sobota 29. prosince 2012

Vzdálenost (Distance)

Coco

toužím po věčnosti setkávání
když k lidem natáhnu ruku
a dotykem už nic nezachrání
srdce najdeš si po zvuku

potkat básně, cos nenapsal
obraz žádný nevynechat
v slzách nejsvětějších připlaval
Boha v srdci zanechat

vzdálenost uvězněných sil
srdcem ze tří křížových
myšlenky, cos ty nevyslovil
z činů všech hotových

všechny si nás vypije Bůh
v slzách až do dna
krví splácíme krůpěje dluh
ty a já, co jsme dva

DŽHÁNA (Soustředění)


zas upadl ti kousek krásy
co se neudržel v trolejích
a pod napětím tvojí spásy
už nezní rozněžnělý smích

a samet se válí v kolejích
na rozchodu kol jezdíme
říkáme, že to vlaky házejí
čekáme, že tím zmoudříme

tak pronásleduješ pražce
a hraješ pronásledovanou
tvrdíš, že vyhneš se srážce
mašiny pískat nepřestanou

je-li tvá mysl srdcem sopka
a vlaky klepou koly své věty
o tom, že čekáš, jak stopka
že v rukou ti pokvetou květy

---------------------------------------



Džhána (jhána, jhana, dhyana, dhjána, čchan, zen) je jedním z klíčových pojmů v buddhismu a hinduismu. Označuje vysokou míru soustředění, někdy se proto překládá jako pohroužení.

Původní pálijský termín džhána označuje stav v němž mysl nehnutě spočívá u jediného předmětu. Dočasně je potlačeno pět překážek (nívarana), tedy smyslná touha (káma-čhanda), nenávist (vjápáda), nepokoj a výčitky (udača a kukuča), strnulost a malátnost (thína-middha) a pochybovačnost (vičikiččhá).

V mahájáně je dhjána (sanskrt) řazena mezi tzv. 6 (případně 10) páramit (dokonalostí).

středa 26. prosince 2012

Po půlnoci (Ave Maria)


píšeš mi často až po půlnoci
v době, kdy jiná srdce i spí
jak nemít lásku ve své moci
ve všech odlescích ušlých dní

já stále kráčím po pobřeží
příliv těch snů zahladí kroky
copak na tom už nezáleží?
a mít teď v dlaních tvoje boky

a ruce plní pobřežní mlhou
otevřít a zavřít a byla jsi tady
a jak se jen vlnou strhnout
vzhlíží tvář smutná za poklady

písek za vlnou tiše praská
v dlani nic víc než jen mlha
a kdo tomuhle říká láska?
ta sladká píseň na moře prchá

úterý 25. prosince 2012

Ani za tisíc let (A Thousand Years)


i když života barvy vyblednou
život je pořád jen procesí
tomu, co jde pomalu nejednou
zlomí vaz svou depresí

přidáváš proto do kroku hned
i ten, co utíká jde pomalu
ty se nepoučíš ani za tisíc let
pro čas jste houf loudalů

existuje-li něco jako byl hřích
je jak jednáš vlivem minula
jdeš šlépějí předků prvotních
aby se tvá stopa protnula

a jiní zas vedou dál své hříchy
tím, jak dnes vedou své děti
vpřed ve stopách vlastní pýchy
neopouštějíc cestu z paměti

ani za tisíc let, než by se měli líp
hledáme jen ty, co mají vinu
děti dáme obhajobě svých chyb
než konání správných činů

Gatekeepers


extrémní zima vede zase do zimy
ostatní můžeš soudit podle sebe
jak znáš sám sebe, jak jsi nevinný?
své vlastní myšlenky si ukolébej!

skutečný spravedlivý je, kdo cítí
spoluvinu na našich prohřešcích
kdo ví, že tvoje a moje, naše bytí
a rychlost nezáleží jen na běžcích

jen idiot a génius porušují zákony
a stejně jsou to jen zákony člověčí
srdci Boha jsou nejbližší přípony
lásky a ne krev a upečené jehněčí

už dávno žil člověk ukřižovaný
miloval a nesnášel slovo posvátní
potkáš ho v krvi, kde je milovaný
na bránu klepej, otevřou ti vrátní

sobota 22. prosince 2012

Nejen o štěstí (Carmina Burana ~ O Fortuna)


vyhlaste mír své duši
otevřít svůj vnitřní svět
jsme bílí vlci, co jen tuší
co znamená v životě bďět

lžeme bezděky pravdu
utíkáme nevědomým lesem
čím jsem já, tím se i já stanu
pravda je poslední, co snesem

nikdy si nepřiznávám plně
že člověk žije ve svém klamu
stačí jen uvidět, jak nesmyslně
mám z tvého srdce plnou tlamu

čtvrtek 20. prosince 2012

LÁSKA JE


LÁSKA JE VŠECHNO VE VESMÍRU
LÁSKA JE KDE TESAŘ NECHAL DÍRU
LÁSKA JE OKEM BOHA NA ČLOVĚKA
LÁSKA JE TO, CO SE HNED NEPOLEKÁ
LÁSKA JE TVÁ DUŠE V DUŠI
LÁSKA JE TO, CO SE JEN TUŠÍ
LÁSKA JE VYJÁDŘENÍ SMÍRU
LÁSKA JE MILOVAT BEZ ROZDÍLU
LÁSKA JE NĚKDY I KONĚM
LÁSKA JE I VĚČNÝM OHNĚM
LÁSKA JE ZNAMENÍ OKAMŽIKU
LÁSKA JE TVÁ RADOST VE VÝKŘIKU

Hurt II.


já volám jen volám beze slov
ve skutečnosti voláme se k sobě
hlasitě křičí náš z lásky hrob
že zubem času podlehneme době

každá láska dospívá ke konci
na konci toho, co bysme měli vědět
jsou všichni jenom lakomci?
na počátku tě uchopit a odpovědět?

stál jsem před tebou, jak zrcadlo
dívala ses a spatřila jsi, svou podobu
řekla jsi, miluji tě, tak mě napadlo
že teď hledáš svou vlastní svobodu

a s bolestí vstáváš a večer umíráš
ve mně jsi totiž milovala sama nebe
teď už se radši na mně nedíváš
v bolesti z lásky, co ve smrti zebe

May it be


otázky tvoří odpovědi
na místech dávných bran
kdo z nás jsou ti, co vědí?
když list zůstane nepopsán
vnímáme sebe jako Boha?
kolikrát odpověď z neznáma
zasáhla láska jeden z mnoha
bodů, co říkávají sláva nám
tvoříme svoje okamžiky dne
stejnou silou jako ty v noci
od Boha k Bohu si jdem
svit slunce ví o pomoci
----------------
věnováno Alici Vegrové

středa 19. prosince 2012

One Man´s Dream


stál jsem tam sám dlouhé roky
bez sebe strachem z neznáma
pravdivý naslouchající kroky
Evy vedoucí směrem z Adama

ve středu sebe sama probouzím
jsem všechen neklid lidí kolem
žijeme svou pravdu a to popouzí
v pohodlíčku, sám sobě si molem

to pravda zneklidňuje naše bytí
z nás kolem moře a my ostrovy
na nich se jen pravda láskou sytí
kde jsou, ti ale nikdy nikdo nepoví

úterý 18. prosince 2012

Budeme připraveni (Will We Be Ready)


často zpíváme ukolébavky bez tváře
to aby jsme sami mohli jít už spát
bez ohledu na to, co kreslí do snáře
prsty tvé duše do kolonky ztrát

a slovy bez obsahu, jak utěrkou snů
smetáme drobty ze stolu života
na hostině ducha jíst kámen úrazů
pomalu krvácí, co ještě kolotá

jak můžete zpívat s plnými ústy slin?
a zvedá se tvá ruka plná zlata?
jazyk lží podobný úderům kovadlin
kdy každý z nás dělá jen kata

Venuše (I love you forever)

Michael Parker

chvění je bez polibků planetou smrti
bez břehů rozlitou do oblak Venuše
vynáším oheň vpletený vlasy, co drtí
kde jsem já s tebou v nás přehlušen

svět krásy v tělech erotického snění
pod vládou lásky zapomeň doteky
snů, co nehovoří v tělech, kde mění
výdech, nádech, vstupuji stejné řeky


hořící touhou barev závodit s azurem
nebe v nás silou vůně povznáší dým
a bláznivě tančí Venuše s Merkurem
v radosti extáze s mým bláznovstvím


i nejnižší chápe Boha a krásu lásky
to za smečkou táhnou se stopy vlčí
to lidé spálily v srdcích samohlásky
a teď jen ticho, rozkoší extáze mlčí

pondělí 17. prosince 2012

Beauty Art


žijeme po objevení krásy v životě
a všechno ostatní je pouhé lpění
jsme poražení spásy v samotě
svléklo je dlouhé zapomnění

boj duší s těly je jenom v mysli
a to v v těch jejichž duše spí
jsme křiví tak, že jsme svislí
to když těla s duší neladí

jsme písní srdce svých matek

tou, co zpívají rty jejího dítěte
to Bůh dal životu zmatek
touhou, co vás uhněte

žijeme pro objevení naší krásy

šílenec hudebník rozladěný
nikdy nám ale nedal pásy
z těch tónů poraněných

neděle 16. prosince 2012

Poupě


vodopády slov
chrlíme nepřející
do šátků vdov
mrtví milující
smekáme žal
oči si malující
kdo se kdy ptal
slz žalujících
střílíme slzy
touha odvěká
někdy zas brzy
zabije člověka

sobota 15. prosince 2012

Okna snů (Don't Dream It's Over)


když byste otevřeli oči dokořán z nebe
a skutečně viděli svůj život jak sen
že spatříte ve všech podobách jen sebe
jazykem dávným jsi Bože vysloven

a když už otevřete uši a nasloucháte si
uslyšeli byste jen svůj vlastní hlas
a ve všech ostatních hlasech z koncesí
kterými Bůh opatřil svůj vzkaz

že je třeba dvou, aby objevili pravdu
to srdce jednoho, aby ji vyslovil
a druhého, aby jí porozuměl v tabu
co řekl Bůh, když člověka oslovil

všechny slova nauk jsou tabule oken
slova druhých světlo vybarvují
a skrze, které vidíme pravdu skokem
ale taky nás od Boha oddělují

Zasněné oči (Dreamy eyes)


když padají dvě kapky deště
spojí se jen v jednu jedinou
v zasněných očích koupá se ještě
sen, co zabíjí hru nevinnou

čekání je dusot kopyt z času
kdy vody nahoře byly i dole
když smích, nikdy ne pro okrasu
žijeme sami si pro své role

sedm pečetí nepostřehneš

proudy z očí jsi je cvakal
a nikdy už v srdci nezapomeneš
na toho, s kým jsi plakal


pátek 14. prosince 2012

Černé hvězdy (Soft Black Stars)


láska je závoj mezi milenci
dělící dvě ženy v mužově hlavě
obrazotvornost má absenci
druhá je teprv rodící se žhavě

láska je krásnou v okamžiku
obnovující každým dnem znova
než život cizí jen podle zvyku
otroctvím stane se i bez ostrova

láska je přijetí pochybností
slovo světla napsané tou rukou
mezi námi čas si nepohostí
jeden druhého svou věroukou
-------------------
Mysl a srdce se nikdy nedohodnou,
 pokud mysl nepřestane žít v číslech a srdce v nejistotě.

čtvrtek 13. prosince 2012

Cesty, po kterých jsem šel (Roads Untraveled)


bloudění je konec, stojím zase tady
potkávám sebe sám na pokraji sil
pole jdou široká, nikde žádné sady
vzpomínám, všude jsem živote byl

a kdo touží nejvíc, žije nejdéle sám
se zvoněním zvonečků ovčích stád
já vrabcem v hrsti, holuba nehledám
zastavil jsem se a chvíli chci se zdát

protijedoucí ať jedou naproti čelem
krása a pravda v srdcí ruk milujících
jasnější v srdcích nebývá nepřítelem
zaslepující oči všech lidí umírajících

zas čekám na zprávu, zprava dobrý
zahanben před tím, kdo mi poslouží
propouštím ze srdce všechny zlobry
a dávám je křižovatce boží do louží


neděle 9. prosince 2012

Šťáva (Think twice)



komu se dáváš, když jsi celá?
kam jdou sny za denního světla?
čím jsi touho a čím jsi být chtěla?
jako ta kytka, co nikdy nevykvetla

štěstí potkat duši, co ti otevírá
kam proudí víra srdcem spálená
která ze dvou komor všehomíra
tvoří hlas, kterým je láska slyšená

tlučem si k našim přehradám
krev je docela zvláštní lidská šťáva
a každou kapkou teď tě popadám
v pohledu očí, kterými se bere i dává


sobota 8. prosince 2012

Tento svět (this world)


tento svět je víra oáz nebe v srdcích
kráčejících za vrcholem touhy
řekl budete toužit a ne jen ti z prvních
budete hladovět, žít život dlouhý

to tento svět žízní ještě po větší žízni

a vyzradíš-li své tajemství větru
nevyčítej stromům u cest, že v přízni
dávají tvou tmu dál vstříc světlu

tento svět našich cest kroky neznělé

dostává lásku, co sama pálí
u snídaně si vyprávějí strážní andělé
kdo závidí, bezděky chválí

pátek 7. prosince 2012

Chci


chci, aby ses mě dotýkala
jsem díky tomu člověkem
já nevím ani, kde se vzala
pocit o splácení nevděkem
chci, aby zůstala opravdová
láska, co je v daný okamžik
 až na věčnost, která teď trvá
bez ní jsi prázdná, dogmatik
chci, abys byla vítr, co vál
nad mořem nadšení z žití
krásný vítr, co se jen smál
je čas, dokud se v srdci svítí


Rarášku (I follow Rivers)


pro to se ještě rozechvívá v srdci
smutek, co bloudí v myšlenkách
o tom, že jsme slepí, jak krtci
slepými k slunci, neřekneme ách

a pokud ti chybí pískot pro radost
a dokonalost chceš pro svou iluzi
zpívej, jak odešla ti tma a dost
hlasuješ za Boha, tady na schůzi

to lež si nemůže dovolit porážku
toho, co je srdcem podepsáno
tak vstávej, ty malej rarášku
nemůžeš porážku, to pravda ano

čtvrtek 6. prosince 2012

Všechny slova (Todas las Palabras)

foto Coco

láskou člověka k člověku se otevíráš
dokořán skoro, jak brána nebe
kterou se dál světlem i tmou ubíráš
co na tom, že oči  jsou slepé

všechny slova, kolik´s jich vlastně znal?
jsi dal jako klíče k otevření sebe
když jsi srdcem bolestí se na svět dral
otráven vším, i tou solí a chlebem

všechny slova lásky začínají láskou 
chtěl jsi jich říct jen míň a lépe
to každé setkání slov začíná hláskou
a tou ty, stojící u brány klepej

je světlo první láskou života boží tmy?
zdali pak láska není světlo srdce?
jen myšlenka na lásku ta lásku nenosí
z ní oči slepnou a srdce ztvrdne

Yeshua is the light

středa 5. prosince 2012

Trny (קוצים)


tak si jen říkám, kam jdou?
až kam odcházejí hvězdy zrána?
zas hledám jedině tu mou
co k nebi je má brána

jako z hvězd hlas zněl

a láska by měla být něžnou hrou
ne bez citu používáním těl
trny lží nespoutanou

a teď hvězdy brán ráje

cesta k nim bůh ví, jak je dlouhá
záleží na tom, jak se hraje
a jdu a naslouchám

úterý 4. prosince 2012

Černá je barva (Black Is The Colour)


pravda slunce, když svítá
je násilím nad tmou
paprsek rozbřesku zmítá
barvy noci, co schnou

v té zářící existenci světa
tvá síla dala mu nás
když černá je rozemleta
vyjasněním tvých řas

stáváme se srdcem dne
tlukot obrazu krásy
my vidění, že stále jsme
chopme se naší spásy
-----------------------
leitmotiv - Soňa Kawuloková

neděle 2. prosince 2012

Mrakodrap (Skyscraper)


já nejsem nic z tvých snů
co se chtějí neprodrat
světa lásko prozření, stůj!
veliké, jak mrakodrap

miluješ mě láskou světa?
jsi přeci tím, co znám?
má poslední srdeční věta
o tom, že jdu zase sám

odmítám vést tvou tmou
tvé bílé představy
zmizí ti, jen v hlavě štvou
v závodě, co nestaví

jen v nás je se odhodlat
žít život bez tlaku
závislost jak mrakodrap
věnovat zázrakům