zhasínáme duše svými sny
když je pokrýváme medem
a vřískot davu sirén zní
rozléhají se do široka jedem
a krom toho pekla z krás
co Dante popsal v komedii
paprsek světla láme vlas
andělé vstupující do legií
komu z nás zvoní hrana?
odpadkem v duši bývá i láska
ta hra je dávno rozehraná
a ďábel slintá, prská, mlaská
