sobota 27. srpna 2016

Dech srdce


poznat každý kout světa ve svém těle
je jak nadechnout se znova zázraku
sám přestaneš v sobě mít nepřítele
a dech svobodný nepodlehne útlaku

je jak měchy, co ženou zlost do pece
nádech a výdech, jde to skrz věky
všem se zjevuješ, skrz srdce přitečeš
konečná spálenišť, nemysli na útěky

dáváš svou sílu na okraj toho, co žije
a proudem se točí všechny možnosti
srdcem k srdci se jde do a od magie
od všeho kousek dech srdce přemostí

čtvrtek 25. srpna 2016

Golgota


jdou stopy v písku rozplakané
za záda hází pochybnosti chmur
soumraku slunce tma ve dne plane
ve stopách ničeho jsem plul

je tohle to, co jsem chtěl? 
padá průsvitný dým z plamene
 slunce teskní po hostině z holých těl
co zítra? kdo si vzpomene?

vycházet ve tmě k tomu bodu
pouštím, co milosrdně vítr zafuní
a srdce žhne, jak slunce při východu
já stopy lásky cítím ve vůni

očima žen se prohlíží můj stín
a ruce mužů čerpají vodu života
bílým klínem pahorku bez propadlin
kde srdce je tvá Golgota



Golgota (také hora Kalvárie) je místo, kde byl podle Bible v 1. století ukřižován Ježíš Kristus, které se původně nacházelo vně Jeruzaléma. Jeho přesná poloha je tradována od starověku.

Původní označení Gûlgaltâ v aramejštině a podobné v hebrejštině znamenalo lebka, zřejmě označení kopce obsahujícího lebky nebo skalního útvaru lebku připomínajícího. Označení podle lebky bylo převzato do řečtiny: Κρανιου Τοπος (Kraniou Topos) i latiny: Calvariae Locus, ze kterého počeštěním vzniklo slovo kalvárie.

Podle některých křesťanských a židovských tradic je to místo lebky Adama – prvního člověka.

úterý 16. srpna 2016

SOS

foto: Petr Bokvaj

okamžiky chvíle tvého osudu
bez barev, čisté, bílé
děkuji za život všem, bez bludu
ozvěny tichých volání se zalek
ať sudých či lichých
písmenka snů telegrafů dálek
ťukání sos do tmy nekonečna
kladívky vyklepají Bohy
láska je hra tuze nebezpečná
otisky kladívek svalů, co hrají
jak delfín či motýlek
se slovy srdce, co se třepotají
a vysloveno nyní už jen kluše
vzplanout bez nadějí
že láska je stavem tvojí duše

středa 3. srpna 2016

The Highwayman


umíráme v temnotě strachem
to zhasíná svíčka uplakaných očí
obchody srdcí končívají krachem
duše odešla do kraje zátočin

hoř ve tmě studní jeskyňek
plať zoufalstvím za vosk a knoty
všichni chceme chytit pár světýlek
za dveřmi zdí ty jedovaté noty

co vykoukli v rudém úsměvu
oči se šklebí roztaženým štírem
než v posledním božím záchvěvu
jak duha skončí déšť smírem

a když bolest hlasem mým
zazpívá o maskách v tváří svévolí
skrýváme se před svým satanstvím
v celém těle, jen láska zabolí

pondělí 1. srpna 2016

Touch Too Much


stýská se mi, jak po domově
srdce jsem, jak ocelové zvíře
ryju v zemi, jak na hřbitově
každou kost uschovám v díře

opice, kterou nezajímají cíle
mi teď sedí lehce za krkem
je citít tu rozkoš ze své píle
ruku níž a prcháme úprkem

jak dvě desky bez procházky
je těžké ležet sám odtržený
teď šeptají, měla´s podvazky?
vzpomínky, co jsou nadrženy

dvě duše v tělech musí plout
když jedna se trhá, ty šílíš
přiložil nás k sobě ten proud
zabíjí dotýkat se příliš?