pátek 31. října 2014

Milovat sex

https://www.facebook.com/pages/Lisac/189885184438 + http://www.lisa-c.fr/

chodící síly snů
se pokládají za svaté
když v očích zavíráš tmu
tak někdy o půl deváté

jen z lásky svit
vybělí v srdci z noci kus
všichni chceme jenom být
tím klíčem, co zná plus

odemykám šance
aby láska bylo milování
ze sexu nedělalo než psance
když sexujem bez přestání

úterý 28. října 2014

Pád (Trust In Your Love)


v srdci nejsou výztuže!
a jen jednou v nás zastudí!
utrpení mnohá, Bohu-žel...
až v rukou Boha, Bohu-dík...

nic se neděje, špitla!
když oddáváme se mozku!
jen ztrácíme svá křídla...
slepená kapičkami z vosku...

letět dál, chtít nejvyšší!
jak stahy stěn vedou vzruch!
cit srdce je bytí nejbližší...
naposled tu pohneš vzduch...

já v zajetí dětské duše!
v srdci život mi něco křesá!
slzy z vosku padají hluše...
zas jedna hvězda z nebe klesá...
..................................

„Člověk má sklon k destruktivnímu a sadistickému násilí právě proto, že je člověkem, že není věcí, a že se tedy musí pokusit život aspoň zničit, nemůže-li jej vytvářet.“ - Erich Fromm

sobota 25. října 2014

Neuměli


mám rád ten hlučící svět
a všechny jeho směšné věci
člověka, trávu, potok, strom
a nad hlavou slyším hřmět
když láska letí, jak šneci
a do mého srdce bije hrom

život je jak lampa svítící
co dává tvary ránům nocím
chvíle, tak krátké věčnosti
my mraky na čele chodící
milujeme se do bezmoci
ale nikdy ne až do sytosti

jako všichni jsem mnohým
co žili tak, jak museli žít
a vydali všechno, co měli
z bolestí stínem pouhým
ve tmě srdcem lásku chtít
jinak jsme to ani neuměli

čtvrtek 23. října 2014

Objetí srdcem


nikdy jsem nechtěl jen tak letět
ale záviděl všem, co někam letí
asi jen chtěl si dát v srdci vědět
jak já sám taky toužím po objetí

převracíme svět dokud nezkamení
zůstane slovo, to co kámen puká
my všichni můžeme být poražení
my co lpěli a život v srdci ťuká

má milá, jak je ti s mým stínem?
až zeptám se tě jednou s úžasem
na hrudi držím tě srdce v objetí
a už vím, proč tu vlastně jsem

neděle 19. října 2014

Vítejte (Feel so different)


Bůh mi dal klid a já se snažím jít
i když svět nemohu změnit
jen plamínkem svíčky mohu být
nade mnou hledající zenit

nejsem už to, čím jsem býval
srdce tvrdé jako kámen
odlitý v hlubinách, kam ses díval
až řeknu v pravdě ámen

lásko nenech mě zapomenout
kvůli všem zkušenostem
míhající se ruka na zamračenou
tvář políbenou tělem po sté

co bylo bylo a tím už teď nejsi
zbavuji prokletí tě slovem
hoďte si kamenem ostřejším
a vítejte v království novém
.........................


"Keren hipuch" je korunování protikladů. Je koncem neboli hruškou meče, který hlídal Východ Edenu; slovem míhající se je míněn hipuch = dvě ostří jednoho meče, slovo keren znamená roh - jeho sjednocenou špičku, složenou z obou ostří.  Jeden bod. A jen ten je hoden poznání, kdo v něm vládne svou MOCÍ, plně dobytou mocí, schopnou sebe sama uchopit. Indové jí říkají advaita. A my ji musíme dát ještě svou lásku, abysme naši moc mohli i pochopit. A pak protože jsme dozráli jako ovoce stromu Poznání, uchopíme svůj meč a můžeme jít sklízet plody stromu Života. V ráji byla přeci dva stromy, pamatujete?

S nadějí úsvitu



z kořenů stromů protéká pot, co miloval
milenku zem v noci totiž políbilo nebe
a aby láska nespálila svět, chladný vítr vál
když jsem v tvých očích uviděl sebe

ten pohled mi sedí, jak motýl na rameni
jako když tichým splavem plavu
srdcem k srdci jsme sami sobě naklonění
oči jsou lodě ze ze-mě do přístavu

smutné trochou něhy, rosou vlahých cest
zalité vodou a nejsou všechny z ryb
a dejte se mezi oběma břehy láskou vést
ale nečtěte svou lásku ze starých chyb

možná, že život není jen o slovu medituj
ve sněhu touhy ze zmrzlých závějí
planoucí srdce nespí od úsvitu k úsvitu
nosí ho oči žen, co milují s nadějí


úterý 7. října 2014

Je mi zima



copak chci tak moc?
žít, kde srdce dřímá
plamínek Bůh volá o pomoc
a říká: "je mi zima..."

tak pramení láska?
a kolik ji mohu dát?
když krev tiše zmrzlá praská
a je mráz už napořád?

snad zapálit sirkou?
ale z ledu je i škrtátko
kudy chodí, kterou dirkou?
nespálíš se na krátko?

chodím dál podél vás
v košili měsíce stříbrné
a čekám, kdo podpálí čas
 a popel srdcem rozhrne


pondělí 6. října 2014

Mlčení


zase jsem spadl z větve stromu
života, co lákal k sobě šeptajíc
a já na třešně jsem dostal chuť

volným pádem letím zase domů
můj hlad po lásce si had líbajíc
kousnul do všech ochraných lhůt

polibek země postříkaný blátem
a z dlaní místo třešní teče krev
tvá ruka konejší tu bolest, pane

lidi trhaj ovoce zakázané pádem
stoupnou si k tomu třeba na rakev
kdo padl, když nekradl, zas vstane

středa 1. října 2014

Strenght (Síla)


noční tmou odlétá ranní sen
co strhává mi bolest z ran
po probuzení je zase den
kde do srdcí prý budeš brán?

poháry zvedáme vždy výše
ale kolik jde až proti proudu?
bez srdcí krutí ve své pýše
bez jména, bez hrdosti k rodu

vzpomínky Boha v nekonečnu
jsme lidé posledního soudu
vycházíme vstříc nebezpečnu
domněnky necháváme bloudům

posedlí touhou po přesnosti
každý z nás v hubě onanuje
jsme sytí psi, co nemaj dosti
a je nám jedno, koho si Bůh 
vlastně pamatuje...