stýská se mi, jak po domově
srdce jsem, jak ocelové zvíře
ryju v zemi, jak na hřbitově
každou kost uschovám v díře
opice, kterou nezajímají cíle
mi teď sedí lehce za krkem
je citít tu rozkoš ze své píle
ruku níž a prcháme úprkem
jak dvě desky bez procházky
je těžké ležet sám odtržený
teď šeptají, měla´s podvazky?
vzpomínky, co jsou nadrženy
dvě duše v tělech musí plout
když jedna se trhá, ty šílíš
přiložil nás k sobě ten proud
zabíjí dotýkat se příliš?
