sobota 28. července 2018

Podle světel


jsem životem v poušti nejistot
a bloudím od člověka k člověku
řekli ať hledám jen správný kód
a došel jsem k srdcím v útěku

hledám si podle second handu
obcházím zdi, co tvoříme si sami
důvěra v lásku s minimem fandů
jdeme od soumraku do svítání

jsem vlastním žákem života
a ne jen toho, co tu nějak zbylo
poušť je skvělá proto prázdnota
že neříká, tys idiot a tys milou

a tak jdu v písku beze stop
protože, co miluji, to si stvořím
místo, kde není sklep ani strop
v pouští stop, co v nich shořím

sobota 21. července 2018

En bon foy (V dobré víře)


někdy si říkám, kdo nás stvořil
že tak dobře dýchám vzduch
kdo ze zákonů stavěl či bořil
byl to ten, co mu říkáme Duch?

každý pohyb dotyků z lásky
co s ní modeloval tisíce věci
vše dokonalé a žádné sázky
kdo může sebe z kůže svléci?

zanechávám otisk v každém
dělit sebe na triliony atomů
nikomu neříkal slovy važte
když dáte své srdce jednomu?

tak si trhám ve zdejším chléb
a do vína znak, že je vyleptán
a i když zbyl z lásky jen střep
věř, já ti to někdy pošeptám

pátek 13. července 2018

The House of the Rising Sun


hledáme v dějinách místo
oheň je třeba šířit pomalu
aby vzplál a v duši čisto
shořelo zlo včetně obalů

a každým krokem rázem
na konec cesty, kde se platí
to někdo chce být odrazem
ale všichni chtějí být svatí

a tak jsem se sebral a jdu
vím, že na opačnou stranu
že docházím k svému dnu
shoří to tmavé srdce snů

a tak se vzdaluji do pekla
a lidi křičí na mě, slepá je
já usmívám se bez reklam
jdu nejkratší cestou do ráje

sobota 7. července 2018

Jak pampelišku


opírám se o svou hůl, co putovala se mnou
krok za krokem stoupáme k vrcholům nebe
těžký krok najde svou pampelišku tajemnou
a stojíme teď sami v tichu slunce vedle sebe

milionem chvil chodil jsem trhat tyhle květy
za ruku mně sem vedli jako malého človíčka
trhali jsme si je každý sám a potom bez piety
pouštěli jsme všem lidem vzduchem přáníčka

skončí se pouť jednoho květu, utrhne ho ruka
a vše co bylo dosud tou nadpozemskou krásou
skončí tady a v jednom okamžiku dechu kluka
se rozletí dál, to aby životem zavál vítr spásou

začátek té cesty k cíli nás všechny rozfoukal
jen někdo dokázal se stulit v srdci do pelíšku
přeji si lásko, aby už další květ srdce nepukal
až foukneš a utrhneš mě Bože, jak pampelišku

středa 4. července 2018

ANO


jsme dva cestující časem
co ztratily si lístky zpáteční
a dneska sobě slibujeme hlasem
že víra v nás je navždy sváteční

láska nás sveze do života
a bez ptaní vystupuje z tmy
šeptá není čas čekat na Godota
milujme se, když milovat se smí

láska žije a jen nepřežívá
když srdcem srdci říká ano
uprostřed věty, co se nezazpívá
budiž vám dvěma požehnáno