Hurt II.

já volám jen volám beze slov

ve skutečnosti voláme se k sobě
hlasitě křičí náš z lásky hrob
že zubem času podlehneme době

každá láska dospívá ke konci
na konci toho, co bysme měli vědět

jsou všichni jenom lakomci?
na počátku tě uchopit a odpovědět?

stál jsem před tebou, jak zrcadlo
dívala ses a spatřila jsi, svou podobu
řekla jsi, miluji tě, tak mě napadlo
že teď hledáš svou vlastní svobodu

a s bolestí vstáváš a večer umíráš
ve mně jsi totiž milovala sama nebe
teď už se radši na mně nedíváš
v bolesti z lásky, co ve smrti zebe