Šťáva (Think twice)

komu se dáváš, když jsi celá?

kam jdou sny za denního světla?

čím jsi touho a čím jsi být chtěla?

jako ta kytka, co nikdy nevykvetla

štěstí potkat duši, co ti otevírá
kam proudí víra srdcem spálená
která ze dvou komor všehomíra
tvoří hlas, kterým je láska slyšená

tlučem si k našim přehradám
krev je docela zvláštní lidská šťáva
a každou kapkou teď tě popadám
v pohledu očí, kterými se bere i dává