čtvrtek 30. srpna 2012

Pohlazení


o čem si sníme v knížkách?
co si chceme závidět?
kdo z nás žije v břízkách?
a kdo zachrání svět?
kam vedou schody víš?
co dává lásku na podnájem?
tak teď pohladit mě smíš?
na co si to tu vlastně hrajem?

Zlehka


zlehka, zlehka prodáváš sny, co tvoří klapky klavíru
aby dál nota tekla zdmi, co boří zmatky vesmíru
uvažuješ vzteklá nad obručí, co dává tvary vizím
přešlapuješ do područí a ta,co mává, mi říká mizím
přišla jsi jen o maso a poklidnou půlnoční oblohu
vyšlas´s z žen grimasou smírnou, proč je to vše na Bohu?
tvoříme svět z lidí poplatných a sličných, co může mít?
a zboříme květ, co neuvidí úchvatný měsíční duše svit

Nádherný den


den, kdy odešel jsem do samoty
koukám, že tady jde zatáčka cestou
tak obouván životem nové boty
ohlížím se zase za ním, jak za nevěstou

poznávám novou vlnu, přání plněná
pro ten okamžik jdeme i dlouho cikcak
bez bázně z toho času i ze jména
a někdy nás popoveze auto nebo vlak

možná by bylo dobré krom bot a listí
dávat si pozor taky to vše kolem
možná, že jsme si sebou tolik, tolik jistí
neřeknem, stav se, když jdeš kolem

sBohem II.


tak jsem se zas potkal s Bohem
povídá, co dělal celý čas?
jsem na tom tak, že nevím co s dobrem
mrkneš na to se mnou zas?

takhle to chodí, když se vám zdá
sen o nás, co existujem
a tak mu jen tak prostě: kámo povídám
mám z tebe zatím jen průjem

scelovat člověka, dokud se nenarodí
prý dělává to naše karma
když zhasne, tak jeden až na krev omarodí
a tohle vše je zdarma!!!

zas jsme si plácli a kam teď prý, že jdu?
bez starostí života s dluhem
vím, že je akorát dost času nedělat tmu
v sobě, natož v druhém

pondělí 27. srpna 2012

Skřípot srdce (Jar of Hearts)


někdy je chvíle víc než život
když posloucháš, jak srdce kluše
v rukách kormidlo jsi lodivod
co dáš za něžné pohlazení duše?

říkáš za vzlet iluze to stálo?
tělo ženy se živí pohlazením včel
dvouplošník přistává na stálo
aby zas za tvou plnou nádrž uletěl

co nejvíce je a platí navždy?
je to, co nejmíň ceníme si my sami
pravdy dotknout chce každý
ale kdo tě vede s láskou k milovaní?

Mandžušrí


každý jsme samostatný svět
a kráčíme do něj přes mosty
nemáme si sobě, co závidět
protože všichni jsme tu hosty

každý slyší jen to, čemu rozumí
a když si důvěřuješ, umíš už žít
to láska je tím, co každý neumí
je tvoje kopí, meč, zbroj i štít

každý svět bojuje o svobodu
to zabíjíme silou svojí vášně
a až nebe dá nám svoji vodu
my dovnitř obracíme strážné

každý ví, že teď existuje štěstí
ale my si ho neumíme vážit
svobodu má, kdo serve zvěsti
že láska už nechce svlažit

každý svět má svoje srdce
to svět k světu zlehka zapadá
říkám to každé ženě i smrtce
proč moje srdce mám jen já?

Naplň mé srdce (Fill my heart)


naplň mé srdce láskou
po mostě přecházím
o tom, že vůní rajskou
cítím se vůbec nesázím

naplň mé srdce láskou
je velký úkol pochopení
a i když často s maskou
žít je pořád k uchopení

naplň mé srdce láskou
ztratit sebe znamená
že naše já si splasknou
modlitba ticha slyšená

neděle 26. srpna 2012

Hurt


bolest pláč nezhojí, jen prozradí
nejsi ničím člověku, jemuž jsi byl vším
a to je zvláštní lidské nářadí
netrpím pouhou žárlivostí, jen bdím

v srdci má člověk hodně místa
zde je zraňována sebeláska člověka 
v čem je teď tvá láska čistá?
že zaplníš i to, cos nikdy nečekal?

bez ulpívání nebe pálíš zem
já říká ze štěstí sebe masku strhni
když dva jsou svým obrazem
to soucit je tvá bolest v mém srdci


Pamatuj si (Remember me)


pamatuj si ten den, kdy spadla iluze
pamatuj si, to, jak nabrala jsi vodu
pamatuj si, co bylo, když kus po kuse
pamatuj si, jak´s přišla k tomu bodu

pamatuj si, že jsi se dotkla kapky
pamatuj si, jak ti chutnalo snění
pamatuj si všechny ty lásky zmatky
pamatuj si, voda všechno zpění

pamatuj si ten dotyk, kdy k rozumu
pamatuj přišlo a bije srdce nyní
pamatuj si, že životem ne bez šumu
pamatuj si, jak jsi se stala bohyní
-----------------------------

foto Radka Szabó

sobota 25. srpna 2012

Tři


někdy mi docházejí slova
když říkáš milujem Boha
bláznův šat obléknu znova
to pro ta pokušení mnohá

milovat, radovat a zpívat
všechno je jiné, když jsi
my zase můžeme ožívat
na lásku jsme potřeba tři

když dojdou slova miluji
srdcem Boha bylo dáno
já za vše, co bylo, děkuji
všemu co bude, řeknu ano

Facebook (Lost love)


sdílíme si pocity okamžiků
bereme sázky na pronájem
vítězství a proher našich díků
v kožichu lásky hranostajem

sdílíme životy, co běží cvalem
koně nemají, kde složit hlavu
a poslední zhasne síť málem
když předává důležitou zprávu

láska je divná hra na znamení
poslední většinou se svádějí
vytesáno prohrávají v kameni
ti, kdo nejvíc touží po vítězství


Svíráme (There You'll Be)


poslouchám své srdce
a čekám, jestli mu nedojdou slova
bouchá klidně prudce
a podle toho, jak se člověk chová

přemýšlím o všem, co je
vhodné říkat ti po ránu ze srdce
snad půjde to bez boje
když slova sevřou tě něžně prudce

svíráme společně vše živé
bdělí nad tím, co je plynoucí slovo
v rytmu té melodie splývej
čím Bože nejsou slova, to mi dovol

pátek 24. srpna 2012

Ulítavá


zakletá v princeznách se zdáváš
když si tiše sama zpíváš
komu z nás se vlastně vzdáváš?
když srdce láskou mícháš?

kdo je Bůh a kdo Kain či Ábel?
vstřícná k rovinám přání
k čemu v nás vyučil se ďábel?
to nemáme my ani zdání

zpěv běží hlavou nad svítáním
možná si nevzpomeneš
jen kdo zná melodii tvého srdce 
předzpívá, když zapomeneš

čtvrtek 23. srpna 2012

Tolikrát, kolikrát...


tolikrát napíšu ti dopis písmem
kolikrát dosáhnu svých chtění?
tolikrát se v dotyku stisknem
kolikrát bude, co už teď není?
tolikrát stvoříme si svět touhou
kolikrát umíráme za pocitů ztrát?
tolikrát tančíme vteřinu pouhou
kolikrát chcem si s láskou hrát?
tolikrát zničíme se obrazy Boha
kolikrát je jemnější způsob života?
tolikrát skutečná srdce mnohá
kolikrát hledá kdo, co je jednota?

úterý 21. srpna 2012

Zima


měsíční světlo pomalu dopadá
tichem vzlétlo do svalu, jak nálada
modravé stíny krouží v tvém těle
bodavě jiný touží skrýt to osamělé
přichází po špičkách ten chlad
přepadá noční víly v ženách a hlad
vyhání z teplých peřin tančit nocí
láska je slepá a srdce bez pomoci
vidí jen to, co je Bohem neviděno
láska se šeptá, nic není promarněno
a polibky světel jsou z řečí v ráji
sliboval hry boží, dokud se nedohrají
láska je jediné, o čem srdce sní
až zbude zima z lidského sobectví

pondělí 20. srpna 2012

Po pádu (After the fall)


po pádu sedneš si srdcem dál jen do těla
při hrách lásky zbývá to, cos dala nechtěla
krajina stydkých kostí láme se cvalem pěn
kdo z nás se stále jen postí ve jménu mém
doufá dobrotivá, nevychloubá se nachová
vykoukne nečekaná, když pravdu zachová
ve vše doufá, roztáhne do zpěvu i medúzy
hlas vibruje tělem, panika chvění do hrůzy
věřím, že láska nás dvou přejde i do krve
miluji po sté v náš prospěch a stále poprvé

Neviditelný (Invisible)


zarýváš se do mě
drápy jsou od šelmy
a dřímající pochodně
zažehl neviditelný

dokonalost normou
člověčích potřeb lásky
básnící zvou řečí ornou
půdou pro tvé hlásky

a touha být milován
v poušti života středem
pevným být směřován
jsi ke kráse sveden

když dva je jeden
láskou jsi nesmrtelný
kdo jsme kým veden?
ty lepší neviditelný
------------------------------------

Láska je naléhavé nutkání být zajedno s celkem, hluboké nutkání rozpustit sebe i tebe a dosáhnout jednoty. Láska je taková proto, že my jsme odtrženi od svého vlastního zdroje; a z tohoto oddělení vzniká touha vrátit se zpátky k celku, být s ním zajedno. Když vytrhnete ze země strom i s kořeny, bude toužit po tom, aby mohl zase zakořenit, protože to byl jeho skutečný život. Teď ale umírá. Oddělen od země nemůže strom existovat. Strom musí existovat v zemi, se zemí, skrze zemi. A taková je i lidská láska. Taková je i lidská sexualita.

neděle 19. srpna 2012

Chyby a naděje


nenávidím ne člověka
ale jeho chyby
to, když vlk si zaštěká
tam, kde se mu zlíbí

naděje je snem bdícího
a životy bez ní
kde může srdce bližního
prasknout, že nezní

chyby ty lásku nezdobí
a i když zavrčíme
naděje vždycky způsobí
že zase uvěříme

Untitled



bloudíme po řasách
pohledy klopící
bez názvu po trasách
srdcem se tlumící

ne každý snese oči
co berou dech
bez názvu si vkročí
do srdcí všech

pohled je tvé utrpení
co neukryješ
bez názvu ti okoření
co si neprožiješ


sobota 18. srpna 2012

Na koho asi...


na koho asi 
padla pochybnost
vzpomněla si
že kdo ji nemá dost

nástroje jsme
na které jde si hrát
rytmus je zde
a melodií začal vát

život harmonie
smrt touhy z rozkoše
svede, neopije
láskou jsi ty, o Bože

v strunách klid
jemně jen načechrat
tvůj život zní
jak ho TY zkusíš rozehrát

Mám jen svou duši (je n'ai que mon ame)


mám jen svou duši
která má přání sen
klíč v knihách o růži
andělský luk je čten

mám jen svou duši
s obrazy levandule
co než se tu usuší
úsměvem do minule

mám jen svou duši
cesta je bolest tmy
můra zašustí do uší
blesk ohluší než tmí

 velká láska je vchod
očí, co srdcem buší
a milovat je ten plod
který dozrává v duši


pátek 17. srpna 2012

Přeji vám


přeji vám nezažít bolest
když umírá ta druhá část
každý jsme druhem zvolen
připomínat Bohu slovo slast

přeji vám umírat, jak koně
co dýchají těžce do ticha
je být druhým, trávou pro ně
umírající tráva zvolna usychá

přeji vám umřít, jak slunce
co každý večer hasne v záři
když umírá člověk je puncem
značky JHVH ražené na oltáři

přeji vám, koně, vládci říší, 
přeji vám, ať tráva nepíchá
přeji vám, slunci, hasneme tiší
když umírá člověk zpívá do ticha

NEKKHAMMA (Vzdát se)


provázel jsem jednu z ctností
a zrovna vycházejíc ze dvora
šlápnout do hovna zbožností
podvedla mě pýcha i pokora

čekal jsem vždy to nejhorší
a když přišla láska zmazaná
tak ztichly všichni přítomní
do duše byla jsi mi připsaná

vždycky, když vzdáte cestu
po které, když šel každý hrát
čekali jste jen bílou nevěstu
někdy je bílá znamením ztrát

Kolem osudu (Twisted logic)


proplouvám dnem
a navzdory času tu stojím
když na nebi mém
si zahřmí, tak se i bojím

jen kolem osudu
zkoušíte hnout, aby se dál
děj toho, co nebudu
moci zastavit, abych se bál

spouštíte bolesti slz
nechápete, že ne se zárukou
láska jde k Bohu skrz
jen mým srdcem a mojí rukou

čtvrtek 16. srpna 2012

Mene tekel (Drink Before The War)


jsou to tváře otištěné v kameni
kde zbyla jen prázdná hmota
a osud míchá karet znamení
ty čekáš taky, co zbyde ti ze života?

jsou písmena zapsaná v knize
a všechna o nás všech mluví
tvá chuť přežehnat se křížem
v jednom verši se ti Bože neomluvím

jsou tvoje prsty Bože, co píší
kdy Lucifer byl ještě Polárkou
z vína, když Kristus zvedl číši
 a pronesl nám přípitek před válkou

V srdci (In this heart)


jsem počátek a konec všech písní
už podléhám vůli toho, koho miluji
potichu se dívám, až mi tvář zpřísní
v lásce jsi okem srdce a tím slibuji

to láskou jsi z mála udělala moc
a nebylo to vždy jen osamělé snění
někdy jsem volal z dálky o pomoc
a doufal, že tvé srdce něco změní

a teď míchá balíček karet má ruka
láska je kouzlo se srdcovým esem
to i když zamíchá srdcového kluka
láska je i to, co spolu neunesem

středa 15. srpna 2012

Ke všemu (I'll Be Gone)


ke všemu z těch krás
přidávám si i tvou chuť
všechno je už dávno v nás
v místě, kde srdce tluče buď

odhazujem nechtěné
jak svou minulou přítěž
a jako krví rány pokřtěné
srdce ví, že není vždy vítěz

klamáni povrchy věcí
hledajíc vstup do zahrady
chtěli jsme brány ráje přeci
odpuštění je teď hned a tady

WU (Advaita)


Mé je slunce, má je luna, mé jsou hvězdy.
Čeho si ještě žádáš, co více hledáš, má duše?
Kdo zatemňuje oblohu neuváženými slovy?
Vydej se na cestu života jako muž.
Budu se tě ptát a ty mě poučíš.
Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi?
Sestoupíš až na dno propasti,
tam k branám smrti, do sídla světla? 
A když již půjdeš do příbytku temnoty,
vzpomeneš si, že už to vše dobře víš.
To protože jsi už byl vždy na světě
a počet tvých dnů je bez konce.
Kdo určil srdce za sídlo rozumu?
A kdo dal do ledví moudrost?
Tak opásej svá bedra jako muž.
Budu se tě ptát a ty mně poučíš.
Dosud jsem o tobě slýchával.
Nyní však Tě vidím vlastníma očima.


Wu - Wu (巫; pinyin: Wu, doslovně " šaman ") jsou duchovní média, kteří praktikovali věštbu, modlitbu, oběti, vzývání deště a léčení v čínské tradice sahá více než 3000 let nazpět. Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Wu_(shaman)

Advaita učení indické náboženské filozofie, podle něhož bráhma představuje samu reálnou existenci, zatímco svět je pouhou iluzí. A projevem advaity je Nath = Navanath Sampradaja je pouhá tradice, způsob výuky a praxe. Není znakem úrovně vědomí. To kam náležíš závisí na tvém vlastním pocitu a přesvědčení. Nakonec tohle všechno je jen slovní a formální. Ve skutečnosti není ani nevědomost ani osvícení. Vše záleží na tom, za co se považuješ ty sám. Poznej sám sebe. Neexistuje nic, co by mohlo nahradit tvé sebepoznání.

Blázen Michael (Crazy man Michael)


jsem písmeno v řádku
mého tajného dopisu
a na hromadě zmatků
se ti teď tady popíšu

jsem blázen s mečem
milující vždy stejně
a podléhající řečem
srdce, co je obyčejné

jsem blázen lodivod
křičíc do lidských uší
díky ti pane za život
a jsme k němu hluší?

jsem blázen Michael
který se neusmívá
chechtá se do pekel
kde se teď rozednívá!

úterý 14. srpna 2012

Výzvy srdce (Danny The Dog)


díváš se srdcem
říkala´s mi častokrát
běží, jak s chrtem
kam si jde tentokrát?

chceme žít módně
zvuk prázdných explozí
možná ne vhodně
srdce se teď už nenosí

a tak další zásek
tvé oči jsou z tvé výzvy
mé už nemá vrásek
jsou na něm jen mé jizvy

neděle 12. srpna 2012

Červený šat


láska je tancem vesmíru
co unáší nás ve vlnách
na svět jsme přišli ve smíru
když sklouzla slza po řasách

jinak si představit nedovedu
já dostal, co jsem zasloužil
z tance tmy světla abecedu
to právě proto jsem tu žil

tančící žárem ve stínu chvil
a když dívat se je okamžik
šťastným je každý, kdo byl
a mohl zašeptat jen: "dík"

sobota 11. srpna 2012

Radost III.


stáváš se hezčí s radostí
když máš, co milovat
i když jde hlava z blbostí
láskou chce formovat


tvou radost z věcí malých
láskou k těm velkým
na hrob přání pozůstalých
a ve jménu majitelky

co má klíč schovaný lží
radostí lze násobit
tvou cenu lásky, co smí
uvidět, žít, vyslovit
--------------------------------------
Věci mají jen cenu radosti, kterou mohou působit.

čtvrtek 9. srpna 2012

V hřívách


a vše se honí hlavou
jako ten sníh, když usedá
a vločka padá velkou malou
když podíváš se na svět ze sedla

projíždím krajinu svých přání
v hřívách koní, poznal jsem a rád
každý chcem lásku, tak běž už za ní
v hřívách snů, kde můžem srdcem brát

Kolikrát sBohem (Adagio for Thron)


kolikrát ještě spadnu na kolena?
kolikrát se zbarví země krví?
kolikrát jdou srdcem nevyřčená?
kolikrát zlá slova prostě strpím?

kolikrát půjdu sBohem hrou stínů?
kolikrát poznám, že je jediná?
kolikrát vložím své rty do rubínů?
kolikrát kdo se láskou zaklíná?

kolikrát oknem nočního strachu?
kolikrát máš v hrsti ptáče?
kolikrát se Adam vrátí do prachu?
kolikrát uslyším ozvěnu pláče?