úterý 27. února 2018

To the stars


dívám se lásko, kam jsi odešla
dívám se do hvězd, která je ta tvoje
někdy je život setba, která nevzešla
někdy je život bolest bez závoje

co ze spadnutých slz se tkají
rád bych ti zpíval, abys dobře spala
ale že radost a smutek se z cest znají
v divadle život ses dlouho neohřála

smutným se dlouhé zdají hodiny
a proklínají čas, ty vzpoury okamžiků
když z hor se stanou náhle holé roviny
a jméno boží z ticha do výkřiků

křikne, že čekat bude na shledání
já teď ve tmách hledám světlo z hvězd
láska je úsvit, cesta k sobě bez přestání
a ty jsi vzplála, abys mohla vést

sobota 17. února 2018

Lásko ...


když sem zaklepal a přišlas otevřít
a každá vteřina byla tak dlouhá
nemusíš hned všemu srdcem uvěřit
to radost si lhostejnost strouhá

poznávám lék na všechny nemoci
otevíráš mě, jak zašlé skříňky
skřítek, co prskal "nechcu pomoci"
a teď dělá štafáž do vitrínky

pomáháš najít mě, když se nehledám
oči ve chvílích smutku a zla
o radost se dělím, smutek nesu sám
jdeš za mnou i tam, co je tma

nevěříš na to, co zaseješ, že se sklízí
dáváš i přesto, že jsem blázen
smutek, jak holubi tlesknutím mizí
miluju, když snášíš mě na zem

čtvrtek 15. února 2018

Soul roads


nekdy se duše schovávají
třebas na písku
a jak vítr se zrnky rozehrají
hry o to, kdo spadne na misku

někdy se duše taky potápějí
třebas na hlubině
když cesta dál než za nadějí
kdo polyká bublinky o nevině?

někdy jdou duše jen světem
třebas na zrození
a očima říkají lidem, bděte
srdcem se jen tak nepramení

někdy se sejdou v jednom
třebas ani kolik tuší
život je dát všem všechno
láska je stavem našich duší


Do dna chrámu


spěcháme soudit pro vlastní pocit viny
nevinnost nejde nikomu dokázat
pro vlastní pocit bezpečí odůvodním činy
všechny ty sliby bez zásad

k zločinu najdeš ochránce, většinou duo
nevinnost srdce v krvi nepropiješ
k vraždě člověka najdeme vždycky důvod
jak ospravedlníš to, že žiješ?

bez dobré vůle, u mě se požehnání nedává
neprozřetelný krok, prostě se sčítá
jste zpustlík, cynik, pederat, snaha těkavá
tma ve tmě pomalu si svítá

hledáme svatý grál, doufajíc v dokonalost
zoufalé náboženství moc, v nás žije
nevinna není v poháru jako ta pozůstalost
vina je vždy na tom, kdo pije



„Slova "míti se" neberu hmotně. Někdo se nemá nikdy a někdo pořád. Mít se to není stav peněženky, nebo úspěchů, to je dispozice. Být šťasten - to znamená umět to. Radovat se ze všeho, z každého dne, z každé hodiny. Raduji se. A proto se mám. A pořád. I když někdy, občas, ne. A vždycky jen svou vinou.“ - Miroslav Horníček

neděle 11. února 2018

Do konce času



někdy jsou slova na přítěž, stačí doteky
život se pod věčností pomalu stmívá
ač nejsem Alaladin, tam v dálce daleký
i kdybych umřel, zůstaneš ve mě živá

říká se, že věčnost smrti začíná láskou
když žiješ pomalu, jen po sekundách
navždycky je dech tvůj mou poukázkou
k hostině na níž si nikdo nepochutná

a tak se dáváme do tance, co nekončí
včera možná mi chyběla tvá pokora
ruka tvá pohyby srdce srdcem dokončí
z atomů skládá se zítřek jako opora

v náručí tisknout dokud zas neuvěříme
že nikdo neumřel, dokud se ještě zpívá
nazí nežli odejdem ještě se zapotíme
i kdybych umřel, zůstaneš ve mě živá

sobota 3. února 2018

Srdce kamenná II.


chodíme si světem nepodobní šutrům
často se ptám, co to všechno znamená
když moje srdce prožije těžký útlum
a všechna zbylá se už zdají kamenná

a někde mezi duchovnem a světem
v myšlenkách letíme si až do oblak
sen dokola kolem kamene si hnětem
ta místa, kde by to mělo jít i naopak

život je poslání, co věříme mu málo
kdo chtěl by radost her a jejich ozvěny?
tak pomalu jdeme, aby to za to stálo
i bez peří andělů byly ty srdce pokřtěny