neděle 17. května 2015

OTÁZKY XVI. - Vzpomínka


vzpomínka bílá navštívila
mou černočernou tmu
a chvíli v ní sama hašteřila
propadla se až do mých dnů

pod jejím šumem nevnímám
jako bych dopsal knihu
chce se mi brečet, přijímám
hru, když hledám tu tvou pihu

jen naslinit prst, otočit stránku
jen, aby zas rostlo slovo
co byl život? dechem vánku
vykročit prsty do tmy je hovor

opouštět známé pro neznámé
je bolest bez velikosti
ztracený v srdci Boha samém
nalezený v lásce, co nemá dosti

někdy zas zazní tichá černobílá
bolest bez radosti trpce
nikdy nepřichází jen, aby byla
a přece se musí vejít do jeho srdce

pátek 15. května 2015

KROK



Ve vědomí každého kroku
tě pane Bože prosím
udělej zázrak a ne jen tehdy na konci roku
ať nejde kudykam srdce, které nosím

ve vědomí každého dechu
si nastavujeme tvář
život se aplikuje láskou, ne injekcí cracku
to ve snění ztrácíme svou svatozář

ve vědomí vibrujících chrámů
proběhlo hlasem ticha
zas voní srdcem slovo, co rozednilo k ránu
to, co na počátku každý slýchal

ve vědomí lásky je zdroj naší duše
to, co spojuje, to rozdělené
to ty jsi Bože jednotou srdce, které kluše
co zá-roveň ne-dělí, to ne-sdělené


pátek 8. května 2015

Třísky


bolí mě srdce, lásko moje
bolí mě tak, že se sám bojím
z cizích bolestí má zdroje
a nevím, jestli se ještě zhojí

▼▼
bolí mě hlava od špatností
při tom se prý stačí jen otevřít
bez tebe se nic nepřemostí
a kdo nezvoní, může odeznít

▼▼▼
bolí mě oči od pohledů zla
to když zpívám do dlaní dechu
k obrazům božím láska šla
a teď tu leží jen tak v mechu

▼▼▼▼
bolí mě každé nadechnutí
to, které nevedlo mě do krásy
já rád, že jdeme nesehnutí
tím božím lesem do spásy

▼▼▼▼▼
Království nebeské není vždy to, čeho se dočkáme. 
Nespočívá v žádném posmrtném ráji.
Je to místo, kde lze už nyní být tím, 
kým jsme se narodili. 
MZZ

neděle 3. května 2015

Ozývá se


chtěl pohladit srdce pro neznámé
a osud se usmál jenom jednou
v dobré víře, že co uděláme
že za to klasy naše setnou

co byl tvůj život? ozvěna ticha?
jako ty dopsal poslední knihu
a vzpomínáš, kdo tu dýchá?
a není v ní stopy hříchu

a ty dveře přibouchlé dokořán
říkají mi, kroky svoje povol
jsi v srdci Boha uchován
to, aby rostlo slovo

jsme jen svoje stopy v temnotě
bolesti, lásky, radosti i zlosti
a to, co děláme si v životě
to ozývá se ve věčnosti