pátek 26. května 2017

Do očí


když chcete vidět lásku
tu rozmazanou rtěnku
tu chuť pamlsku a klásků
dnes hurá, zítra zapomněnku

když chcete vidět sebe
co polibek těla v duši
roztrhneš bouřkou nebe?
smíchem slzy, bezcitní a hluší

do hloubky očí skočit
milovat pro radost
pro ty, co chtějí vkročit
jen bacha, neví, kdy má dost

pátek 19. května 2017

Rozštěpená


zkratkami z cigaret
popelem posypaná tvář
sen je tvůj kabaret
Valkýrám prý jde z očí zář

existuje tvá porážka
minulost uvěří v utrpení
stále jsi nová urážka
prodaná síla do zatracení

probuď pochybnost
mrtvolou snů je tvá jistota
smířená jsi, zuří zlost
láska je potom smrtí robota

jedna bytost slyší
ta druhá zas jen hartusila
42 všech myší
vůle k životu, co se rozštěpila

svoboda je bez hranic
dělá z všeho nic bez odpovědi
pincezna, král nemá nic
oslepnout a dojít bez paměti

ten, kdo nevěří své cestě
musí hýkat hlasitý pln hněvu
jsi omyl a vykleštěn!
potemní sbírka na tvou slevu!

když totiž hledáme
a je to prý to důležité, otázka
a Eva řekne: "Adame!"
"Čím mi teď život asi napráská?"


neděle 14. května 2017

This Is Not The End

zdroj obrázku

až umřu vrátím se, jak vlk
abych zkusil běhat
tiše a přitom si, sem tam frk
ať dotkne se mě něha

až umřu vrátím se, jak pták
co si mávne křídly
od země stoupá až do oblak
aby mne neodmítli

až umřu vrátím se, jak strom
a s hlubokými kořeny
to, aby duše zněla jako hrom
a našla všechny prameny

až umřu vrátím se, jak kámen
co leží, jen tak, pod zemí
a v pravdě tíhu světa, ámen
proniká chvílemi

sobota 13. května 2017

Vengeance


koho jsem miloval a kdo mne pokřtil vínem
to, co jsem zachoval se nedá nazvat splínem
a tak si tu žiji sám o vodě a o chlebové kůrce
zapomínám, že v tom závodě, jsem já tvůrce

a tak bloudím a vidím, jak lidí spolu žijí nežijí
někdy i trochu svítím, když slyším číst poesii
srdce mám, jak přijímač, není jen krátkovlnný
chytávám lidské bolesti a pláč, ten láskyplný

chtít, aby nám život aspoň znovu zachutnal
aby, jak čerstvý chléb a pivo a zima ukrutná
na nebi plném hvězd a v zemi vlála pšenice
a roztál ten srdeční led, ta chvíle, roky, tisíce

slepýma očima, co máš, říkáš si, teď se stref
že tančila jsi až, když v řekách stoupla krev
když láska přestala počítat od jedné do pěti
chtít žít s jizvami v očích, v srdci, v paměti

pátek 12. května 2017

Poslední kapka


až umřou poslední básně
to, když ideály vzplály na hranici
ze smrti zbyly jen dásně
kostička ke kosti, už statisící

až láska ztratí chuť psát
a moje srdce bude jen kus masa
vlej si mě do kolonky ztrát
nezbyla pro mě ani tvá spása

až poslední kapka vsákne
cos nosil po špičkách své krvi?
křičící po všech, blázne
nebyla´s poslední, jen první

pondělí 1. května 2017

Ranní modlitba (Morning prayer)


vždy, když procitám
vzpomínám na tebe v sobě
neboť mě vede tvá síla
a tak své srdce rozkmitám
vím, že mne vede až k tobě
jsem součástka tvého díla

vždy když procitám
vím, že mě podpírá tvá moc
neboť mě řídí tvá moudrost
a ve všem, v čem se ocitám
nečekám, že řekneš skoč
tvá láska není podlost

vždy když procitám
a nad mou cestou bdí tvé oči
neboť slyšíš svým sluchem
každičký krok a že je spletitá
myšlenka, co na ní vkročí
ať netrápí mne suchem

vždy když procitám
a ke mně mluví tvé slovo
neboť mne tvá láska chrání
a, i když třeba ještě nesvítá
říkáš mi, lásku jsi dovol
ve všem, bez vyzvání