čtvrtek 31. srpna 2017

ZKRESLENÍ ANDĚLÉ


všude tam, kde jsem doma, něco začíná
v těch chvílích okamžiků síly
moc lásky je stálá, jak hurikán a jediná
dívám se na život a jeho díly

a tak popadám dech, když šlapu schody
najednou se to vše prodlužuje
život má smysl, když chci dát do svobody
všechno, co ho tady nebuduje

veliký medvěd mávající velkými tlapami
jak ptáci, co odlétají na podzim
to dobré, za co stojí být ještě není za námi
a tak ti to dávám, to neuprosím

člověk není nic jiného než to, čím se udělá
objevili jsme všechno, jen ne, jak žít
a tak říkávám ji, své duši, nebuď zbabělá
do pravé ruky meč a levá bude štít

úterý 29. srpna 2017

Ember

foto: www.jeanie-marie.dk

klepu se zimou u své klávesnice
písmenka padají, jak z nebe kousky ledu
a popelem ze snů, co hořely ponejvíce
já už znovu zatopit nedovedu

poskládáme denně střípky osudů
když dlaněmi prošly bez všech zastávek
co ti budu lásko zpívat, až tu nebudu?
čekáme, že život řekne: přídavek?

všechny mraky vesmíru se skryly
když před úsvitem vyšla tvoje hvězda
máme jen svoje srdce na azyly
a to je to, co se ti lásko nezdá

úterý 22. srpna 2017

Najdu si tě


někdy je podat ruku víc než láska
zvláště, když nevíš, koho vlastně držíš
co člověk, jsme jen bídná cháska
a jako Jidáš se ptáš, kolik stříbra stržíš

tvrdíme, že chceme vládnout světu
ale neumíme podat ani ruku své lásce
prodáme se za nedokončenou větu
dáváme srdce do rukou nejmenší sázce

že tvoříme svůj osud svými výkony?
otoč se a uvidíš mě, pro pohled do pekla
svět je teď, jsme sami sobě démony
není už místo, kudy by tvá duše utekla

v té chvíli, kam ani světlo nedosáhne
se tobě budu dívat tvýma vlastníma očima
do tmy Boha, jsouc kapkou i oceánem
dívám se ti do duše, víš ty, co je nevina?

pondělí 21. srpna 2017

Prázdná srdce


nejhorší je vstávat do bolesti
když zvoní bez mobilu hrana
když na posteli bez pelesti
počítáš ta opuštěná rána

všechno nezahojí nikdy čas
a rány bolí tak nějak znova
to vše je už navždy v nás
zhaslá lásky supernova

a vymetáš popel z ohniště
plamenem umírat své děti
viděl jsi cizí lidí pro příště
první krok jít bez paměti

že bolest prý nutí lidi lhát
a to, co bylo ještě nevinné
prázdná srdce nejde brát
a i tohle jednou pomine

Time lapse (Okamžik dne)


rodíme se z popela rán
a kdy rosou zavlaží se zem
každý z nás bude zván
na místo, kde říkáme: jsem

každý den se rodíme zas
když spadne po výbuchu tma
střípky zrcadel, co z nás
udělala fénixem ta boží hra

střídáme koloběh života
spějeme do smrti okamžiku
krev Boha v nás kolotá
tak díky Bože, za tu erotiku

každý den začíná zrodem
láskou jsi v srdci zachován
a není to jen mimochodem
láska boží už je taková

pondělí 14. srpna 2017

Dotkni se ♥


dotkni se srdce svého
položíš si na hruď ruku
uprostřed všeho zlého
hledej podle jeho zvuku

dotykem hladit trápení
taky přidat trochu lásky
nebát se, že zuby vycení
či zamručí samohlásky

někdy jdem bez naděje
v nás zbylo málo z citu
uspěje láska? neuspěje?
stopy Boha ve sgrafitu

že dotknutí jsou strohá?
kroky toho pocestného?
když slyšíš zpívat Boha
dotkni se srdce svého

neděle 13. srpna 2017

YARA


Po větvích vítr se v sadu honí.
Ještě brzo k dozrávání otrhat.
A Adam s Evou pod jabloní.
Neměli by si, kde s hady hrát.

Potichu se plazící trochu líně.
Na to, že zasadí do srdce Boha.
Svár a neuvidíš v žádném kině.
Jak hadi rychle berou roha.

Jsme jsoucí mračna tří bodů.
Milovat, dotýkat se srdcem včas.
Odhodit meče a bez návodů.
Být tím, čím jsem už byl, zas.
Láskou...

úterý 8. srpna 2017

Hurts Like Hell (bolí to, jak peklo)


v srdci bolí to, jak peklo
když se rozhodneš jít dál
a kdyby na kolena kleklo
není nikdo, kdo by se smál

slza je tam, kde byla láska
prázdné se ti ozývá tichem
co žilo v napětí jen praská
já, království sudé a liché

za branou tichých dnů jsem
dveře lásky tavilo a speklo
cos řekla, bylo zlým křtem
v srdci to bolí, jak peklo

Bílá maska

foto: Karel Zakar

bezpočet křídel zlomil jsem
od vážek až po anděly
a všechny prosil jsem
jen, aby nemlčely

ale s jedním křídlem neletí
a tak jsem noční můrou
kdo spí v srdce zajetí?
já s drsnou kůrou

v těch rozechvělých tónech
jakoby ďábel stisk mi ruku
a ronil dokud neutone
slzy čistého zvuku

dopustit smutek v obrysech
zla srdce člověka a dost
nejsi hoden, aby ses 
dělil o jeho radost

pátek 4. srpna 2017

FIRST LIGHT

foto: Karel Zakar

modlím se za ta křídla motýlí
co vzlétla s řádem světa
a tak ti, co svou lásku dopili
vzali si hrníček a znovu zkouší létat

jsou chladem srdce zamčená
když narodíš se ledy tají
než přikrade se bez jména
a rdousí srdce, a nikde nevnímají

a za zdmi srdce z bloků ledu
jsme stejně jenom sami
a ptáš se, copak tohle svedu?
vystoupit ze tmy sám do svítání?

a tak se rodí duše
tvořená bolestí tvých rtů
a naše láska kluše
políbit světlem boží tmu