobrou noc


Běžím tebou Bože o závod
A tak tak si popadám dech
Nemám tvůj čas na návod
Dočtu ho až jednou na zádech

A, i když vlastně nechci nic
Stáváš se TY mým osudem
Možná nádechu trochu víc
Abychom žili až tu nebudem

Všichni umíráme na lásku
A když ji máme plnou hubu
Nikdo nemyslíme na sázku
Vydechnout JÁ byl, jsem a budu

neděle 9. února 2020

❤️ KDYŽ BY SES MOHL BOŽE PODÍVAT


Když by ses mohl Bože podívat do mého života?
A použil bys k tomu moje oči...
Litoval bys mne?

Viděl bys všechny ty probdělé noci.
A všechny lži, co mě srazili na kolena.
Viděl bys myšlenky, které způsobily můj pád.
Tebe jsem obviňoval ze svojí vlastní zrady.
A křičel jsem, abych nenacházel klid.
Nechal jsem tě odejít ze svého srdce.
Jen tak jsem jsem od tebe odešel.

Nemůže zaslechnout lásku ten, kdo válčí.
A pomsta se řine jako záplava.
Zavřený v kleci sebe sama.
Topím se v lásce od, které hledám klíč.
Až jednou uslyšíš mluvit milost Boha.
Slyš. 
Jsem tu nyní.
A to je jediná cesta ven.

čtvrtek 23. ledna 2020

Láska jako duchové


všechny slova nejdou vyplakat
a ani ta bolest, co stojí za nimi
Boženu s Oldřichem vymáchat
v čase společně se všemi jinými

každý den umírá pohled na svět
a třeba právě slza v oku srazila
tu pýchu srdcem se jen zachvět
to, že v slabosti je skryta tvá síla

že život na zemi je trestem smrti
se kterým spojen svým duchem
zrodí se zrána v peřinách kus črty
a budeš spíš vodou nebo suchem?

stojím na přechodu dne a sháním
kde ve výprodeji je kde jaká láce
před tou silou se já slabý skláním
a šeptám si: dej přednost lásce

sobota 18. ledna 2020

Vyprávět


jsem v nebezpečí ze svých ztrát
které jsem přestal propíjet, ale žít
hledám si v sobě hřiště, kde si hrát
když tvá láska je to, co chci mít

kolikrát jsem si už řekl dost než
zamávám z vrcholu hory a skočím
představy jsou jen klidný sen a lež
zapřáhnu v letu slunce, jsem kočí

podívej se, kolik je kroků k tobě
za všechny dny světa nenacházím
pro tebe srdce nikde nežli v hrobě
jsem ten, který sám nerad sází

a divíme se, kdo že za nás říká
všechno, co není v skutečnosti svět
falešný ráj, kde se nikdy nenaříká
o tom, vám chci v srdci vyprávět

Neexistuje způsob, jak správně či nesprávně vyprávět svůj příběh. jen si buďte vědomi okamžiku, kdy vás přepadne touha jej vylepšit. Pamatujte si, že příběh, který vyprávíte je základem pro váš život. A tak ho tedy vyprávějte tak, jak byste chtěli, aby vypadal.

úterý 10. září 2019

Je to možné


protože z lásky život vzniká
říkám si jemu, čaruj pořád víc
z mála jsi jediná, co je veliká
tím, že neseš den tmě vstříc
v divadle propletených cůpků
co trčí z hlavy jen pro radost
chytáme se antény a hrubku
dáme za okno a řekneme dost
z života odcházíme slovy
a vrací nás do něj zase pláč
někteří papoušci, orli, sovy
připomenou ti, že ty jsi hráč
prsty jsou hráči z boží noty
žít jdeme hrou našich dlaní
když vidíme srdcem, že to ty
jsi klíčem Boha pro uvítání


Dnes není nejhorší nemocí lepra nebo tuberkulóza - dnes je to pocit, že jsem zbytečný, nemilovaný, pohrdaný, nežádoucí, všemi opuštěný. A nejtěžším hříchem je proto nedostatek lásky, ta hrozná lhostejnost k bližnímu, který je vystaven vykořisťování, korupci, bídě, nemoci.(...) Nejde vždy o krajíc chleba, nejde jen o kus oblečení. Po lásce hladovějí lidé i v bohatých zemích světa. A tam je ten hlad nejmučivější: vědomí, že nikdo mě nemá rád, že o mne nikdo nestojí, že jsem zbytečný, nežádoucí. Že jsem sám.“ — Matka Tereza, římsko-katolická jeptiška 1910 - 1997

úterý 27. srpna 2019

My jsme...


až spolknu i tu poslední slzu
a rýmy slov se složí v pohoří
jsi miska plná jemných mlsů
jsi oheň, co se vždy rozhoří

jen pohledem z rozbitých očí
dotlačíš zevnitř i tu poslední
milovat jde ten, kdo vykročí
a všechny láskou zprůhlední

naslouchám srdci dlaní nebe
úsměvem platíme slzy všech
zažít, že láska je to, co klepe
my jsme, my jsme, my jsme