Osel a světlo, které nosí ti nejunavenější

Stávalo se ti někdy, že jsi „nesl břemeno“, které ti nepatřilo, že jsi byl jak ten unavený osel ve vánoční reklamě: tiše, přetížený, přehlížený? I to nejmenší světlo má sílu a často ho nosí právě ten, kdo nejvíc trpí. Když někdo jen položí ruku na tvé čelo, dotkne se tě, nezjišťuje co jsi udělal, ale tím dotykem říká: „Vidím tě.“ 

A to vidění, bez soudu, může probudit něco, co jsi už skoro zapomněl. Zastav se dnes a přemýšlej: kdo je tvým oslím, a kdo je tvým „Marií“? A co může udělat maličký dotek uznání s tvým vnitřním světlem?

➡️ Celý text v češtině najdeš v článku: “Když žijeme jako oslíci. O světle, které nosí ti nejunavenější.” English version is here: https://bit.ly/4pmbuxc

🌟 ČESKÝ PŘEKLAD PÍSNĚ (z aramejštiny)

Světlo nesené unavenými

[Intro]

Světlo z unaveného srdce… padá tiše dolů

[Verse 1]

Žijeme jako oslové, vtlačení do světa,

svázaní břemeny, která nejsou naše.

Neseme náklady, o které nás nikdo neprosil,

s duší v šeru a hlavou, která mlčí.

[Pre-Chorus]

Uprostřed prasklin a mezi kapkami slz

se rodí malé světlo, které nikdo nevidí.

[Chorus]

Ti nejtišší nesou největší světlo.

Z jejich únavy vychází laskavost.

Ne díky síle, ale díky srdci.

Ti, kteří mlčí, osvětlují svět.

[Verse 2]

Vidíme ránu v duši na jejich starých cestách,

jako prasklou nádobu opravovanou znovu a znovu.

I když se tváří pevně, jejich srdce je unavené,

a přesto z těch prasklin vychází světlo.

[Pre-Chorus]

Z hlubin duše se rodí něha,

za ticha povstává nová síla.

[Chorus]

Ti nejtišší nesou největší světlo.

Ti, kteří přežívají v temnotě, nezmizeli.

To světlo jim nepatří — patří světu,

a svět je konečně vidí jemným pohledem.

[Bridge]

Světlo… světlo… rodící se z únavy.

[Final Chorus]

Ne velcí hrdinové nesou světlo,

ale srdce, která ještě umí být laskavá.

Z požehnaného prachu se znovu rodí záře

a svítí tomu, kdo se dívá měkkýma očima.

[Outro]

Světlo unavených… tiše září dál.