někdy si říkám, kdo nás stvořil
že tak dobře dýchám vzduch
kdo ze zákonů stavěl či bořil
byl to ten, co mu říkáme Duch?
každý pohyb dotyků z lásky
co s ní modeloval tisíce věci
vše dokonalé a žádné sázky
kdo může sebe z kůže svléci?
zanechávám otisk v každém
dělit sebe na triliony atomů
nikomu neříkal slovy važte
když dáte své srdce jednomu?
tak si trhám ve zdejším chléb
a do vína znak, že je vyleptán
a i když zbyl z lásky jen střep
a i když zbyl z lásky jen střep
věř, já ti to někdy pošeptám
