čtvrtek 27. prosince 2018

Dýchá


jsme z lásky zatracené děti
co pýchou posedli se do němoty
 bez pokory sobě bez paměti
a stvoříme zřídla snů pro despoty

a kdo napije se je v pohádce
ustanou lži, spory, bolesti a hádky
každý je bez srdce a za zrádce
a všichni jdoucí vpřed, jdou zpátky

z údolí slz je náhle skutečnost
domy z hradeb u osamělých tvrzí
krom majestátu je zbytečnost
a chlad není to, co mě lásko mrzí?

že nepromění už nikdo vodu
nejtěžší ze všech o-sudů je pýcha
milovat tě bez všech důvodů
a když nemůžu, tak za mě dýchá

z hrdosti plná duše, co bez těla
si náhle spojila ruce a tiše poklekla
je možná naděje, i když nechtěla
a láska není to, co nás vede do pekla

sobota 22. prosince 2018

No war no more


byla jsi moje tma tmoucí
a já jsem vystupoval z lůna
bod spásy srdce pro tonoucí
okamžik, co praskla struna

výčitka zrozená hříchem
že milovat není povinnost
jsi přenádherným smíchem
toho, že lásky není dost

objevila jsi se jako slzy
tryskající ze známého zdroje
že žít láskou není nikdy brzy
a má duše je stejná jako tvoje

úterý 4. prosince 2018

Tvůj dotyk


když vyjdeš ze světla mlčící vděčností
stejně jak měsíc nemá svůj vlastní svit
odrážíš i ty lásko má, jak slunce věčností
radost, že síla okamžiku jde mne políbit

koho že zajímá světlo mrtvé milionů let
úsvitů galaxií, když se mihne bez stínění
to tvoje srdce bije mi láskou tady a teď
a já jdu za ním po světlu krve rozechvění

malinkou chodbičkou, až slyším se hřmít
dokud každou z těch kapek smrt nevymění
přiběhne pohladit tvou duši a ne ji jen mít
takhle tě miluje úsvit od noci do rozednění