 |
| paintitng by Dong-Honh-Oai |
čas stírá vymyšlené vášně
taky na korunách stromů
v květech jako by zvážněl
a jenom Bůh ví kvůli komu
neznáme ani mnoho slov
co vyjadřují tlukot srdeční
voda, dřevo oheň, země, kov
a každý pohyb je mi sváteční
nemám proč dál tě vést
zastávka cesty konečná
vítr a vodu s láskou nést
když jsou slova zbytečná
