PROČ? Abych totiž nepřehlížel to, co stejně vidím...

Každý den se nám dostává stále více informací svědčících o rozpadu etických norem společnosti, o brutálních napadeních z šílených, nepřátelských pohnutek. Tyto zprávy jsou však jen odrazem narůstajícího pocitu, že my i ostatní lidé ztrácíme kontrolu nad vlastními city. Nikdo není té proměnlivé záplavy citů a následné lítosti ušetřen. Tato znepokojivá skutečnost se určitým způsobem dotýká životů nás všech. V posledních dvaceti letech jsme zažili neutuchající příliv informací, které hovoří o šířící se citové otupělosti, o zoufalství a bezohlednosti v našich rodinách, obcích a v životě společnosti. Přihlížíme vzdouvajícím se vlnám hněvu a zoufalství, ať už v podobě mlčenlivé osamělosti dětí ponechaných s televizí namísto lidské bytosti, nebo v podobě bolesti dětí opuštěných, přehlížených či zneužívaných, anebo v podobě rychle se šířící se intimity násilí v rodinách. Za abstraktními čísly vypovídajícími o nárůstu depresí po celém světě a za zprávami, jež nás upozorňují na rostoucí vlnu agrese a vzájemné nenávisti, stojí šířící se emoční ochablost. Neschopnost komunikace mezi námi lidmi jako biologickým druhem dosáhla svého vrcholu. Dospívající děti chodí do školy ozbrojeny, dálniční nehody nezřídka končívají přestřelkou, zatrpklí bývalí zaměstnanci ze závisti zmasakrují svoje kolegy. To jsou všechno hrůzné pojmy, jež vstoupily do obecného povědomí lidí teprve v posledních letech.

Mezi základní atributy lidské komunikace patří především sebeovládání, vytrvalost, schopnost vyvinout úsilí a sám sebe motivovat. A tyto schopnosti můžeme v sobě a svým příkladem i ve svých v dětech pěstovat, a poskytnout jim tak lepší základ pro využití všech nadání, kterými je obdařil život. Za touto možností se skrývá naléhavý morální motiv. Často se nám zdá, že život, který spolu sdílíme, rozežírá sobectví, násilí a zloba. A stáváme se vůči němu lhostejnými. A tady se důležitý význam emoční inteligence týká především propojení našeho přirozeného charakteru, našich instinktů a pocitů s naším rozumem. Je stále jasnější, že základní etické postoje v životě člověka pramení právě z jeho emočních schopností. Pohnutka je prostředkem emoce a semínkem všech pohnutek je naléhavá potřeba vyjádřit své srdce svým jednáním. Ti z nás, kteří jsou svým vášním a pohnutkám vydáni napospas - tj. ti, kteří postrádají sebekontrolu - trpí závažným nedostatkem. Bez schopnosti ovládat vlastní pohnutky v sobě nemůžeme rozvinout vůli ani charakter. Důkazem je mimo jiné i skutečnost, že kořeny lidského altruismu spočívají právě v empatii - ve schopnosti vidět a chápat emoce druhých lidí. Ne vykládat si je po svém neboli hodnotit, jak nám právě účelně vyhovují či nikoliv. To je "vyčůranost". Pokud člověku chybí pochopení pro potřeby druhého, nedokáže mít nikoho rád. Ani sebe. Existují dvě povahové ctnosti, které naše doba nyní potřebuje nejnaléhavěji, ty, které nás tvoří inteligentními a jsou to právě tyto: SEBEOVLÁDÁNÍ a SOUCIT. I proto posledních 16 let trávím tím, že se učím jazyk psychologické interpretace vzhledu 3AXIS VISUAL Language. Abych svou přirozenou empatii a pozornost podpořil dobrými racionálními rozhodnutími. Abych totiž nepřehlížel to, co stejně vidím.

Víme, že citové návyky a postoje, které si osvojíme jako děti doma a ve škole, jsou podkladem pro tvorbu nervových drah v nezralém mozku dítěte, a určují tak naši emoční inteligenci. To znamená, že dětství a dospívání jsou klíčovými obdobími v životě člověka k vytvoření jeho komunikace. Právě tehdy se v nás vytvářejí emoční návyky, které později určují náš osud. Ale jsou tu i možná rizika a obtíže, které čekají na ty, jimž se v průběhu dospívání nepodaří zvládnout citovou stránku svojí osobnosti. Na ty, kteří svůj život nepřijmou se vším všudy. Už nyní je silně znepokojující komunikační celosvětový trend: nynější generace dětí mají mnohem více citových problémů než generace předcházející, častěji trpí osamělostí a depresemi, jsou vzteklejší a neposlušnější, impulsivnější a agresivnější, jsou nervóznější a mají větší sklony dělat si starosti než jejich rodiče či prarodiče. Řešení? Jejich čím dál větší lhostejnost, brutalita, agresivita, cynismus, nadměrné zneužívání léků.

Pokud na současnou povážlivou situaci vůbec existuje nějaký lék, jsem pevně přesvědčen, že jej musíme hledat ve způsobu, jakým připravujeme naše potomky pro život. A sami sebe také. Na to ptát se, sami sebe, PROČ? Hledat pravdivě pohnutky svého chování. Dnes totiž ponecháváme citovou výchovu našich dětí pouhé náhodě; stále katastrofálnější důsledky takového přístupu se pak snažíme přehlížet. Jedním z možných řešení současné krize lidské komunikace je nové pojetí toho, co všechno by rodiny a školy mohly dělat, aby vychovávaly celého člověka. Aby jej učily novému jazyku komunikace a aby v tomto procesu docházelo stále více ke spojení jeho srdce a mysli. A to dělá 3AXIS. Dokážu si představit dobu, kdy se jej budeme učit ve školách a stejně tak bude k standardnímu vzdělání zase neodmyslitelně patřit i vštěpování takových lidských ctností, jako je sebeovládání, empatie, sebeuvědomění a umění naslouchat, řešit konflikty a spolupracovat. To proto, že jsou základem růstu bytosti, které říkáme člověk.

V Etice Níkomachově, kde se Aristoteles zamýšlí nad lidskými ctnostmi, charakterem a příkladným životem, nám tento starý filozof dává nesnadný úkol: usilovat o vědomé poznání sebe sama a tím i ovládání našeho citového života. Naše vášně, pokud je prožíváme tak, aby pomohli vyjádřit to, co bysme jinak jen vyhodily na smetiště času, obsahují totiž moudrost, co střeží naše myšlenky, co tvoří naše hodnoty a zapřičiňují tak naše přežití. Avšak velmi snadno se mohou pokřivit - a k této evoluční slepotě i hluchotě dnes dochází v komunikaci bohužel až příliš často. Podle Aristotela nespočívá tento problém v samotných citech člověka, ale především v jejich nepřiměřenosti. V nepřiměřenosti jejich vyjádření. Bez nadměrného a pyšného egoismu. S respektem k ostatnímu životu kolem. Víte, jak se dnes přezdívá těm, co získali titul MBA? Mladý, blbý, agresivní. I to o ledasčem svědčí.

Otázka PROČ je tedy zodpovězena. A otázka JAK nyní zní: Jak vnést inteligenci do našich emocí - a tím i do našeho společného života zodpovědnost, kterou za něj všichni máme?

Michal Zdeněk Zachar (s použitím knih a materiálů Daniela Golemana)

hudba: WHY - https://youtu.be/zmvKQ0fmBdU

www: http://www.pei-3axis.cz

OTÁZKY XVII.


nejhezčí jsi ráno, když se probudíš
když je rozestláno a ještě trochu spíš

nejhezčí jsi lásko, když otevřeš oči
když se srdce smálo, den do nich vkročí

nejhezčí jsi nahá, když dotyk kůže
když mi přísahá, že láska hodně zmůže

nejhezčí jsi celá, když kapky z rosy
když jsi se jimi chvěla, že rodíme se bosí

Zdání (You are)

FOTO: Alexia Sinclair

a kdyby nezbylo už nic
a všechno bylo jenom zdání
je v životě něco víc
než pohled tvůj, tvé milování?

a zbyly prolomené ledy
co řekou bytí táhnou proudem
kousky lidské abecedy
ti, co si lásku udělají poutem

a vstává srdce z popela
neříkám mu už miluj tak a tak
jen spatřit v ženě anděla
a milovat, nečekat na zázrak

Temná noc duše (The Dark Night of the Soul)



jak ti mám říkat, že tě miluji?
když ne svým objetím?
jak se v lásce říká slibuji?
když ne tvým srdce dojetím?

jak se ženě žene slza do oka?
když tvoří dva, co milují?
jak se dívá láska? zvysoka?
když někteří dole chybují?

jak se nám život posmívá?
když se srdcem bouří?
jak říct, že jsi jedna třpytivá?
když kapou slzy, oči se mhouří

jak mám říkat, že tě miluji?
když to noc neuměla?
jak se v lásce slova skloňují?
tak, že srdce se nám chvěla

Michal Zdeněk Zachar

Theomachia


v každém koutě mé duše
stojí oltář jiného boha
a bušící srdce silně kluše
raz a dva, píseň strohá

a tak se zvedám z popela
jak Fénix z bájí věku
snad, že syna jsi nechtěla
křičela duše na útěku

kdo vstává ze země a letí
a letí jen dál do nebe
to, že k lásce je třeba třetí
nešetřil´s solí, chlebem

tvé světlo zapálilo tmu
a duše byla pokřtěna
došel sem tam, kam jdu
léčí mě tvá proměna

a tak, kdo hledá najde
klid síní srdečních
učit se, dřív než zajde
život je lásky tanečník


↕↕↕↕↕↕↕↕↕↕↕


"Tak jako sluneční světlo dopadající na mořskou hladinu ozáří a prosvětlí jen horní vrstvy vody, zatímco hlubší vrstvy zůstávají zahaleny v temnotě, dokáže pomyslné světlo makrokosmu representované Sluncem v přírodě osvětlit pouze horní vrstvy substance, z níž je utkána lidská existence. Její hlubší vrstvy setrvávají ve tmě, podobně jako je tomu v moři. Na místě, kam světlo dosáhne, však vzniká paradoxně stav ohrožení, protože se zde odehrává pokračující proces Stvoření: zde se setkává světlo s temnotou, věčnost s časností, profánní s posvátným. Ve starozákonní době, kdy lidé byli dosud bohabojní, žádali Izraelité Mojžíše, aby za ně jednal s Hospodinem: „Mluv s námi ty, a my budeme naslouchat. Bůh ať s námi nemluví, abychom nezemřeli.“ Ti, kteří jsou s to toto světlo přijmout a integrovat je v rámci své individuální osobnosti, dostávají darem přemíru tvůrčí energie. Ti, kteří nejsou schopni tento příval světla zvládnout, onemocní „svatou nemocí“ – neurózou." - Hans Blüher


PS: To, co se odehrává v našem nitru, je theomachia – zápas bohů a obrů, střízlivě jungovsky řečeno, zápas archetypových psychických mocností. Vyplývá z toho, že naše nepatrné individuální Já zápasí o přežití a sebeprosazení ve světě obrů, ať už je označujeme tradičně jako bohy, démony, duchy, draky, čaroděje atd., nebo jim v jazyce soudobé psychologie říkáme archetypy, psychické faktory, dominanty apod. Když se individuálního Já zmocní některá z těchto psychických mocností, a když je takových jedinců ve společnosti většina, vznikají společenské jevy, jako byl německý nacismus, italský fašismus, ruský bolševismus, nebo soudobý islámský fundamentalismus atd.

Je třeba mít na zřeteli, že posedlý davový člověk je skutečným obrem, jemuž kultivované a diferencované individuální Já, jakkoli skvěle technicky vybavené, nedokáže čelit, pokud se mu nedostane podpory ze strany stejně mocných vnitřních, duchovních a psychických faktorů. Největší problém současné západní civilizace spočívá pravděpodobně v tom, že v případě budoucího střetnutí s obří silou nepřátelské davové ideové posedlosti nebude již umět oslovit ty nadosobní síly, bez jejichž pomoci se jí nedokáže ubránit.  - Rudolf Starý

Bílá voda (Wiped out)


tak jako na splavu bílá voda
jak stesky bušíš mi do prsou
když v tobě cosi lásku hlodá
a já srovnávám tě s oblohou

vše si splývá, jak vlny splavu
kdo z nás je tu měsíc a slunce
jen nápěv andělů pro zástavu
jsem život na hluboké strunce

v dálce, jak město dělá shon
a u mě v srdci broukáš stesk
kde rozléhá se v dálce zvon?
něha z tvých tváří, dává lesk

OTÁZKY XVI. - Vzpomínka


vzpomínka bílá navštívila
mou černočernou tmu
a chvíli v ní sama hašteřila
propadla se až do mých dnů

pod jejím šumem nevnímám
jako bych dopsal knihu
chce se mi brečet, přijímám
hru, když hledám tu tvou pihu

jen naslinit prst, otočit stránku
jen, aby zas rostlo slovo
co byl život? dechem vánku
vykročit prsty do tmy je hovor

opouštět známé pro neznámé
je bolest bez velikosti
ztracený v srdci Boha samém
nalezený v lásce, co nemá dosti

někdy zas zazní tichá černobílá
bolest bez radosti trpce
nikdy nepřichází jen, aby byla
a přece se musí vejít do jeho srdce