středa 31. července 2013

Půlnoc srdce


vyhaslá v rovinách snů
na zem, jak kočka dopadám
užaslá o sobě si lžu?
 blázen jako si něco povídám

křtem je touha dotyků
jak vibruješ mou malou dlaní
jsem i já, když jsi tu?
já v půlnoci srdce do svítání

nořící se ze mě dopadá
jsem, jak struna před prasknutím
zářící ty nebo nálada?
snem hrát si lásku nevynutím

úterý 30. července 2013

Schovávám tvář, že jsem tvá


po tichu se sama otvírám
v smíchu, co míří do nikam
říkám si pokolikáté unikám?
schovávám tvář, že jsem tvá

a praskají řemeny a zámky
zas nevím, kde jsou ty jamky
když díváš se do mé schránky?
schovávám tvář, že jsem tvá

jsem tady popsaná tichem
vznikám odraženým smíchem
a bojím se pustit tím hříchem?
schovávám tvář, že jsem tvá

úterý 23. července 2013

Podívej


cesta k středu světla
vede vždy skrze tmu
 aby tvá křídla vzlétla
Pegase vzlétnout zvu

nebát se s láskou dál
hrdost je jen prožitek
a že jsem tehdy hřál
ne boj za slovo užitek

světlo k středu bytí
vyváženost nás mění
podívej, co tmou svítí
hledajíc si odpuštění

sobota 20. července 2013

Toulávám se v těle


zase se toulávám ztracený v těle
srovnávám slunce do tradičních rolí
jak se milovat a nebýt nepřítelem
když toulání srdce v těle strašně bolí

jsem překvapený z toho, co jsem
našel a nalézám zas znova jen hloubš
co rytmem slova a melodie hlasem
zpíváme spolu po tisící společnou hrou

že, když poznávám, co jsem lokl
vnímajíc příběh chleba a vína v nádobě
a tak tě k ústům beru za pokrm
a tak tě lásko nalézám, jak žijem v sobě

středa 17. července 2013

Uvolnit lana


do země zabořený
od Boha neznělé
na suchu utopený
odkazují mi andělé
ty praskliny kůže
zceluje jen čas
co člověk zmůže
spadla křídla z nás
líbám svou ze-mi
polibkem Boha
a dobře je mi?
jak to lze poznat?
uvolnit lana vlasů
držící nerovnováhy
s láskou jdu k jasu
já kapka Boží vláhy

pondělí 15. července 2013

Snedronningen

photo by Jfg

zrcadlo z ledových střípků času
to kouzlo, co křiví obraz toho
co se z něj podívá na grimasu
falešné vlajky vlají pod oblohou
a jen tak zvětšuje ošklivost tebe
už nezobrazuje dobro ani krásu
když vynášel jej dábel do nebe
prasklo a rozlétlo se zemi k masu
ty střípky jsou v lidských očích
v srdcích jsi srdcem zamrzlou
a když ti do něj někdo vkročí?
uvidí oči jen to, čím pohrdnou
jsme svými zbytky mýtů ve sluji
a můžeme si oči vyplakat i hned
když nepláčí oči, které tě milují
nemáš, jak bys rozpustil ten led

Damaru


vibrujeme vesmírem
někdy rychleji a někdy pomalu
někdo kapkou, někdo gejzírem
jak banda brumlalů

drnčící ozvěnou ztich
někdy jen stát a někdy cestující
někdo má rád, někdo je mnich
ale všichni milující

a zvuky smělé do páru
někdy tříštící a někdy tvořící nic 
někdo sám nic, někdo je damaru
jdoucí s láskou vstříc


Damaru (Skt.damaru, tibetský ཌཱ་མ་རུ, Devangari : डमरु), nebo damru je malý dvouhlavý buben, který se používá v hinduismu a tibetském buddhismus. Damaru je velmi běžný bubínek v celém indickém subkontinentu. Damaru je známý jako energie z bubnu, a když hrájí, ti, kdo hrají věří, že vede k výrobě duchovní energie. To je spojeno s hinduistickým božstvo Shiva . Předpokládá se, že Sanskrit jazyk byl uznán údery bubnů z damaru (viz Shiva Sutra pro zvuky), a celý svět stvořen z Šivova kosmického tance tandava. Damaru používají potulní hudebníci všeho druhu, a to díky jeho malé velikosti.

čtvrtek 11. července 2013

Feel So Different II.


má duše poděla se kdoví kam
když stříháš nitky v kole osudu
jdu za tebou vždy jenom sám
a když usínám, vím, že nebudu

když opravdu vyslovím slovo
ty s láskou jsi, kdo porozumí
proměním zas zlato na olovo
měsíc, co dostal se na výsluní

asi proto stvořeni jsme pároví
Bůh potřebuje dva lidi, co umí 
jednoho, který ji v srdci vysloví
druhého, co jí srdcem porozumí

Ayasofia


má krev je tvá barva
otázky srdcem zodpoví
tak na poušt padá mana
že i bílé růže zrůžoví

rozumím, jak podobní
jsme si pro milování
stvoření Boha zpodobním
když nás Bůh neodhání

nehledej v pohledu kamsi
proč vdávám se svou kůží
na svatbu oblékám si
šaty z živých bílých růží

pondělí 8. července 2013

Neviditelný milenec (The Invisible Lover)


pomalu hrající 
vybarvuješ mou duší
tu hudbu ladící
neslyší všechny uši

v kapičkách tónů
podmaňuješ si celou tmu
a dáš bez pardonů
světlo do oken beze snů

uchopíš mou sílu
tóny jsou tvůj spiklenec
jsme bez rozdílů
slunce, neviditelný milenec

pátek 5. července 2013

Zmizelé


zmizelé znělé zlomky samotných not
padají do dálek ticha kolem nás
jsme jedné krve a nevím, co je vhod
na malinký špalek složil hlavu čas

tak sekáme do tmy a zvučíme struny
láskou horkých těl křičíme do uší
ach, Bože, kdo je, kdo mi porozumí
nástrojů z těl ozvěnou bez duší

a tak spolu mluvíme za zvuků strun 
a každé slovo je nám tam třeba
rozsvěcím a ty se v tom světle lásko sluň
Bože, jsi moje víno i můj chleba

Na konec řádku

foto by Garibaldi

já jsem tajemství, které vyzpíváš
a jsem noha bosá, co se potí
když sem rosou chodíváš
říkat mi o doživotí

jsem potřebný těm včerejším
stejně tak zítřkem denním
když srdcem konejším
v tmu neproměním

a tak jde jen já a já světem
a to jsi úplně od počátku
až dojdeš odkvětem
na konec řádku

pondělí 1. července 2013

Feng-shui

paintitng by Dong-Honh-Oai

čas stírá vymyšlené vášně
taky na korunách stromů
v květech jako by zvážněl
a jenom Bůh ví kvůli komu

neznáme ani mnoho slov
co vyjadřují tlukot srdeční
voda, dřevo oheň, země, kov
a každý pohyb je mi sváteční

nemám proč dál tě vést
zastávka cesty konečná
vítr a vodu s láskou nést
když jsou slova zbytečná