neděle 31. prosince 2017

Bůh ví, že jsem se snažil (God Knows I Tried)


mě stačí i malý kousek tebe
když vím, jak moc se bojím odmítnutí
bojujíc se svým tělem, co zebe
takovým ledem se ten koktejl nedochutí

a pohár života, co si říká grál
bráním tomu pnutí, prst míchá po zradě
napětí po boji, už jsem ochutnal
bolest, co jsem prožil, je znovu na řadě

je odskočit si od svých pocitů
vstupenkou do pekla či ráje prázdnoty?
Bůh ví, že sem se snažil, upitu
napít se z číše je jen bránou do Golgoty

se strachem, že mě opustíš
se těžko žije, když umíráš z nenaplnění
i malý kousek, když upustíš
dostaneš zpátky z lásky bez obvinění

a tak drobím srdce do poháru
tak tělo, co se teď stalo v tichu chlebem
jak se láska jí a pije, nemám páru
ale vím, že mi stačí i malý kousek tebe

úterý 26. prosince 2017

Velký obraz


obrazy z vyhřátého vzduchu
stoupají výš, když se srdce zalyká
zalité pláčem, touží po suchu
na hlad krve si láska těžko přivyká

hudba je stejná cesta k duším
jak přicházení a odchod ročních dob
rozměr prostoru a času tuším
dříve než si mé srdce řeklo samo stop

nacházet cestu skrze kouzla
k tomu nemusíš být žádný čaroděj
i když ti ruka náhle sklouzla
člověk je vždy obraze, ne mimo něj

pondělí 11. prosince 2017

Na konci tratě


hledáme scénáře našeho klidu v bytí
a místa, která nás dovedou až k pláži
možná je důvodem příchylnost k mytí
vlakem z hříchů, ke kterým nás sváží

umíráme obklopeni plnými zdmi věcí
a nevíš, kolik si za ně, kdo chce účtovat
na písku prázdna ti své srdce rozsvěcím
když nevidíš to své a chceš milovat

chci tě vzít sebou až tam, tam na konec
na místa, v kterých ucítíš všechna zrnka
na pláží v písku nejeden z hříchu utone
když vlnka za vlnkou, na palce brnká

ryby tu nemají oči, jen plaché úsměvy
vezmu ten úsvit do tvých noci soumraků
nikdo sem nechodí na žádné návštěvy
žít tady, kde končí trať plná zázraků


umíráme obklopeni plnými zdmi věcí
a nevíš, kolik si za ně, kdo chce účtovat
na písku prázdna ti své srdce rozsvěcím
když nevidíš to své a chceš milovat

sobota 9. prosince 2017

Halo


létáme v oblacích a hlavami u země
šíleně hledáme kudy vedou naše zdi
bavit se dovedem jen ne o naší ceně
a nevím, kdo překročit je vlastně smí

chodíme jako ty malé obrněné hrady
s příkopy, na stráži u dveří dva draci
z hradeb si rychle na skok do zahrady
dáváme rande s tím, kdo se sem vrací

stavíme slova a nespouštíme mosty
až kolem se z vody slz mlha zvedá
 tak slepý naráží další člověk už po stý
do srdce se stejnou barvou, co je šedá

chodíme obtíženi vším, co neumíme
 a přitom chceme, aby slunce hřálo
a my neviděli, co vlastně vymodlíme
do ticha stromů, šeptáme své haló?

Nightcall


netuším kolikrát spojeni silou světa
do zrnek prachu, co se naučila sama žít
až pak stačilo slovo ani ne jedna věta
a co se mi zdálo nemožné, začalo snít

vstup do tmy po splynutí času prostoru
uvedl v běh pohyb srdce srdcem k bytí
vy směřujete vlevo vpravo dolů nahoru
 vy jste můj chrám, co se v něm ještě svítí

světlo byl záblesk ohně, co hřeje zimu
 a z kostek ledu stal se náhle lidský pláč
odkapával na rozžhavenou zem k tisícímu
který se usmál, pohlédl do očí a řekl nač?

to bylo dávno, že mě to pranic neleká
a nevidím, co se tehdy stalo mezi nima
otázkou ani Bůh neunese bolest člověka
a ty bys mě nezahřál, když je mi zima?

úterý 5. prosince 2017

Když sama spíš


Když sama spíš a mě se stýská.
Tak stovky plamínků rozsvěcím.
Čarovnou lampou, co se blýská.
Jsou naše duše, kočí snů odvěcí.

Přeji si spočinout v tvých rukou.
Jak světlo, co nás vedlo v poušti.
A stovky hříbat mi srdcem dupou.
Ztratit všechno, co se neopouští.

Uprostřed hor jsi v pustině plání.
Slzy ti klidně smáčí suchou zem.
Oči jsou hranice zdi a co je za ní.
Chrání před tím druhým obrazem.

Jsme oba jednou polovinou Boha.
Když spíme svůj sen každý sám.
V tvých dlaních rozkvetla mnohá.
Naděje lásky, abych byl dokonán.


sobota 2. prosince 2017

Pro to, má lásko ...


bylo to tenkrát, když zavřeli nebe
a nevím už ani na kolik, to bylo západů
byla jsi mým kamenem a teď jsi chlebem
princezna pohádek půlnočních obřadů

málem jsme vzlétli, tak blízko nebi
a klidně si uleť a předstírej mi, že jsi pírko
křičíš srdci svým tichem, že nejsi zapotřebí
jako každá láska byla´s i ty, své dílko

jen tak si stát a kolem nás nic není
a vždycky, když přicházíš jde mnou mráz
síla sil, co nenechá ani kámen na kameni
přestaň lhát si sobě, že jde něco snáz

kráčíme světy po lanech nekonečna
každá chvíle toho dotyku vzpomíná navždy
a všechno co je, je risk, láska je nebezpečná
 pro to, má lásko, nemůže milovat každý