pátek 28. září 2012

Cibulář


pomalu se dotýkám
ochranných slupek
a strach si zatýkám
když tak tiše křupe

loupu tě na syrovo
a bez srdce tlaku
i když není hotovo
mám poruchu zraku

do očí jde slzí pár
přeci nejsem lhář
loupání ne, bolí žár
říkám si cibulář

jen posvátných věcí
a bez pláče logika
v lásce, té člověčí
stojí za to se tě dotýkat

V náručí anděla


zas se ti dívám do očí
nevadí, že jsou zavřené
oblouky tmavých obočí
jsou už dávno smířené

pohledu v nitro života
ožívá a umírá smyslem
láska je první šlápota
nula je prvním číslem

srdce je anděl zakletý
v těle a hudba neznělá
stahuje tvé i mé rolety
usínat v náručí anděla

středa 26. září 2012

Fallen XI.


s křídly jako potrhaná slunečnice
po hrách na to, kdy a kam jdeš
odpykáváš si trest Boha hřmíce
že ho jako člověk nikdy nenajdeš

andělem bez milosti zrozený tmou
lásku, cos dal a byla převeliká
proč jsi dal život pro duši mou?
vklouzneš do duše a ta neuniká

jsme my ty bublinky na vodě sfér?
to, co zbylo z Boha po výbuchu?
čekáme až v nás zhasne Lucifer?
a nebo se Bůh zabil pro předtuchu?

neděle 23. září 2012

Čaruji


čaruji, čaruji pro krásu
písně větru co vlál
pro dívku s vlasy do pasu
víš, co bude dál?

čaruji, čaruji pro bolest
když srdce zpívá
zvolna kvetoucí ratolest
lístky se přiodívá

čaruji, čaruji pro soucit
bolesti s láskou
to, aby šlo jen odloučit
otazník za otázkou

Večerní jablko (Let's go out tonight)


kolik místa má svět pro tvůj dech
říkám si v modlitbě k tobě Bože
kdo z nás odfukujíce na zádech
vnímá tvé radosti a rány nožem

kterým krájíš na kila vzpomínek
nás cestáře ze tvých křižovatek
odhazující štěrk, potu pramínek
toho tu přece není nedostatek

kolik nádechů vezme světu zlo
je to boží vůle stvořit k zániku?
vydechnutí nutí nepoužívat slov
jen srdce zastavila boží logiku

sobota 22. září 2012

Rozechvíváš (You Look So Fine)


rozechvíváš mou podstatu
pohledem, úsměvem rtů
vypadáš dobře v návratu
na zem, žena všech snů

rozechvíváš ty svaly bytí
co nechávají stopy moře
srdce je sval, co se třpytí
příliv a odliv, zlé i dobře

rozechvíváš svět tancem
my ho slyšíme i teď spící
nerodíme se štvancem
jsme všichni jen milující

Nenoste mě dál (Don't Bring Me Down)


jsi jediná, na které mi záleží
a to na celém světě
když tu však žijeme krádeží
srdce už v první větě?

jsi jediná, co vidí kam jdem
očima jdoucí za obzor
říkáš si lvice a já jsem lvem
nesoucí se bez opor

jsi jediná, co tváří kameny
vždy dotykem extáze
čekáš na mámino znamení
zda v tobě pozná se

jsi jediná, co miluje i sebe
tak nenoste mě dál
to křenové máslo s chlebem
jo, o to bych taky stál

Jiné ze-mě (Solitary Ground)


jsme malé země
jen hlína a prach
od muže k ženě
jde hlavně strach

jsme hrnky z hlíny
uplácané na úsvitě
a každý jsme jiný
tváříc se použitě

jsme tváří prachu
a byl rudý dechem
když dal si odvahu
jakým jsme echem

jsme jiné ze-mě
spojující mnohá
kráčíc jdu němě
mé stopy Boha

pátek 21. září 2012

Tři století


jako jsme našli pravdu
když nás připravila iluze
vždy, když si s ní začnu
je potom zralá na infuze

cos lásko dělala zavřená?
tři století v tomhle domě
ááá, nadechnou se ramena
ten dech zní povědomě

bolesti plná ztrápená jsi
ke všemu kolem hluchá
jen prosím nekřič, ale řvi
vždyť já chci vzbudit ducha

neznal jsem tě až do dnes
asi jsem nikdy nemiloval
a než jsem tě z půdy snes
proč jsem se tě tolik bál?

čtvrtek 20. září 2012

Chceme?


chceme poznat svou bolest?
chceme poznat svou rozkoš?
utíkat před ní je má i tvá lest
naše ulpívání v hodu na koš

chceme poznat svoji ztrátu?
chceme poznat i svůj zisk?
rozumím a bez smyslů chápu
to Bůh mi dlaň dlaní stisk

chceme blízko hrad z písku?
chceme se poznat, dát i dar?
až příliv zpečetí tvé riskuj
na břehu zbylo mušlí pár...

Sázím


co vlastně potřebujem?
kolikrát jdem si číst z tváře?
a bez citu přehrabujem
když vedle brečíš do polštáře

čím stala se nám láska?
je smetištěm mých myšlenek
tak jako váza praskla
letící k tobě za počty milenek

nikdo zde není rád doma
zima na úpatí hor přede mnou
do propasti noha chromá
a já sázím svůj kříž nás dvou

Nejhezčí věcí je úsměv (November Rain)


nejhezčí věcí na světě
je úsměv šťastné ženy
každé písmeno ve větě
a jste všechny čteny
a tak si jen říkám
když se tak usmíváš
že života se zříkám
za úsměv, co mi dáš

Na ničem jiném nezáleží (Nothing else matters)


chceme být dokonalí
zapomínající na věčné
před očima si pozůstalí
chovající se nevděčně

a vidíme své nedostatky
hledáme únikový východ
stačí najít jen křižovatky
a strach ze života pýcho

já, kůň vyhazující ze sedla
i přesto tě mohu milovat
žít je být láskou posedlá
žít znamená znovu umírat

středa 19. září 2012

Komu?


jsme prázdným chrámem
co stvořil sám Bůh
pomodlil se tu své Ámen
a láska je můj dluh

možná, že v prázdnotě zní
hudba sfér prostě líp
já, ty, on, jsme láska nás tří
voda, kterou jsi slit

to ticho v prázdném domu
ozvěna srdce slyší
svůj svět jsi prodal komu?
tomu, kdo cenu zvýší?

úterý 18. září 2012

Patřím k tobě (I Belong To You)


jak se vlastně dotýkáme?
ústy, srdcem a rukama?
co z toho vlastně máme?
hledání svého neznáma?

jak se tě mohu dotknout?
abych srdce rozechvěl?
když se láskou protknou
ty dny jdoucí do neděl

to, aby náš čas odezněl
sladko-hořce do minula
všechno, co nezní líbezně
začalo zas v bodě nula

pondělí 17. září 2012

Tvá láska byla jen lež (Your Love Is A Lie)


tvá láska byla jen lež
použitá skutečně a naživo
to než jsi řekla běž
když zavřela jsi tu vábivou

jsme hráči partií šachu
a táhne ten, kdo to nečeká
zvednout se z prachu
a společně stvořit člověka

jen jedna půlka žije
předstírat můžeš, co chceš
jsi jen víno bez hostie
a tvá láska byla jen tvá lež

neděle 16. září 2012

Neopouštěj mě (Ne me quitte pas)


život pochopíme tehdy
když najdeme druhou část
ta opravdová láme ledy
nedává času možnost krást

chceš milovat pro lásku
ve hře je příliš mnoho věcí
konci věty malou otázku
jsi pravdou, která rozsvěcí?

láska náš šíří za obzor
a vidíme, co je mimo nás
letící srdcem bez opor
k jednotě, kde smrt není čas

pátek 14. září 2012

Zhasínáme


zhasínáme duše svými sny
když je pokrýváme medem
a vřískot davu sirén zní
rozléhají se do široka jedem

a krom toho pekla z krás
co Dante popsal v komedii
paprsek světla láme vlas
andělé vstupující do legií

komu z nás zvoní hrana?
odpadkem v duši bývá i láska
ta hra je dávno rozehraná
a ďábel slintá, prská, mlaská

čtvrtek 13. září 2012

Smíchem Boha


jsme nezralé švestky
znějící silnou touhou
kostky házející šestky
i když na vteřinu pouhou

milujem nezralé hosty
do křídel motýlů dýcháš
stavící očím své mosty
kaší života teď mícháš

stvoříme sebe i splíny
slyším tě dýchat v tichu
dechu všech světů hlíny
zářící ozvěno smíchu

středa 12. září 2012

Jen


vždycky, když oči zavíráš
si říkám, kam odcházíš
jak se tam uvnitř asi máš
a jestli ti nic neschází

možná, že slyšíš ty zvony
co máme uvnitř sebe
možná, že máme clony
a že nás to i zazebe

a jak se zlehka dotýkáš
srdcem bez hranic
a nikoho se tu nezříkáš
všechny nás chráníc


pondělí 10. září 2012

Plavba (Sail)


otevřu oči a spatřím Boha
vidím, tím přicházívá ke mně
náš svět jsou znamení mnohá
tvořená symboly nebe a země

neoddělujíce Boha od světa
vnímám jej tak srdcem přímo
kdo na něj čeká, ten se načeká
království je tady a já už zřím ho

to láskou k sobě dáváme mu žít
co se nám plavbou zdálo klamné
oči, kterými hledím na Boha a klid
jsou oči, kterými Bůh hledí na mne

neděle 9. září 2012

ADHITTHANA (Pravda - jeden okamžik ticha)


každou chvíli tiše kroky ztiš
s jazykem věčnosti si jdeš
pak všechna slova uslyšíš
a bude to pravda a ne lež

tichá jsi, tak naslouchám
proč křičet slovy chtění?
říkám, zda se nerouhám?
ticho je to, co nás mění

hluk není hřích, když řveš
srdce je ticha voda živá
jen ztiš se, pokud chceš 
slyšet, jak tvoje duše zpívá

Danteho hráč (Dante's Prayer)


s bolestí potrhané kůže
a krve z mokvajících ran
kdo ublížit ti ještě může?
ptáš se teď smrti odevzdán

kolikrát jsi stvořil peklo?
jedinou ranou vlčích drápů
když tělo prachem vleklo
kořist, co neřekne ti už, chápu

kolikrát proklínáš svit tmy?
ty oči, co neskutečně mlčí
kdo určil, co se vlastně smí?
chtěl jsem, aby mé srdce bylo vlčí?

sobota 8. září 2012

Odraz


dívám se na tvou tvář
při tom je to jen obraz
zrcadlem je boží sklář
zachytil tady svůj odraz

nejvíc dáš svou nadějí
a rozdáváš se zdarma
ty dotyky, co souznějí
slova, co nejsou marná

a vzkaz tomu, co žebrá
tak, díky ti za ten úklon
a naděje je obruč, která
nedovolí srdci, aby puklo

čtvrtek 6. září 2012

Vlci


po sněhu stop pár
velkoměsto jen drtí
kolem životem žár
písek pálí jak chrti


co chceš vesmíru
zrozený do hromů
z mlhovin nevíru
srdcem do stromů

prosté porozumění
jak podpora chvíle
dotyky o kouzlení
té vlčice už zvlčilé

tvoříme zapomnění
vzájemně dávající
vlci jsou bezejmenní
bezmezně milující

Ztracená dálnice (Lost Highway)


když zítřek nikdy nepřijde
pak bude pořád dnes
první jde Bůh a říká upijte
z poháru samotu a stres

tak poslední je tu dálnice
my odkládáme si moudrost
co ztracená tu chroptíce
přísahá pomstu za podlost

se vším, co jsme nebyli
protahujíc se ouškem jehly
to z lásky nejsme otylí
se srdcem mírně žehlým

 na konci cesty dav shluklý
kdo tuší, co může zacloumat?
to sláva Boží je věc ukrýt
sláva králů je věc prozkoumat

úterý 4. září 2012

Smutek slz


žijeme v tichém zoufalství
rozpouštíme v sobě strnulosti lomů
sami k sobě blíž v rivalství
když smutek odnáším slzou domů

sítí zkušeností trhne katarze
a my bojujeme za štěstí ze všech sil
čekání bez ohledu na dárce
co se při tom pohledu touhy vyděsil

masky své zloby a smutku
stávají se v tom domě stálými hosty
 a než se nám tiše u žaludku
rozhostí pocit, že je čas uvolnit mosty
----------------------------------------------------------------------------
U prázdného a rozpadlého domu nikdo nezaklepe. U vyschlého pramene nikdo nemůže uhasit žízeň. Stanete-li se vzájemně, jeden druhému, nevyčerpatelným pramenem, budete oba schopni milovat.