neděle 13. prosince 2020

🤍 Sirkou


dnes zapalujeme na věnci svíci
a přejeme si srdcem dobrou věc
nejsem bdící, jen stojící a spící
a tak čekáme, co přijde nakonec

zabývá se dobrem možná příliš
každá z těch svíček, co uhasíná
kdy je víc než dobro to, co sdílíš?
když tvůj čas na zlo se sám stíná


pýcha je to, co naši lásku přezírá
vraždí motýlí křídla snů a dostává
plat za to, že další zmatek předstírá
škrtnutím sirkou tvé srdce dozrává


snad malá chvíle tím, vším otřásla
neptám se tě pane zda jsi požehnal
kouzelná láska prý byla otázka?
a na co ses člověče vlastně ptal?


úterý 8. prosince 2020

Tesaři hříchů

 

hledáme svobodu ve všem, co není
že zapomínajíce na jméno
sázíme hned vše pouze na příjmení
pečeti démonů hlásí: zlomeno
 

láká tě medové nic v náruči stínů
pomezí tmy na mezi duší
bez krve jsou ruce všech asasínů
mrtvá srdce nikdy nezabuší

cokoliv nabídneš dát do řeky pláče
rozpustí se polibkem smrti
a utěšit duši, co tu bezhlavě skáče
za mrazivý úsměv, co zdrtí

stačí vše vyměnit za kousek viny
tesař hříchů říká, že přebije 
jen láska je světlo, co nezná stíny
a ty jizvou duše, co přežije


středa 25. listopadu 2020

Jídelní lístek

nikdo z nás netuší, jak získat lásku
jestli jen stačí dávat dárky
a nebo venčit srdce na provázku
a v mrazu sníst dva párky


až mezi námi místa plná prázdnoty
na která se radši zapomíná
vzpomenout si srdcem na dobroty
to když chuť byla jen jiná


podáváme si do rukou nebe a zemi
a z nich náš jídelní lístek
kterému tak moc chybí pohlazení
tak to je život bez pojistek


láska je i v prázdných místech snů
tvořených motýlími křídly
radost chuti milovat, Bože nezhasnu
zaplnit i místa, co už zřídly



úterý 27. října 2020

Přání

 
každý z nás je jiný
ale sny, ty máme společné
nehrajem si na hrdiny
jen se srdcem smát, už konečně

a tak se mi asi zdáš 
jsi něco, co sama vytvoříš
v sobě vírou to dáš
a jen ty to všem láskou vyzdobíš

jsi dortík plný chutí
písnička, co se zpívá sama
najdi si k rozmáchnutí
křídel místo a naskoč si do pyžama

ať je s tebou vždycky
tvá víra v sebe a chuť si lítat
a tvé srdce magneticky
přitáhne zázraky dříve než bude svítat


čtvrtek 22. října 2020

CO DÁL SHAKESPEARE?

proč svět je dané jeviště?
a většina z nás nezná ani svou roli
co vstoupí na něj do příště?
smrt, láska, život co dává smysl a bolí


v prostoru svých zemí nebýt
sobcem je dnes samý kousek reality
šílenství vynáší trumf a přebit
je kousek dobra, co chce překvapiti

my dívali se dlouho na západ
slunce, co si nad pláží osvětlilo letmý
okamžik krásy, co chce nechápat
někdy je třeba vykročit srdcem do tmy


úterý 6. října 2020

ZAPOMÍNÁM

 

jsi hranicí mezi prostory
rozdílem mezi Bohem a realitou
co když mě hladí, tak napoví
vášnivá dlaň vede tě přes hlasitou

zpověď, co do všeho dala
trochu sténání z ticha bolu lásek
a pak beze slov jsi povídala
a já jsem ti svlékal z šatů pásek


v sobě vlásek po vlásku
hledáme bez dechu tiše a jemně
zapomínám tu svou lásku
dík za to, že ty tu svou zas ve mně


středa 30. září 2020

Everybody Hurts


chtěl bych tě jen pozdravit
pošeptat několika slovy
že nezapomínám a, i když líp
vím, co bolí se nezahojí

já odmítám věřit zázrakům
co nechrání milované
a nepodléhat všem náznakům
života hry neprohrané

vidím tě pořád v úsměvech
a dík tobě je nemožné
být slovem v dalších údělech
považujíce za bezmocné

všichni někdy bolí a ty taky
a je bez tebe smutno
vyletět zas duší mezi draky
jít minutu za minutou

bez tebe...

mé sestře Blance


středa 26. srpna 2020

Ráno


Když ráno vystupuje stínem ze tmy
A všechno noční bytí v světle utichá
Sluneční paprsek zalije zlé sny, to abys ty
Prožil okamžik krásy, kdy ani srdce nedýchá

Pomalu šplhá do korun stromů z hor
V údolích živou rosu po kapkách si pije
Po nahých stéblech trávy skáče za obzor
To láska přišla podívat se, jak se nám tu žije

Jsme barvou, co kreslí smíchem obrazy
A štětcem v paletách, z nichž svět se tvoří
Okamžik míru skrývající pravdu až zamrazí
Tak vzplanul zase jeden den a naše srdce hoří

sobota 11. července 2020

Svačina


lásky se nedá dát jen kousek
přitom se tvářit jako svačina
boží chuť upečených housek
když si mě namáčíš do vína

a padám tvými ústy do smrti
snědla jsi ze mě jen to, co šlo
hostie stoličky drtí až rozdrtí
aby se spojilo to, co odešlo

odvahu ničit ve stisku máme
každičkým soustem víc a víc
utrhnout sebe do neznámé
z vývrtky kněze bez hranic

že láska je tvoje boží hostina
až v druhých objevuješ sebe
a tak anděl v láhvi od vína
odšpuntoval víc než nebe

Žádná bolest nás neopravňuje k tomu, ji způsobit někomu jinému.

Spolu


řekni mi, jak miluješ srdce?
pulsuješ svým tónem hry
klapkami klavíru si sršte
jeden ve dvou až se rozední

přes noční prostor jde tma
a jen se zlehka uzardívá
z dotyků vůně je letmá
hra, co nikdy nic nezakrývá

v náručí dne usínat společně
až když všechno povstalo
srdcem milovat konečně
je teď to, co zbylo ti nastálo

paprsek dne krájí tmu tmoucí
a chvíle pro štěstí je v nás
láska je loď pro tonoucí
kteří už spolu neztrácejí čas

pondělí 25. května 2020

💔 Králík


pro kroků pár, pro kousek úsměvu
pro krásu zmar, bez dalších nápěvů
běžíme životem, hledajíc jen lásku
i myška za plotem a králík bez ocásku

jednou doběhnem a dál jen krokem
nestat se obědem, přišel, mrkl okem
a bez strachu v něm, usedl si ke mně
nevím čím ovlivněn, snad tichem země

a když už mlčky v tom světa bolu
nezdravil, byl co vědí, co je být spolu
čenichal, u tlamky malou sedmikrásku
díky můj cizí příteli, cos sdílel svoji lásku

pondělí 11. května 2020

V klubu poražených (ego)


na křídlech andělů létají už nejen slova
sem tam poletí i pěkná boží facka
a z hloubky bytosti dolují život znova
a ego zasvítí si chechotem racka

v bezmoci odvržených sil dojde k pádu
z života bez radosti zbude jen dril
když opilý mocí bojujeme o nadvládu
bez lásky k sobě tím peklem chvil

sedím si v klubu poražených, jak osel
projevit sám sebe smíchem vod
plačící tvář příchozímu řekne, posel
 že v každé slze zůstal můj život?

Dokud nechceme slyšet pravdu, neroste osobnost, ale jen naše ego. 

čtvrtek 5. března 2020

MILOVAT NENÍ, CO DODAT


vím, jak mluvit, aby mi naslouchala tráva
vím, jak mluvit, abych zaujal tišící se vítr
a tak se to lidem při modlení někdy stává
že jsou kapkou vody, až se z nich stane litr

vím, že mluvit je tryskat vodu z pramene
vím, že mluvit je zázrak vším, co se stalo
a tak ti slovo lásku dává, jindy ji zažene
a jen nechápeš, že vysloveno je už natrvalo

vím, jak mluvit, aby se z dlaní stala sláva
vím, jak mluvit, aby se dal člověk poddat
a tak ti zvuk slova barvu do života dává
Boží slova jsou ty, co k nim není, co dodat

čtvrtek 27. února 2020

🙏❤️ Modlitba na dobrou noc


Běžím tebou Bože o závod
A tak tak si popadám dech
Nemám tvůj čas na návod
Dočtu ho až jednou na zádech

A, i když vlastně nechci nic
Stáváš se TY mým osudem
Možná nádechu trochu víc
Abychom žili až tu nebudem

Všichni umíráme na lásku
A když ji máme plnou hubu
Nikdo nemyslíme na sázku
Vydechnout JÁ byl, jsem a budu

neděle 9. února 2020

❤️ KDYŽ BY SES MOHL BOŽE PODÍVAT


Když by ses mohl Bože podívat do mého života?
A použil bys k tomu moje oči...
Litoval bys mne?

Viděl bys všechny ty probdělé noci.
A všechny lži, co mě srazili na kolena.
Viděl bys myšlenky, které způsobily můj pád.
Tebe jsem obviňoval ze svojí vlastní zrady.
A křičel jsem, abych nenacházel klid.
Nechal jsem tě odejít ze svého srdce.
Jen tak jsem jsem od tebe odešel.

Nemůže zaslechnout lásku ten, kdo válčí.
A pomsta se řine jako záplava.
Zavřený v kleci sebe sama.
Topím se v lásce od, které hledám klíč.
Až jednou uslyšíš mluvit milost Boha.
Slyš. 
Jsem tu nyní.
A to je jediná cesta ven.

čtvrtek 23. ledna 2020

Láska jako duchové


všechny slova nejdou vyplakat
a ani ta bolest, co stojí za nimi
Boženu s Oldřichem vymáchat
v čase společně se všemi jinými

každý den umírá pohled na svět
a třeba právě slza v oku srazila
tu pýchu srdcem se jen zachvět
to, že v slabosti je skryta tvá síla

že život na zemi je trestem smrti
se kterým spojen svým duchem
zrodí se zrána v peřinách kus črty
a budeš spíš vodou nebo suchem?

stojím na přechodu dne a sháním
kde ve výprodeji je kde jaká láce
před tou silou se já slabý skláním
a šeptám si: dej přednost lásce

sobota 18. ledna 2020

Vyprávět


jsem v nebezpečí ze svých ztrát
které jsem přestal propíjet, ale žít
hledám si v sobě hřiště, kde si hrát
když tvá láska je to, co chci mít

kolikrát jsem si už řekl dost než
zamávám z vrcholu hory a skočím
představy jsou jen klidný sen a lež
zapřáhnu v letu slunce, jsem kočí

podívej se, kolik je kroků k tobě
za všechny dny světa nenacházím
pro tebe srdce nikde nežli v hrobě
jsem ten, který sám nerad sází

a divíme se, kdo že za nás říká
všechno, co není v skutečnosti svět
falešný ráj, kde se nikdy nenaříká
o tom, vám chci v srdci vyprávět

Neexistuje způsob, jak správně či nesprávně vyprávět svůj příběh. jen si buďte vědomi okamžiku, kdy vás přepadne touha jej vylepšit. Pamatujte si, že příběh, který vyprávíte je základem pro váš život. A tak ho tedy vyprávějte tak, jak byste chtěli, aby vypadal.