Tančící bublinky

láska je zatmění šílené noci

kůže perlí se hvězdami nebe

voníš mi a jen bez pomoci

v tobě našel jsem zase sebe

stojíme si pod sluncem tmy

naše oči schováváme stínem

hluboko uvnitř kvasilo, kdy?

a stáváš se šumivým vínem

všechny bublinky jdou pryč

stoupají společně na hladinu

že z bezmoci vyplaval klíč

lásko, nehrajem si na hrdinu

popadnem kousíček chleba

namočit do vína a tiše sníst

ze tmy ještě světlem slepá

život je kniha a chceme číst

Archanděl

někdy je bolest nad rozsahem ztrát

tím jediným, co ještě vlastně zbylo

poznání, že se z prázdna nemá brát

 ani, že slzou Boha se srdce neumylo

když cítíš doteky slz, těžko se mlčí

probudíš se v hrudi bez obalu lásky

každá bytost, co se před tebou krčí

symbolem tvé krve žhnoucí masky

když jsem tě tehdy neposlechl pane

a nevyhladil srdce bolesti všech lidí

řekl jsi peklem budu, ale že vzplane

srdce anděla láskou všech, co tě vidí

každý krok, co bolest nese není boží

a tys donutil věřit bez svobody Slova

láska je darem svobody, co se vloží

archanděl Lucifer, k službám, znova

Krotká

chci vám jen připomenout

že každý má právo na lásku

chvějící rukou navrácenou

v kožichu z myších ocásků

v pohádkách nočních zpráv

co vykládala babička i máma

láska nebyla dobrá ani zlá

možná víc v srdci známá?

chci vám jen připomenout

abyste snili, i když to nejde

když se chce rozpomenout

na život z lásky se ptejte

v ranním oparu svítá naděje

že se s láskou každý potká

možná, že i vám prospěje

vědět, jak je vlastně krotká

Znak

zas zničila jsi stovky krásných míst

ty lásko, co přicházíváš v dešti brzy

to kvůli tobě začal tváře srdcem číst

až když v tváři Boha spustily se slzy

jsi nemravná, krutě žádoucí a chceš

najít vše bez času, co dává odpovědi

na víčkách stínu je pravdou vše i lež

a tak nás přivádíš všechny ke zpovědi

nejjemnější ze všech tajemství, co zná

bijící teď, kdy všechno bylo je a bude

tvá ruka kreslí láskou čarodějný znak

který tě v životě svlékne před osudem

Rohlík

pro všechnu víru světa pane Bože

pronikám tebou do podstaty

tam, kde jazykem se klouže

a ty nekousej mě sakra do prostaty

to láska jsou divná vrátka k Bohu

tak tělesná, pak sexy o to více

že i přes odpor křičím já mohu

a že na konci je prázdná makovice

a tak se dechem rozpouštím a plním

to s tebou zažívám i harmonii

když těla dotknou se tak vrním

moc lituji ty, co takhle lásku neprožijí

a takhle jsme spolu věčně v okamžiku

v místě, co naše srdce nezamyká

v posteli má i zbytky po rohlíku

láska, potvora co kouše nejen do jazyka

Lucifeři prachu

padají vločky do srdcí, jak do otevřených bran

a poletujíc vzduchem, hrají si spolu o život

každičký okamžik, kdy letí, je vzpomínkou z ran

které na sebe vzal ten, co se mu říká lodivod

který zazvoní, když už potkali jsme plno sněhu

na srdce, které puká od bolesti jenom dýchá

vzpomínka z hlubin počátku, že zapomněli něhu

lidé, kteří se stali tvory, které osedlala pýcha

jak jemně poletují, aby dotkli se našeho strachu 

a umírají všechny do jedné, kde neprozradíš 

padají z nebe do země, z nicoty lucifeři prachu 

myšlenkou sevřenou pěstí srdce nepohladíš

Vaše výsosti

Image by Arkin54 from Pixabay

a někdy je krok závaží cestou do pekla

když, co dáš si, neváží ruka, co utekla

na schodech do krypt nevědomí smrti

jít bojovat ne krýt to, co pádí jak chrti

a dává krokům styl tance od pasu dolů

když jsi smyl z rukou krev ze symbolů

nad úbočím ramen kroutí se síla bolest

každičký pramen, kterým jdeš prolézt

jak vzlykáš modlitby zavřenými víčky

a do kalicha vylity z dlaní srdeční říčky

naplníš se proměnlivo, že láska je víra

láska je víra, že život, je to, co neumírá

věnováno ZAHRADĚ KLADNO