úterý 10. září 2019

Je to možné


protože z lásky život vzniká
říkám si jemu, čaruj pořád víc
z mála jsi jediná, co je veliká
tím, že neseš den tmě vstříc
v divadle propletených cůpků
co trčí z hlavy jen pro radost
chytáme se antény a hrubku
dáme za okno a řekneme dost
z života odcházíme slovy
a vrací nás do něj zase pláč
někteří papoušci, orli, sovy
připomenou ti, že ty jsi hráč
prsty jsou hráči z boží noty
žít jdeme hrou našich dlaní
když vidíme srdcem, že to ty
jsi klíčem Boha pro uvítání


Dnes není nejhorší nemocí lepra nebo tuberkulóza - dnes je to pocit, že jsem zbytečný, nemilovaný, pohrdaný, nežádoucí, všemi opuštěný. A nejtěžším hříchem je proto nedostatek lásky, ta hrozná lhostejnost k bližnímu, který je vystaven vykořisťování, korupci, bídě, nemoci.(...) Nejde vždy o krajíc chleba, nejde jen o kus oblečení. Po lásce hladovějí lidé i v bohatých zemích světa. A tam je ten hlad nejmučivější: vědomí, že nikdo mě nemá rád, že o mne nikdo nestojí, že jsem zbytečný, nežádoucí. Že jsem sám.“ — Matka Tereza, římsko-katolická jeptiška 1910 - 1997

úterý 27. srpna 2019

My jsme...


až spolknu i tu poslední slzu
a rýmy slov se složí v pohoří
jsi miska plná jemných mlsů
jsi oheň, co se vždy rozhoří

jen pohledem z rozbitých očí
dotlačíš zevnitř i tu poslední
milovat jde ten, kdo vykročí
a všechny láskou zprůhlední

naslouchám srdci dlaní nebe
úsměvem platíme slzy všech
zažít, že láska je to, co klepe
my jsme, my jsme, my jsme

středa 14. srpna 2019

Spí tam v růžích


chtěl jsem se jen dotknout všech tvých pádů
v jitřním polibku z nepravých kapek rosy
a tak ti je z tváře jednu za druhou teď kradu
dýchám jako když jsme přišli na svět bosí

jazyky polibků ochutnávám mořskou vodu
vytékající z hlubin duše do návrší světa
a jako kdysi anděl zazvonil u srdce vchodu
propadl jsem se, co zazněla poslední věta

že teď letím tmou víček, poskytujících alibi
zavřená síla vytryskla v krátkém doletu
a padáme peklem pochyb tam, kde nechybí
ta schopnost říct stromu, že tu rozkvetu

když kapky krve osolené prolije vodopád
lásky, co mečem šípkové růže proklestí
tak ti chci říct, lásko vítej, teď už napořád
to když místo bolesti může přijít štěstí

sobota 27. července 2019

Dotkni se


jsi vlnkou perliček
co otevírá dveře
ze srdce kousíček
co lepíš sen o důvěře

jsi vlnou z života
když ho poskládáš
tak zmizí lakota
srdce srdcem požádáš

jsme jako ty vlny
co za sebou si běží
láskou ať jsi plný
na ničem jiném nezáleží

Existuje mnoho způsobů v mnoha jazycích, jak říct "miluji tě". Ale ve všech jazycích nenajdete sílu, kterou potřebujete k tomu, se toho, koho milujete, dotknout. Tu máte jen ve svém srdci. A tak až budete chtít někoho pohladit, uvědomte si, že je třeba to udělat jemně. Protože sevřenou pěstí srdce nepohladíš.

sobota 20. července 2019

Hranice


překročit hranici znamená nebýt sebou
stát se někým jiným a přinést své světlo
a netuším kým a děsím se žil, co tepou
děsím se strašné změny, kterou já spletlo

a tak hledám lásku, zoufale hledám lásku

do které bych mohla vkročit celá bez vady
žijící se starými ideály, i s těmi po fiasku
já chci být jen taková jako jsem teď tady

hledám, protože nechci zlomit svůj život

chci, aby byl celý od počátku až do konce
zůstal mi se vším, co jsem měla na šedivo
poslední krok, co mi zbyl udělám lehounce

pátek 19. července 2019

AMOŘI


Protože nás sítě osudu drží zpátky

Protože naše důvody nás drží jako grál

Protože pod našimi zdmi nejsou svátky
A protože se sami nedostaneme na oblohu a dál
Když nespálíme svá křídla pravdou
Sledujme cesty, kam se vydáme v srdci

Se ztraceným tělem opilým mocí řas
Už není jen zmařená loutka naděje času
A pokud je teď život příčinou srdce v nás
Moje duše má svobodu, aby uvěřila ve svou spásu
Se ztraceným tělem bez moci svobody
Sledujme cesty, kam se vydáme v srdci

Protože osudem všech je stejný znak 
Kéž všechny cesty tě přivedou zpět domů
Úsvitu nového začátku jsi teď, nikdy pak
Z našich chyb se nic nenaučíme, ani uvěřit komu?
Pokud nezapálíme svoje srdce láskou
Sledujme cesty, kam se vydáme v srdci

Ztracený v těle budu psát ten příběh
Už nebudu loutkou náhod, která tu zahoří
Všechny životy ztracené jsou jen chtivé
Muži umírají, že nikdy nevěří, že jsou tví amoři
Dovolím si alespoň uvěřit v soucit
Sledujme cesty, kam se vydáme v srdci

úterý 16. července 2019

Tančící bublinky


láska je zatmění šílené noci
kůže perlí se hvězdami nebe
voníš mi a jen bez pomoci
v tobě našel jsem zase sebe

stojíme si pod sluncem tmy
naše oči schováváme stínem
hluboko uvnitř kvasilo, kdy?
a stáváš se šumivým vínem

všechny bublinky jdou pryč
stoupají společně na hladinu
že z bezmoci vyplaval klíč
lásko, nehrajem si na hrdinu

popadnem kousíček chleba
namočit do vína a tiše sníst
ze tmy ještě světlem slepá
život je kniha a chceme číst

sobota 15. června 2019

Archanděl


někdy je bolest nad rozsahem ztrát
tím jediným, co ještě vlastně zbylo
poznání, že se z prázdna nemá brát
 ani, že slzou Boha se srdce neumylo

když cítíš doteky slz, těžko se mlčí
probudíš se v hrudi bez obalu lásky
každá bytost, co se před tebou krčí
symbolem tvé krve žhnoucí masky

když jsem tě tehdy neposlechl pane
a nevyhladil srdce bolesti všech lidí
řekl jsi peklem budu, ale že vzplane
srdce anděla láskou všech, co tě vidí

každý krok, co bolest nese není boží
a tys donutil věřit bez svobody Slova
láska je darem svobody, co se vloží
archanděl Lucifer, k službám, znova

pátek 7. června 2019

Krotká


chci vám jen připomenout
že každý má právo na lásku
chvějící rukou navrácenou
v kožichu z myších ocásků

v pohádkách nočních zpráv
co vykládala babička i máma
láska nebyla dobrá ani zlá
možná víc v srdci známá?

chci vám jen připomenout
abyste snili, i když to nejde
když se chce rozpomenout
na život z lásky se ptejte

v ranním oparu svítá naděje
že se s láskou každý potká
možná, že i vám prospěje
vědět, jak je vlastně krotká

úterý 14. května 2019

Znak


zas zničila jsi stovky krásných míst
ty lásko, co přicházíváš v dešti brzy
to kvůli tobě začal tváře srdcem číst
až když v tváři Boha spustily se slzy

jsi nemravná, krutě žádoucí a chceš
najít vše bez času, co dává odpovědi
na víčkách stínu je pravdou vše i lež
a tak nás přivádíš všechny ke zpovědi

nejjemnější ze všech tajemství, co zná
bijící teď, kdy všechno bylo je a bude
tvá ruka kreslí láskou čarodějný znak
který tě v životě svlékne před osudem

čtvrtek 11. dubna 2019

Rohlík


pro všechnu víru světa pane Bože
pronikám tebou do podstaty
tam, kde jazykem se klouže
a ty nekousej mě sakra do prostaty

to láska jsou divná vrátka k Bohu
tak tělesná, pak sexy o to více
že i přes odpor křičím já mohu
a že na konci je prázdná makovice

a tak se dechem rozpouštím a plním
to s tebou zažívám i harmonii
když těla dotknou se tak vrním
moc lituji ty, co takhle lásku neprožijí

a takhle jsme spolu věčně v okamžiku
v místě, co naše srdce nezamyká
v posteli má i zbytky po rohlíku
láska, potvora co kouše nejen do jazyka

pátek 22. března 2019

Lucifeři prachu


padají vločky do srdcí, jak do otevřených bran
a poletujíc vzduchem, hrají si spolu o život
každičký okamžik, kdy letí, je vzpomínkou z ran
které na sebe vzal ten, co se mu říká lodivod

který zazvoní, když už potkali jsme plno sněhu
na srdce, které puká od bolesti jenom dýchá
vzpomínka z hlubin počátku, že zapomněli něhu
lidé, kteří se stali tvory, které osedlala pýcha

jak jemně poletují, aby dotkli se našeho strachu 
a umírají všechny do jedné, kde neprozradíš 
padají z nebe do země, z nicoty lucifeři prachu 
myšlenkou sevřenou pěstí srdce nepohladíš


středa 20. března 2019

Vaše výsosti

Image by Arkin54 from Pixabay

a někdy je krok závaží cestou do pekla
když, co dáš si, neváží ruka, co utekla
na schodech do krypt nevědomí smrti
jít bojovat ne krýt to, co pádí jak chrti

a dává krokům styl tance od pasu dolů
když jsi smyl z rukou krev ze symbolů
nad úbočím ramen kroutí se síla bolest
každičký pramen, kterým jdeš prolézt

jak vzlykáš modlitby zavřenými víčky
a do kalicha vylity z dlaní srdeční říčky
naplníš se proměnlivo, že láska je víra
láska je víra, že život, je to, co neumírá

věnováno ZAHRADĚ KLADNO

pondělí 18. března 2019

Dveře


objevit klid v pohybu
zříci se slova mlčením
obléci nahá pochybuj
tak tě lásko odměním

modlím se za šerosvit
aby se zastavila krása
abych chvíli mohl být
v tom, co je naše spása

a můžeš kývat hlavou
a říkat ano či ne Bohu
tak jako sny si plavou
šeptám jen, i já mohu?

okem tajemna chápaví
dotykem snít o důvěře
to jak všechny lásky ví
je otevřít srdcem dveře

středa 13. března 2019

Nechte rozsvícené světlo


znáte ty chvíle, co nejdou odtrhnout
ze života, co provádí veletoče smrti
radost utekla, smutek chci přetrhnout
pěstmi z ocele, co všechno zlé zdrtí

pěstmi nepohladíš srdce bez zranění
co asi tak vyjde z potrhaných svalů
a tak jako se láska s mocí nezamění
hledáme jen slovo v příbězích králů

to láska ví, jak je to s dotekem moci
a lidem se to hlavou samo popletlo
a tak, když ve dne vkročím do noci
říkám, jen nechte rozsvícené světlo

neděle 17. února 2019

Růženka


nedělám jen to, co mi řeknou
ani když srdcem lomcovala zlost
slovem se dá nejen seknout
taky zakřičet tiše dost

možná, že to špunty v uších
tos po mě chtěla lásku bez lásky
dostali zásah a k sobě hluší
přestali si dávat otázky

tak po každém slovu vybuchla
pravda rozhořčených očí bez lesku
to iluze světa celá zatuchlá
zůstala sama bez blesku

prochází se Růženka prokletá
k věčnému spánku souzená sebou
princ zbytky růží zametá
a studené dlaně zebou

středa 13. února 2019

Vosk


skrýváme v sobě světlo sfér
snad aby z něj nic neuteklo?
nikdo nežebrá o kousek per
když pár andělů se rozuteklo

dáváme na hladinu dnů stíny
zapomínáme se rozpomenout
upevnit pírka z boha do hlíny
jak snadné je tak zapomenout

každý plujeme vzpomínkami
asi aby z nich podle pravidel
zbyla jen ta zář, co chvilkami
hledá vosk z Ikarových křídel

pátek 8. února 2019

Andělské zločiny


umírám a ještě než zemřu
a spolu s tím všechny věci
když anděl odejde k čertu
tma přítomnosti a rozsvěcí

hloubkou noci vyléčí rána
zdrávas to, co se tam stalo
z podstaty bytí slov ptána
nehledá klid, co nezůstalo

stávat se světlem světa
čert je ten realitu kupující
anděl slovem a zbylá věta
že někdo zůstal nevěřící

zůstaly andělské zločiny
z nebe padat ve vývrtce
vím, že já nejsem jediný
kdo ví, kde je tvé srdce

neděle 27. ledna 2019

Poprchává


zas hledám cestu k tvojí duši
a po úspěchu následuje pád
netuším, co teď srdcím sluší
nejsem všech blázen kamarád

pomalu stoupá balonek plynu
kterému říkáváme hlas světa
křičící touhou po rozmarýnu
a z kapek lásky je jedna věta

chtěl jsem být jen tvořící klid
a obnovit v rukách jejich cit
jazykem sváru neumím klít
tak jako tma nedávám ti svit

nejsi mým odrazem očí nebe
každičká bytost je ta pravá
milovat tady a teď jen tebe
slyšíš Bože? už zas poprchává