sobota 28. prosince 2013

Deštníky slz


jsem ticho v tichu
nálada sobě milá
i tlukot srdce je kus hříchu
tou´s Boha rozněžnila

skládáš své tóny
jsi melodie v duchu
kam rytmus nedal clony
zazvonit mi v uchu

celým srdcem svým
miluješ s příchutí
z deštníku slz nad sebou
já tvé srdce labutí

středa 25. prosince 2013

Read All About It


pro rty, co pláčou slova z kamene
když i drakům je už zima z ledu
pocit zmaru, co do očí slzy nažene
hřeju tě, aby rty měli chuť medu

kolikrát přečteš slova do znamení
a tak slz pramínek nech stékat
čekat zda ti tvé srdce nezkamení
a že z kůže se chceš svlékat?

a co přečteme si v tom, co přijde?
barvy duhy slijete na polovinu
číše jsou světa lán, vy křičíte, pijte
co v tobě není, to nerozvinu

pondělí 23. prosince 2013

Tah smrti


přemýšlím, když beru do ruky tuš
a kreslím na papír, jak na tvá záda
směju se, jak si mi řekla, hele kuš
tak hluboko štětec nemám ráda
taky tah smrti kreslí čáru života
dotýká se toho, čemu žehnám
myju se v tobě, jak boží čistota
a děkuju ti, že jsi mi dal seznam
odešla tam odkud se už nevracíš
a já dokončil sám cyklus kola
v ústraní spočinout než se pochlapíš
než si sám řekneš zase cesta volá
laskavě žehnající jsou všichni jdoucí
a ja se jen hřeju v slunci změn
to tvá kůže a láska je jsoucí
umíráš a rodíš se v srdci mém

neděle 22. prosince 2013

Přání III. (I Wanna Be Yours)


chci být tvůj polibek
co dotýká se lásky
chci být něžný vděk
zrzavé rusovlásky
chci být pohlazením
v tanci, co se nekončí
být srdce proražením
myšlenky náhončím
chci být tvůj dotyk
kreslící pohybem dost
tajemství zrodu hmoty
až zemřu pro radost
chci být tvůj spánek
chci být lehkou vlnou
chci být tvůj stánek
náručí láskyplnou

Boží samota (Fjara)


když poznáme zdroj
a vidíme to věčné stvoření
oslavujeme tancem
z radosti, co ven přetéká

bojováním dáš boj
já jsem ten plamen hoření
bez sebe psancem
splývám s proudem člověka

a tak tvé odpoutání
jsi krůpěj, co jsem minula
skutečné je uvnitř
zahoď mysl než to zamotá

dobrodružství bez ptaní
pochopením jsi slzou skanula
chvění jazyka mluvnic
než zbyde jen Boží samota

pátek 20. prosince 2013

Pro nás


pro nás, co neumíme číst
pro nás je, že oddáme se
pro nás jsi Bože nepopsaný list
pro nás jen, že zahříváme se

pro nás jsme vzdali i tvé sny
pro nás, když na nich nezáleží
pro nás jsi tím, co se v nás sní
pro nás jdeš z hor až na pobřeží

pro nás, co neumíme plakat
pro nás, co schováváme lež
pro nás jsi Bože dostal nápad
pro nás jsi řekl svému srdci "běž"

neděle 15. prosince 2013

Abwun

Nejvýznamnější postavou vedle Ježíše Krista a Marie Magdalské byl Jan Křtitel. Jan je mnohdy považován za pouhého poustevníka či proroka, který se setkal u řeky Jordán s Ježíšem, pokřtil jej a pak byl záhy popraven králem Herodem.

CEP = Český ekumenický překlad, Jan 1:6-10
Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.


Od Jana zřejmě pochází i modlitba Otčenáš. Učedníci požádali Ježíše, aby je naučil modlit se, jak tomu učil své učedníky i Jan. Ježíš je tedy naučil modlitbu, která mu byla předána učitelem Janem: CEP Lukáš 11:1-4

Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan."

Odpověděl jim: "Když se modlíte, říkejte:
Otče, buď posvěceno tvé jméno.
Přijď tvé království.
Náš denní chléb nám dávej každého dne.
A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám.
A nevydej nás do pokušení.


Aramejský originál:
Abvún
Abvún d-bá-šmája
Netkádaš šmach
Tejtej malkutach
Nechwej c'vjánach ajkána d-bá-šmája af b-árha.
Hav lan lachma d-sunkanán jaomána.
Wa-š'bok lán chaubéjn (w-achtachejn) ajkána d-af ch'nán švokn
l-chaj'bejn.
We-la tachlán le-nesjúna
Ela pacan min biša.
Metol d'lache malkuta wa-chajlá wa-tešbuchta l'alám almín.
Amen.

překlad Neil Douglas-Klotz:

Ty, jenž zrozuješ ! Otče-Matko Kosmu, soustřeď v nás své světlo - ať je k užitku.
Svou vládu jednoty stvoř teď.
Tvá jediná touha pak s naší působí, jak ve všem světle, tak i ve všech formách.
Dopřej nám náš denní chléb i vhled - tolik, kolik potřebujeme každý den.
Uvolni lana chyb, které nás svazují, jakož i my pouštíme z rukou vlákna, jimiž držíme viny ostatních.
Nedej, aby nás oklamal povrch věcí, ale osvoboď nás od toho, co nás zadržuje.
Z Tebe se rodí vůle vševládnoucí, život a síla k činu, píseň, která vše odívá do krásy a obnovuje se od věků do věků.
Vpravdě - síla těchto výroků nechť je půdou, ze které vyrůstají všechny mé činy.

Amen.

JSEM


stal jsem se závislým na lásce
až k tomu kroku přidal nevinnost
když položil jsem své já k otázce
kdy už té lásky bude dost?
a vstaly hvězdy v prvním ránu
kvetoucí tmou v zahradách ticha
tu symfonii, co mám tu rozehránu
tím slovem, co ještě dýchá

a slovo spadlo moji touhou
život je boží, jablko padající všem
a já zažil se na vteřinu pouhou
co znamená, když JSEM

Deska


tělo je rezonanční deska
co na ní hraje duše
jak včera i dneska
spojí je co v hrudi kluše
srdce je chrámem zvonu
cos ve mě zavěsila
zpívá a nevím komu
chvíli ses ve mě orosila
a křísím lásku znavenou
každý z nás ji hraje
ať už není vzdálenou
jsme branou do ráje i z Ráje

pátek 6. prosince 2013

Hurt IV.


vonící pokřikem vzlétají
padajíce do vzorců hmoty
kdo jsou ti, co nás prodají
k svíčkám jak nové knoty?

vzácnější než kdosi tuší
vyprávěná potají v písních
kolikrát přijímám svou duši
kolik je prostoru, co tísní?

srdce si na lásku zvykne
a bije už jenom pro radost
Bůh je teď to, co vznikne
když zrušíme vzdálenost

úterý 3. prosince 2013

Vidí

foto http://mandala-pei.blogspot.cz/

a tak si pořád probírám
v hlavě, jak na poli leží
jak se mají, každý sám?
je čas, co letí, když sněží?

vzpomínky, co dál jdou
a říkají jenom vzhůru
tak, jak najít podobnou?
duši a ne noční můru?

probouzím se díky duši
která z nás tvoří lidi
zpívám, co mi srdce buší
aby ten, kdo viděl vidí

pro UKULELE ORCHESTRA jako BRNO

pondělí 2. prosince 2013

Sklouznu

National Geographic Photo Contest: http://on.natgeo.com/18tZsKq 


máváme křídly beznaděje
my ptáčci nedospělých křídel
a na hladinu usedlo pár lístku
květy lotosů se teď otevírají
a namáčejí do hladiny tiché vody
svůj čepec ze zelených lístků
a bambusový háj klidně vypráví
o tom, jak jen rudá a nahá jdeš
když jsi si jistá, že se nikdo nedívá
a mysl se stáváme převozníkem
do nitra našich myšlenek
kde jsme se jen svými meči
ze srdce krev mi to pomalu upíjí
a o tobě chce se mi zdávat
jsem sedící na vrcholku hor
sám poslouchám hrající vítr 
než jako ta kapka spadnu
a sklouznu do pramene řeky

pátek 29. listopadu 2013

Píšu ti


píšu ti verš tmavou krví

tou, co ukápla mi na zem

když srdce srdci nenapoví

tak tělo blbne, jak ten blázen

píšu ti v krvi světlou sirkou

a dávám ti k ní i škrtátko

to abys mohla malou dírkou

dívat se do tmy, co je tvé zrcátko

píšu nám možná příliš směle

o tom, jak kapky kanou žilami

a radosti v srdci nedoznělé

to takhle láska, zpívá mi

středa 27. listopadu 2013

Čekání (Me'cha'ke)

foto Karel Zaki Zakar

někdy ti čekání brání
odejít rovnou nesehnutý
a s tím, co nazývají hraní
fotíš od Boha načtrtnutých

dáváme si vzdor době
divnou hru světel a stínů
když nemáš čekání v sobě
čas si řekne, a já ti neuplynu

změní nás tvým pohledem
jednou se stane, dotykem
a v míru sobě, co nesvedem
než se dívání stane návykem

věnováno Karlu Zakarovi

úterý 26. listopadu 2013

Loutky (Doll)


jsme loutky na provázcích z nití
a nevíme, kdo za ně tahá
chroupáte mrkev, králíčci nového bytí
a skutečnost je celá nahá

jsme loutky vedení rukou milou
a pereme se sami o nitky
namísto láskou řešíme lásku silou
a z lidí jsme už zbytky

jsme loutky spící jen do té doby
a to než ruka, která tě drží
řekne to slovo, co nepochopím
a co nitě už neudrží

pondělí 25. listopadu 2013

Šepot ze vzrušení

foto Richard Ricci Špitt

utekla jsi my řekou života
kam až dosahují stíny
po lásce, zloba, prázdnota
ulehla jsi sem, jak do peřiny

nyní nadnáší tě šepot vln
a kousek po kousku
voda ti žehná, a tak se splň
kapr už ví, že ne na housku

skáčeme do řek naplnění
svou vodou samoty
jen to štípne a nic to není
jdeme dál proudem za ploty

tam přijde srdce a ví kdy
láska v nás nezkamení
když skočíš hledat své sny
a plout šepotem ze vzrušení

středa 20. listopadu 2013

Člověk


vycházíme vždy ze tmy
a se světlem se do ní vracíme
náš spánek bezedný
svou láskou k tobě střežíme

v polibku ztracených vět
tys kapky z vod nahoře i dole
jsi můj život, celý svět
člověka tvoří láska a ne bolest

vzpláli jsme tvojí silou
a dal jsi nám srdce plamenné
a duši, co je ušlechtilou
když si já na tebe vzpomene

úterý 19. listopadu 2013

Dělíme


dělíme se do zatracení věků
a v čase končí naše ideály
mám po letech ošoupanou deku
z cest, co ještě nedozrály

tvoříme barvy sic inkognito
a dáváme jména dětem
láska je pro nás zlou formalitou
bojící se, že se spletem

skládáme střípky ze zrcadel
a každý kus je tak jiný
obrazy spících jdou od lákadel
umíráme jen jako stíny

dělíme se slovy od počátku
znamení Kaina až dospěje
do země dáme krev na oplátku
tam s námi umírá i naděje

Málokdy


málokdy už budu milovat víc
když vidím na nebi nebe
a slunce vzhlédne na měsíc
tak já prohlíží si tebe

málokdy už budu milovat víc
a tak tě tím probouzím
z chvíle, co Luně spolu sníc
vzali já, které popouzím

málokdy už budu milovat víc
když promlouváš krásko
k tvým dotykům všem vstříc
já se otevírám s láskou

čtvrtek 14. listopadu 2013

Ďáblovi slza (Devil's Tears)


zastavuješ čas svými slovy
co proháněl srdce v lidech
čím se leje olej do soukolí
o radostech, a o soucitech

chvíle, když se ženou stává
slovem vyhrknutým ze tmy
a ty jsi dívka šedá, popelavá
tušící až se s láskou setmí

rozsvěcuješ život životem
a svíčky neshoří tak brzy
dříve já stával za plotem
a zbývaly mi ďáblovi slzy

podobná růženkám s trny
jak růže po zdi, když vzlíná
prosekal cestu skrz skvrny
ten, co měl srdce plné vína

středa 13. listopadu 2013

Stopaři


a opakujeme staré rány
kráčíme do snů stopujíc den
probírám cestou všechny ty krámy
když protkáváš pavučinou to, co je sen

kráčíme stopou odvážných
obnažujíce rány, co mě přebolí
na bránu nadáváš a psů strážných
ptáme se v srdci, kdo s Bohem zápolí

zas jednou nohou nad hranou
druhou pomalu k sobě přitáhnout
dokud všem vody ohněm nevzplanou
dotyky života nám dají život přesáhnout


Ať už stopa v písku, stopa ve sněhu, v blátě či stopa v srdci, vždy to znamená to stejné, někdo zde byl a zanechal kousek sebe.

úterý 12. listopadu 2013

Silent gambit


zase se vzdávám svému dechu
a jsem teď v srdci jenom tichý
sbíhající se černé pro potěchu
tekoucí bílé kapky mezi hříchy

tvoříme světlo stínů svými těly
a rozkoš chtíčů z mnoha stran
a že se těla při setkání chvěly
gambit, co byl dávno rozehrán

a zase dopadají vody shora
to abys ty dala mě svou zem
když Bůh stvořil toho tvora
neřekl jen já, ale taky JSEM


Pod slovem gambit se rozumí šachové zahájení, ve kterém hráč obětuje materiál, aby dosáhl nějaké poziční výhody, zostření hry nebo znepřehlednění pozice. Obecně lze říci, že proti gambitu lze bojovat třemi způsoby (ne v každém případě jsou však použitelné všechny tři):
  • přijmout obětovaný materiál a držet ho s ideou odrazit nápor nepřítele a později uplatnit udrženou materiální výhodu, 
  • odmítnout oběť, někdy je dokonce možno zvolit tzv. protigambit - nepřijmout materiál, ale nabídnout vlastní, 
  • přijmout oběť, ale ve vhodné chvíli ji vrátit za cenu zbavení soupeře všech výhod, které jí získal.
V přeneseném významu (v politice, vojenství) označuje slovo gambit riskantní postup, kdy jedna ze stran (ač by nemusela) vsadí všechno na „jednu kartu“ a přejde do konfrontace s nejasným výsledkem při vědomí toho, že ji čeká buď výhra a velký zisk, nebo prohra a katastrofa.

sobota 9. listopadu 2013

Zažehnán


pak spadlo slovo nevěř
opustil i matku rodnou svou
vydal se cestou hledačů nevěst
ze čtyř směrů přichází a třemi jsou

a tohle vám lidi přeju mít
žebřík, kterým se leze na zem,
ta jednota slova, co umíš vyslovit
když křičíš v tmách orgasmu já jsem

stojím věrný své předloze
oráč sedmého dne vyčerpán 
zápasím svým srdcem v poloze
kdy je stav lásky nouze zažehnán

středa 6. listopadu 2013

Život


život je vlastně o přijetí
srdce vlastního rozumu
schovávaná bez napětí
před účinky konzumu

život je vlastně o bdění
a rozpoutává myšlenky
víříme ve dne ve snění
jsme synové Jitřenky

život je vlastně o lásce
viděn vlastníma očima
a dojdeme jen k otázce
když nekončí, jak začíná?

Run


poslední kapky spadly
a prach ze zvířených těl
proč nám ty lásky vadly?
kdo přišel a kdo uletěl?

otázky tanečních kroků
co v srdci volí melodie
mé rty na tvém boku
takhle se nikdo neopije

tančíme pocitem hrůzy
strachu toho, co přinese
a tak zbavuji tě blůzy
a srdce k srdci přilne se

úterý 5. listopadu 2013

Mukthinath


sedící symboly dnešní doby
vůle padajících kapek krve
a nepochopíš srdcem hroby
hledáš jen, kdo řekne trvej

vstoupit k abredu bytí čelem
pochodně noci v očích nést
zbydeš si v sobě nepřítelem
za to, že žít je teď tvůj trest

tak jedině vystoupit z kruhu
dřív něž se z něj stane kříž
malovat srdcem k srdci duhu
možná, že to lásko pochopíš


Někdy nevíme, co máme dělat s tím, čemu jsme říkali život. Najednou to není to, v co jsme věřili a doufali. V představě naší mysli. Ale chápeme, že jediné, čemu můžeme věřit a v co doufat je vždy jen a jen v našem srdci. Země zaslíbená je skrytá jen ve dvou slovech. Já jsem.


Mukthinath (3800 m n.m.) je posvátným místem buddhistů i hinduistů. A proč se zrovna toto špatně dostupné místo vysoko v horách stalo posvátným? Co vede tolik poutníků k tomu, aby podnikli několikadenní náročný výstup údolím řeky Kaligandaki do Muktinathu, nebo dokonce překonali sedloThorong La a nebo se sem nechali dopravit helikoptérou? Za všechno může nenápadné věčné světýlko - přírodní úkaz, kdy plyn ze zásobárny v podloží probublává vodou, na jejíž hladině pak hoří malinkými plamínky. Něco takového považovali lidé za boží znamení a rozhodli se na tak významném místě postavit chrámy. Nejedná se však o nic pompézního, celý chrámový komplex je v dokonalé harmonii se svým okolím. Areál je obehnaný zdí a je odtud nádherný výhled na okolní himálajské štíty. Muktinath je dalším výmluvným důkazem toho, že hinduisté a buddhisté jsou schopni existovat vedle sebe a tolerovat se. Příklad hodný následování!

neděle 3. listopadu 2013

3AXIS LOOK INSIGHT - 6 TVÁŘÍ ČLOVĚKA: Paměť máme proto, abychom věděli, kdo jsme

3AXIS LOOK INSIGHT - 6 TVÁŘÍ ČLOVĚKA: Paměť máme proto, abychom věděli, kdo jsme:

Když si pamatujeme, kdo jsme přinášíme na světlo světa svou podstatu. Naši autentičnost. naši podstatu bytí. jsme však tolikrát nuceni skrývat své pravé JÁ, to proto abychom mohli přežít, že na něj následně zapomeneme a odevzdáme svůj život jen tomu falešnému, o kterém si celý život namlouváme, že je tím pravým. Marně. Od určitého okamžiku v našem životě je pak už toto zakrývání zbytečné, a přesto přese všechno zjišťujeme, jak je pro nás obtížné se tohoto skrývání se zbavit. A každý den, co nám ještě zbývá, jsme postaveni před volbu. Budu podporovat ve svém životě svou autentičnost nebo své falešná já. Budu žít v pravdě nebo budu lhát?.

sobota 2. listopadu 2013

Maybe (Možná)


možná ti zbude vzpomínka
možná jen z lásky vodopád
slz, co odplavuje blázínka
chlapa, co má tě pořád rád

možná jsi jenom krásnější
 možná, že čas zastavíš v letu
za tím, co chce ten jasnější
děláš si z lásky já epoletu

možná, že si najdeš cestu
možná probereš se prsty
v srdci jsi nechala v gestu
pár slz, co už jen zmrzly

pátek 1. listopadu 2013

V pravdě


děkuji za tvou laskavou lásku
za jedno objetí znamenající cit
ty nemáš žádnou lidskou masku
dáš tolik, co až nejde pochopit

děkuji za tvou kamennou krásu
za oheň života, co vznikl z plamene
tvůj klid dal srdci na chvíli spásu
co na tom, že teď bude kamenné

do srdce hmoty málokdo vidí
a teď ve mně žiješ, ty - kámen
čas dušiček trhá pláště nejen z lidí
za slovy miluji tě přidal jsem Ámen


Amen (hebrejsky אמן) je slovo, které se často používá při modlitbách, v náboženských a liturgických textech. Nalezneme je jako součást/závěr modliteb jak v židovství, tak v křesťanství či islámu (ve forměامين ámín). Přes liturgii přešlo i do hovorové mluvy. Slovo amen je jedním ze svědků společné semitské náboženské tradice spojující tři velká světová monoteistická náboženství (židovské, křesťanské a islám). Původně hebrejské adjektivum אמן (amen, skutečné, pravdivé, v některých biblických pasážích užíváno i též jako podstatné jméno) se stalo neurčitým výrazem pro stvrzení výše řečeného ve smyslu „tak se staň“, „pravda“, „kéž se tak stane“. Etymologicky vychází z kořene א-מ-ן, ’-m-n, tj. věřit, doufat, ujistit se, být věrný (od stejného kořene je odvozeno i slovo אמונה emuna, „víra“). Podle výzkumů je příbuzné se slovem אמת, emet pravda. Odvozené formy jsou v nif’alu נאמן, ne’eman - „být jistý“, „být pravdivý“, přeneseně „obstát“, v hif’ilu pak האמין he’emin - „věřit“ či „uvěřit“. V judaismu původně nejspíš bylo formulí pronášenou vždy na závěr modlitby a benedikce, pravděpodobně to byl také jediný moment, kdy se společenství svými responzemi aktivně účastnilo liturgie.

Slovo amen bývá někdy interpretováno jako akronym pro sousloví אל מלך נאמן El Melech Ne’eman, „Bůh, věrný král“.

pondělí 28. října 2013

PAŇŇÁ (Šáchar znamená POCHOPENÍ)


zas přichází a jde skrze zmatky
rovnou z ničeho do komor
přináší mnoho cest a křižovatky
rozhodují, jak hluboký je ponor

zabýváš se moudrostí a život jde
kolikrát spadne opona bytí
tak jen žít uvnitř se svým snem
s tím, kterým jsme i my skrytí

vše, co musíte je radost z duše
tak abych znovu nazul boty
a dokud mi srdce tiše kluše
šel zapalovat ty zhaslé knoty


Paňňá (pálí, v sanskrtu pradžňá) znamená moudrost, vhled, chápání, porozumění. V buddhismu označuje intuitivní chápání Čtyř vznešených pravd a intuitivní vhled do pomíjivosti, neuspokojivosti a bezpodstatnosti všech jevů, který vede k nirváně.

Tento vhled (vipassaná) lze ovšem rozvíjet pouze souběžnou kultivací mravnosti (síla) a soustředění (samádhi). Vhled není výsledkem pouhého intelektuálního pochopení, ale je ho dosaženo přímým meditativním pozorováním vlastních tělesných a mentálních procesů.

Paňňá, správné chápání, je jednou z částí ušlechtilé osmidílné stezky a jednou z páramit (Dokonalostí).

Odtieňmi


keď slová nestačia
ja vstúpil na schodisko
keď srdce zatlačia
my hľadáme východisko

a každý krok stúpa
alebo klesá podla súžby
a moja noha skúpa
kam kladiem svoje túžby?

myslím na ťa v sebe
stúpajúca hmla zahaľuje
lásku o vode a chlebe
odtieňmi šedi, ale nemaľuje

Kamikadze


při pádu odhodil jsem křídla
a chtěl jsem abys byla krásná v letu
zapomněl jsem na života zřídla
pro okamžik, přísudek od podmětu

při pádu odhodil jsem křídla
a to všechno pro to, abys měla den
já zapomněl jsem, cos nabídla
když jsi chtěla sebou naplnit náš sen

při pádu potřebuješ i křídla
rychlostí hmoty jdeš vstříc naší zemi
malá naděje, co mi teď svitla
to muži jsou z lásky kamikadzemi



Někdy jsou muži schopni učinit sebe nešťastnými kvůli tomu, aby byla šťastná jejich láska. Jenže zapomněli na to, že ji projikují do ženy. Ne do té uvnitř, ale do té vnější. A proto se i jejich kotrmelce odehrávají ve vnějším světě, kde jim jejich křídla při pádu nejsou už nic platná.