píšeš mi často až po půlnoci
v době, kdy jiná srdce i spí
jak nemít lásku ve své moci
ve všech odlescích ušlých dní
já stále kráčím po pobřeží
příliv těch snů zahladí kroky
copak na tom už nezáleží?
a mít teď v dlaních tvoje boky
a ruce plní pobřežní mlhou
otevřít a zavřít a byla jsi tady
a jak se jen vlnou strhnout
vzhlíží tvář smutná za poklady
písek za vlnou tiše praská
v dlani nic víc než jen mlha
a kdo tomuhle říká láska?
ta sladká píseň na moře prchá
