neděle 31. prosince 2017

Bůh ví, že jsem se snažil (God Knows I Tried)


mě stačí i malý kousek tebe
když vím, jak moc se bojím odmítnutí
bojujíc se svým tělem, co zebe
takovým ledem se ten koktejl nedochutí

a pohár života, co si říká grál
bráním tomu pnutí, prst míchá po zradě
napětí po boji, už jsem ochutnal
bolest, co jsem prožil, je znovu na řadě

je odskočit si od svých pocitů
vstupenkou do pekla či ráje prázdnoty?
Bůh ví, že sem se snažil, upitu
napít se z číše je jen bránou do Golgoty

se strachem, že mě opustíš
se těžko žije, když umíráš z nenaplnění
i malý kousek, když upustíš
dostaneš zpátky z lásky bez obvinění

a tak drobím srdce do poháru
tak tělo, co se teď stalo v tichu chlebem
jak se láska jí a pije, nemám páru
ale vím, že mi stačí i malý kousek tebe

úterý 26. prosince 2017

Velký obraz


obrazy z vyhřátého vzduchu
stoupají výš, když se srdce zalyká
zalité pláčem, touží po suchu
na hlad krve si láska těžko přivyká

hudba je stejná cesta k duším
jak přicházení a odchod ročních dob
rozměr prostoru a času tuším
dříve než si mé srdce řeklo samo stop

nacházet cestu skrze kouzla
k tomu nemusíš být žádný čaroděj
i když ti ruka náhle sklouzla
člověk je vždy v obraze, ne mimo něj

pondělí 11. prosince 2017

Na konci tratě


hledáme scénáře našeho klidu v bytí
a místa, která nás dovedou až k pláži
možná je důvodem příchylnost k mytí
vlakem z hříchů, ke kterým nás sváží

umíráme obklopeni plnými zdmi věcí
a nevíš, kolik si za ně, kdo chce účtovat
na písku prázdna ti své srdce rozsvěcím
když nevidíš to své a chceš milovat

chci tě vzít sebou až tam, tam na konec
na místa, v kterých ucítíš všechna zrnka
na pláží v písku nejeden z hříchu utone
když vlnka za vlnkou, na palce brnká

ryby tu nemají oči, jen plaché úsměvy
vezmu ten úsvit do tvých noci soumraků
nikdo sem nechodí na žádné návštěvy
žít tady, kde končí trať plná zázraků


umíráme obklopeni plnými zdmi věcí
a nevíš, kolik si za ně, kdo chce účtovat
na písku prázdna ti své srdce rozsvěcím
když nevidíš to své a chceš milovat

sobota 9. prosince 2017

Halo


létáme v oblacích a hlavami u země
šíleně hledáme kudy vedou naše zdi
bavit se dovedem jen ne o naší ceně
a nevím, kdo překročit je vlastně smí

chodíme jako ty malé obrněné hrady
s příkopy, na stráži u dveří dva draci
z hradeb si rychle na skok do zahrady
dáváme rande s tím, kdo se sem vrací

stavíme slova a nespouštíme mosty
až kolem se z vody slz mlha zvedá
 tak slepý naráží další člověk už po stý
do srdce se stejnou barvou, co je šedá

chodíme obtíženi vším, co neumíme
 a přitom chceme, aby slunce hřálo
a my neviděli, co vlastně vymodlíme
do ticha stromů, šeptáme své haló?

Nightcall


netuším kolikrát spojeni silou světa
do zrnek prachu, co se naučila sama žít
až pak stačilo slovo ani ne jedna věta
a co se mi zdálo nemožné, začalo snít

vstup do tmy po splynutí času prostoru
uvedl v běh pohyb srdce srdcem k bytí
vy směřujete vlevo vpravo dolů nahoru
 vy jste můj chrám, co se v něm ještě svítí

světlo byl záblesk ohně, co hřeje zimu
 a z kostek ledu stal se náhle lidský pláč
odkapával na rozžhavenou zem k tisícímu
který se usmál, pohlédl do očí a řekl nač?

to bylo dávno, že mě to pranic neleká
a nevidím, co se tehdy stalo mezi nima
otázkou ani Bůh neunese bolest člověka
a ty bys mě nezahřál, když je mi zima?

úterý 5. prosince 2017

Když sama spíš


Když sama spíš a mě se stýská.
Tak stovky plamínků rozsvěcím.
Čarovnou lampou, co se blýská.
Jsou naše duše, kočí snů odvěcí.

Přeji si spočinout v tvých rukou.
Jak světlo, co nás vedlo v poušti.
A stovky hříbat mi srdcem dupou.
Ztratit všechno, co se neopouští.

Uprostřed hor jsi v pustině plání.
Slzy ti klidně smáčí suchou zem.
Oči jsou hranice zdi a co je za ní.
Chrání před tím druhým obrazem.

Jsme oba jednou polovinou Boha.
Když spíme svůj sen každý sám.
V tvých dlaních rozkvetla mnohá.
Naděje lásky, abych byl dokonán.


sobota 2. prosince 2017

Pro to, má lásko ...


bylo to tenkrát, když zavřeli nebe
a nevím už ani na kolik, to bylo západů
byla jsi mým kamenem a teď jsi chlebem
princezna pohádek půlnočních obřadů

málem jsme vzlétli, tak blízko nebi
a klidně si uleť a předstírej mi, že jsi pírko
křičíš srdci svým tichem, že nejsi zapotřebí
jako každá láska byla´s i ty, své dílko

jen tak si stát a kolem nás nic není
a vždycky, když přicházíš jde mnou mráz
síla sil, co nenechá ani kámen na kameni
přestaň lhát si sobě, že jde něco snáz

kráčíme světy po lanech nekonečna
každá chvíle toho dotyku vzpomíná navždy
a všechno co je, je risk, láska je nebezpečná
 pro to, má lásko, nemůže milovat každý

pátek 24. listopadu 2017

Přines nám slunce


je těžké říct sám sobě, mám duši
když oči vidí, jenom stínů splín
přines mi slunce, to náramně sluší
když se lehounce mrazí z jeřabin

koukám na tramvaj, kudy si jede
a říkám jí, si klidně teď dýchej
a je mi fakt jedno, že to nedovede
kouzla jsou v srdci, jen je smíchej

přítomnost duše znamená pohyb
a já jsem, jak ta stará tramvaj
co se tu courá, jako mě bolí nohy
a i když nepojede, je mi do laskava

od výšek do hloubky, skáču si sám
mráčky nahoře, jak troleje plout
vidím, že přijíždí, má nejeden šrám
tak, ať mi ty vole, nedojde proud

a dole koleje, nastoupím, jedeme
najednou vidím, že nezahýbá
zašeptej do ucha, ty můj goleme
přines nám slunce, rukulíbám ...

úterý 21. listopadu 2017

Řekni mi, že mě miluješ (Say You Love Me)


říkal jsi, že mě miluješ
a já jsem teď sama v sobě
dlouho pryč a přesto listuješ
provázky loutky, visím na skobě

cítím jak se mě dotýkáš
a taky, jak se bojíš táhnout
odpusť mi osla, když nehýkáš
cítím, jak chceš do sebe sáhnout

vnímám radosti, i visící
a teď už jsou všechny pryč
že na tebe zbyly všichni křičící
to já, sebrala jsem ti, od srdce klíč

říkal jsi, že mě miluješ
a když já loutkou pouhou 
jsem tím, komu srdce věnuješ 
jsme tím, čím chceme být, touhou

sobota 11. listopadu 2017

Když dýcháš do mých snů (Breathe you In My Dreams)

foto

vystupuješ ze sna do mé země
přicházíš sám do mé reality
a i když srdcem říkáš neměj
strach jen, že budou zneužity

teď vidím tvé konečky vlasů
křičívám ve snu do tvých uší
já už nechci pro svou spásu
být někým, kdo je aniž to tuší

mou zem smáčí slzavé deště
a vnímám taky jejich  chuť
má vlastní hrdost říká ještě
pod nohama křupe už jen suť

a tak rozbíjím okna a pláču
a když odcházíš, volám stůj
ty poslední, jsi první ze všech hráčů
když dýcháš do mých snů ...

úterý 7. listopadu 2017

Rozesláno


zapadala jsi do mě jak víčko do krabice
šla jsi davem samotná a já se podíval
a ty oči, to byla slova do pranice
lásko, když sem si tě odíval

protože jsi v tu chvíli byla celá nahá
a kdyby nebylo všude těch lidí
jsem rád, že to nebyla snaha
o to, kdo z nás dvou vidí

tak si tě ráno dávám, jak horký kafe
ty neumyté oči s číslem na tričku
podívej, kdo v tobě teď plave
zbytek včerejších chlebíčků

potkáváme se ráno v tu samou chvíli
a konec konců je to horká chvíle
jak to ten blbec Amor zas střílí
všechno zpívá, a je rozpustilé

a já jsem tu poprvé dnes úplně cizí
tak jako je to skoro každé ráno
možná, že nejsme úplně ryzí
ale láska má rozestláno

úterý 31. října 2017

Modlitba II.



jsi teplo světa v podzimu
kterou si na rány přikládám
podléhajíc snění dennímu
ve tmě studeným náladám

spěcháme do spánku moci
opouštím tvou ruku, co vede
kam chodí srdce spát v noci?
a vidí oči vlastně taky šedě?

blízci kamínci a květ růže
jsme k sobě na jeden nádech
a každý z nás dýchat může
lásku dát ve všech pádech

a hodit žabku a sny hvězd
odrazit vlny a nebýt mrzcí
tichý příliv bolesti snést
ať teplo je v našich srdcích

neděle 22. října 2017

Jen já a ona

zdroj FOTO
ze srdce pomalu odťuká kapek pár
krev zhoustne na normální kapalinu
to mi duše řekla, že čas je jít zase dál
láska a smrt jednají vždy na rovinu

v poslední vteřinách zhasínám sebe
a podávám ti zase tu voňavou růži
a jak bude vlastně vypadat, to nebe?
okno otvírám, oči už neznělé sluší

v pohybu života spíme, jak motýli
stačí nadechnout s láskou vzduch
počtem slz jsme tělo tělem pokryli
když zrodí se i zemře lidský duch

jsme cestující mezi dvěma světy
až když bubny na pochod zazvoní
zastavíme, jak slovo na konci věty
jablko Evino, růže Adamova zavoní

smrt je poslední zastávka na cestě
od teď jsi mami už navždycky doma
Bůh jde k tobě, jak ke své nevěstě
dotykem to všechno víme jen já a ona


Kamínek

FOTO

PO PROUDU VZPOMÍNEK
TEČE SI K TOBĚ VODA ŽIVÁ
JÁ JSEM BLÁZEN KAMÍNEK
CO SE JÍ DOTKNE, NEZAHŘÍVÁ

A TAK KOLEM JDE TVÉ BYTÍ
NEJPRVE JSI VODA A OHEŇ
SPALUJEŠ V SOBĚ KRUPOBITÍ
ALE JEN V HLAVĚ A PO SVÉM

AŽ I LÁSKA MŮŽE ZAČÍT HNÍT
CHCEŠ HNED A NE DO ROKA
VŠICHNI SE TAK BOJÍME SNÍT
TAKY KOUSNOUT DO JABLKA

JSME PROUDY VZPOMÍNEK
KAŽDÝ SE RADĚJ ZAPOMÍNÁ
STAČÍ VZÍT SVŮJ KAMÍNEK
SRDCE BEZ NÁS NEZHASÍNÁ

neděle 15. října 2017

Hurts Like Hell


jak balonky s nenaplněným plynem
žijem si svou iluzorní realitu
neptal se čí je kdo a jakým synem
a sklenici zanechal nedopitu

z krajů bouřících hněvů odešel úsvit
přišli jsme si potmě utrhnout
že Adam si chtěl Evu jen tak půjčit
tomu se dá těžko podlehnout

možná, že byla sklem ze soumraků
v konci sečte, co se kde řeklo
napít se, je dát srdce do zazraků
bolí to, jak mé vlastní peklo

pondělí 2. října 2017

Neytiri


nehledám lásku pro potvrzení světa
co vzal si můj život na úvěrový list
 jen se tak dotknout bez práva veta
až po sobě řádky psané budeme si číst

chceme dobývat, jak útočící býci
já se ptám všech lidských srdcí
namísto orla do znaku holubici
proč kreslíme si v hrubých náčrtcích?

milovat člověka není tak mnoho
ale kde brát, když nejsou lidi?
svléknout si tělo pro kdekoho
a nebo pro toho, co tvoji duši vidí?

žijeme v otroctví života, co uspává
vnímáme se bez dotyku z lásky
naše láska bývá jenom lákavá
nikdo si nechce milovat své vrásky

my herci života a milovníci rolí
chceme se vetřít Bohu, laskavý
milujeme víc to, co nás bolí
a nevěříme srdci, že jeho láska ví!

a tak si znovu klopýtáme světem
vzrušuje nás nic, ta prázdná víra
bez lásky srdce k Bohu, bděte
pro život se žije a v lásce neumírá

neděle 1. října 2017

PEI


zápasil jsi s Bohem i s lidmi
a teď jsi tulák po hvězdách
jménem koho jsi tu a jsi vlídný
když jsi v prachu na cestách?

a každou šlápotu stírá vítr
co nikdo na světě nezahodí?
slzy, co jich vyplakal litr?
slovo, co srdce osvobodí ?

tváří tvář hlubinám jistoty
odkud se dýchá jen stěží
kdo dělá srdeční bankroty?
"já jsem", na tom ti nezáleží

úsvit úsměvem rozkvétá
hledám, jak došel jsem tobě
každá z tvých cest je zakletá
a teď už běž jenom k sobě

sobota 30. září 2017

Málo chladné srdce


málo srdce chladné mám
odmítám všechny škůdce
ale stejně už zase otvírám
pomalu a bije mi prudce

kolikrát kolibřík uchopí
kapky medu do zobáčku?
úder za úderem pochopí
šumění větru na obláčku

ve dne mám v srdci vrátka
jsou malá, jen pro skřítka
let slunce krví je splátka
co nefunguje na pravítka

málo chladné srdce mám
a taky mi docházejí síly
někdo čeká, že to vzdám
ale kdo tu věří na apríly

bosá noha v trávě jde dál
má žízeň po dotyku země
a každým úderem je grál
nabírán světlem ve tmě

mé sestře Blance

neděle 24. září 2017

Dlouhé schody

autorem obrazu je Gabriela Flimmelova

v záplavě modrých světel
rodíme v bolestech svoje sny
a potom už jen nádech a jděte
že kamkoliv kdokoliv jde, spí

my hledáme okamžik tmy
a minulost přestane existovat
a nikdo z nás neví, co se smí
a nic z toho už nejde schovat

srdce se napíná ke skoku
a odpouští z řádu cti a krve
všechny, co chtějí do kroku
milovat jenom tak napoprvé

a když pláču jsem kapkou
to stáváme se součástí vody
možná jen pohladit tlapkou
láska jsou dlouhé schody

sobota 16. září 2017

Extreme Ways


láska je rubem temnoty
v srdci, které poznalo své jméno
platíme svými bonmoty
za život vše, co mu bylo ukradeno

cihla prý ztvrdne v kámen
a nebo rozdrobí se pod tlakem meče
v pravdě srdce říkám ámen
když do něj vodu nabíráme vkleče

jsme živé duše pátého dne
a ani láska nepřináší vytoužený mír
pořádně máchni nežli tne
ozvěna prvního v žilách ještě hřmí

neděle 10. září 2017

OTÁZKY XXI.

blaženě si tancuji a smíchem pláču
jsem jak šílená a pak z ničeho nic
klečím na kolenou a cítím strašný smutek
svět se mi smrskne jen na pár rváčů
těch amorů, co ulomili ze svých špic
ostří, kterými tě bodají jen pro zármutek

k uzoufání šťastní, nevděčné obrazy
a jde si s námi pohrát taky gilotina
když hlavy padají do košů pod popravištěm
to mrtvoly z ledu v srdci nic nemrazí
a my se jen hádáme čí, že je to vina
nikdo z nás se nestal pro druhé útočištěm

v chrámu andělských srdcí je noc
deště se zaplétají do sítí z pavučin
a místo polibků se tu jen slzy tiše splácí
kdo požádá srdce srdcem o pomoc
když každý učitel tě něčemu naučí
ale tvé lásce tě naučí jen tví vlastní žáci

čtvrtek 7. září 2017

V tobě


hrajeme svoje hry, které jdou do ztracena
a tam k nim nedoléhá hluk velkoměst
radost i strach míchá se a nejsou odečtena
na miskách, na vahách, se provonět

s houfem prstů mávnu a tak letíme nyní
možná zblednu, ztmavnu do krve
jdu po světě nevidouc kroky, co dobrodiní
a přece je každý můj krok poprvé

zlehka si nese kamikadze lásky samostříl
kam dech jde sám, jak motýlí křídla
tak i ty své srdce v lásce sám rozprostři
možná, že pomalu či prudce svitla

dopadám na zem každým dotekem tebe
když jsou ty sny v nás na pořád
a zase hlouběji jsem v tobě, když nebe
spustí svých kapek vodopád

úterý 5. září 2017

Křižovatky z cest


a zase stojí na křižovatce a povídám si se zdí
kolena jdou sama vratce a vržou, že to nezní
komu dáme svoje dny, když noci jsou a budou
vteřinu za vteřinou spí, svědomí hrazené nudou

za peníze nekoupíme lásku nebo spásu pro Boha
k ránu snad trochu chrápu, nespí mé duše výloha
proutníci povážlivých stezek, upletli si pomlázku
kam si zajíc vleze, do křoví, do košíku? pro lásku?

stojíme na prahu svého srdce a není dobré žít kříž
krom těch, co nevěří smrtce a nejdou k dobru níž
křižovatky srdcí vždy táhnou, kam? to je nasnadě
možná, že jen navždy, nepřestanu vnímat beznaděj

neděle 3. září 2017

Ještě?

FOTOZDROJ
orgasmus žene nám prý barvu do tváří
a kdekdo se při něm tváří jako imitace
milování už vyšlo z mody, my lichváři
umíme tak pouštět vzdechy do matrace
a vznešená slova plná břitkých nástrah
už nedopadnou srdcem do vymazlení
místo prosím chci, to je teď tvůj zásah
 a meditace jako bonus nebo přilepšení
co chodí kolem tvého srdce jak pes?
co asi dáváš za kosti svým démonům?
den za dnem, stejný včera jako dnes
podléháme všichni stejným zákonům
copak to jde zatratit lásku? a jak snadno
když potom za nocí ženou se slzy deště
pomalu utichá tlukot, zamrzá, je chladno
a ty se tu ptáš Boha, jestli já chci ještě?