dělíme se do zatracení věků
a v čase končí naše ideály
mám po letech ošoupanou deku
z cest, co ještě nedozrály
tvoříme barvy sic inkognito
a dáváme jména dětem
láska je pro nás zlou formalitou
bojící se, že se spletem
skládáme střípky ze zrcadel
a každý kus je tak jiný
obrazy spících jdou od lákadel
umíráme jen jako stíny
dělíme se slovy od počátku
znamení Kaina až dospěje
do země dáme krev na oplátku
tam s námi umírá i naděje
