středa 30. března 2016

Óda na fantazii srdce


rodíme se jako na zapřenou
co to v nás vlastně zakrnělo?
krása ztratila se na zkušenou
a nám zbylo jen naše tělo?

v náruči žen není dost místa
a muži zapomněli se v hraní
jen válka, věc smrtelně jistá
nám v smrti na stojáka brání

slunce má stále svou fantazii
a moře svoji jistotu, nic víc
dokud se nám z břehů nevylijí
ozvěny stínů, jdeme si vstříc

jsem tvá pozornost k životu
se vznešeností, jak hravé dítě
srdcem vnímám tvou nahotu
tlukoucí slova miluji tě


neděle 27. března 2016

Odřezky


jaro je, když země nebe zrcadlí
a květy rostou tiše jako vločky
zahrady srdce právě rozkvetly
a muži jsou kluci a holky kočky

květy se na noc jemně uzavřely
čekají teplo ze slunečních dlaní
malíři do pláten kreslí akvarely
o tom, co nikdy nepoznalo lhaní

a když z kořenů ozve se valčík
k tanci zve tě všechno to kolem
prameny krve slzami oči smáčí
opilé létají včely v jednom kole

když si srdcem vybíráme stezky
nehledáme všude svoje znamení
vrbový proutek, nůž a odřezky
čím člověk v člověka se promění?


sobota 19. března 2016

PILLOWTALK


to bolest srdce rozpustila sníh
co zamrzl tvou vodu v led
ďolíčky vášně jsou na tvářích
dotyky z lásky ženou krev

když navlékala vločky sněhu
to, aby z očí opadaly pryč
provlhlý pohled krájel něhu
nepřestat toužit, to je klíč

a teď se lásko svíjíš jako had
nechci odlehčit tvou zemi
přestal mě ohřívat tvůj chlad
i touha srdce uletět mi

kam zapadli sazeničky rad
jsme růží, stačí přivonět
zahradu života, co mám rád
a v ní každý živý květ

čtvrtek 17. března 2016

Kdekoliv jsi


na odvrácené straně ticha
uslyšel jsem tlukot křídel
smích srdce, co ještě dýchá
život je dech bez pravidel

oči teď mlčí kvůli větru
já plachtami touhy couvám
smíření tmy dávám světlu
když si teď boty zouvám

mám pocit, že Bůh zavřel
sny o smíchu a křídla motýlí
hřeješ mě, jak věčný flanel
někdy se láska ven prostřílí

vzpomínky zazní a blednou
 s bolestí k poslední čtvrtce
běžíme už ne jenom jednou
vždy vejdeš se do mého srdce

pondělí 7. března 2016

Odpověďi - V.


už tolik lidí je bez lásky
jsi jak hvězdy, co se na nebi třpytí
soucit srdce pro mé otázky
odpovědi jsou otázky, co tak svítí

přestat se schovávat ve tmě
na to uchopit skutečnost okamžiku
a kdy čekáš ho ty ve mě?
když na bundě máš boží heraldiku?

vyvoláváš sem hvězdný třpyt
co z nitra vzejde, tě zachrání, křičím
ta chuť srdce těla tebe políbit
co si z nitra nepřivoláš, to tě zničí


Evangeluim Tomášovo - logion 70 Ježíš řekl: 

To, co máte v sobě, vás zachrání, když to vytvoříte sami ze sebe. 
(Přijmeme-li myšlenku za svou a uvědomíme si ji světlem svého srdce a rozumu, 
pak v nás vzniká život, pak sobě i světu dáváme život)
Jestliže to v sobě nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí.
(Pokud ji však vezmeme k sobě bez přijetí srdcem a rozumem, odsoudíme jí k věčnému zatracení a bloudění v tmách našeho nevědomého nitra, odkud jednou přinese naši smrt)

sobota 5. března 2016

Věřím


až přejdou noci a dni
já nevím, co lásku spouští
ani jestli jen slovem jsi
či stopou života v mé poušti

ta stejně zase zvítězí
láskou jsi v srdci, v stisku
dotknout se v příbězích
odcházím za zvukem písku

věř, cokoliv miluješ
v touze uzdravit zraněného
sám sebe smiřuješ
v čas hledání posvátného

a taková je cesta lásky
jsme pouští a v ní obklopeni
zrnka písku za oblázky
ta síla jít ze svého osamění