Rok Ohnivého Koně. I-ťing: předpověď pro rok 2026

Tenhle text není „věštba, která má pravdu“. Je to roční orákulum: dvanáct obrazů pro dvanáct měsíců. Pokud čekáš jistotu, doporučuju daňové přiznání. Pokud hledáš orientaci, I-ťing umí být překvapivě střízlivý. Nemilosrdně střízlivý.

Proč zrovna teď? Protože 2026 je podle čínského lunárního kalendáře rokem Koně a v kombinaci s ohněm se tenhle motiv vrací jen jednou za 60 let. Můj osobní důvod je prostý: rok 1966, kdy jsem se narodil, byl také rokem Ohnivého Koně.

Věštba podle I-ťingu stojí na hexagramu: šesti vodorovných čarách, které se skládají odspodu nahoru. Losuje se třemi mincemi, šest hodů, šest čar. Žádná magie na efekt. Jen rytmus, hod a práce s významem hexagramu. Nejde o to „uhodnout budoucnost“, ale zahlédnout bod obratu. Místo, kde se v nás může změnit směr života.


Hexagram roku: Čun – Rození (屯)


Pro celý rok 2026 padl hexagram číslo 3: Čun (屯) – Rození. Ve starověké Číně označoval původně vojsko shromažďující se na hranici. V přeneseném významu znamená počátek v chaosu.

Voda se zvedá. Hrom duní. Semínko se chce prodrat na svět, ale půda je tvrdá a světlo daleko. Energie se probouzí, ale ještě nemá tvar. Rození je vždy bolestivé, zmatené a nejasné. Jenže právě to je začátek. První pohyb v novém směru.

Symbolika hexagramu Čun je jasná: bude se rodit nový svět. Ale porod to nebude tichý. Bude krvavý.

Aby to nebylo málo, rok 2026 nese sílu červeného (ohnivého) Koně. V čínské astrologii je Kůň nositelem svobody, pohybu, vzpurnosti a nespoutanosti. Oheň ho urychluje, rozpálí a posílá vpřed dřív, než se vůbec stihneš zeptat, kam běžíš. Kdo si myslí, že stačí koně zkrotit, ten často zjistí, že mu z něj zbyl jen stín.

Protože ten, kdo v roce 2026 neporozumí vlastnímu koni, skončí pod ním. Ať už z něj spadne nebo z něj jen sesedne, pak už se nemusí nikdy vrátit do sedla. Přijde tak o všechno, co se v něm chtělo rozběhnout.

Tenhle rok nebude o stabilitě. Nebude ani o efektivitě, o klidu nebo o „mít věci pod kontrolou“. Bude o tom, jestli dokážeš vydržet první bolest. Zůstat v pohybu, i když je tma. A nezabít to, co se teprve rodí, jen proto, že to ještě nemá jméno.

A co se tedy letos může narodit?


Rok 2026 je nárazová zkouška pro systém společnosti. A jako každá zkouška, přináší i nová jména. Nové směry. Nový typ energie.

Prosadí se nové subjekty a často to budou ženy.
Ne jako ozdoba systému. Ale jako nová struktura hodnot. Praktická, vztahová, tvořivá. Tam, kde stará politika tlačí výkon, přichází ženský leadership: propojení, péče, kompas místo síly.

Objeví se jiný typ politiky.
Ne instantní mesiáši, ne algoritmická válka. Ale pomalý nástup nového typu hlasu. Autentického. Nečitelného pro marketing, ale čitelného pro lidi. Začne to potichu. V komunitách. V naslouchání. V znovuprobuzené důvěře. Ale nakonec bude slyšet. A hodně.

Nové objevy? Ano. Ale ne tam, kde čekáš.
Nejde o příchod „zázračné technologie“. Jde o změnu směru vnímání. Věda se začne ptát na to, co se ještě nedávno vysmívala: vědomí, vztah, ekosystém, paměť těla, přenos informací bez lineárního toku. Tohle všechno je už za rohem. Ne jako senzace, ale jako nutnost přežití.

A dojde i k jednomu zvláštnímu obratu.
Lidé přestanou věřit „pokryteckým hlasům“. Ale nezačnou věřit „alternativě“. Místo toho se naučí vnímat sebe. A v tom se změní i jejich pohled svět. A to bude největší objev roku 2026. Trumpova nobelovka bude muset počkat.

🖤 Možná to nebude rok, v němž padne jeden starý svět. Ale rozhodně to bude rok, kdy se ti, co dosud nemohli nebo neměli tu odvahu, naučí mluvit.

A ten, kdo tomu bude naslouchat, si uvědomí jeden zásadní rozdíl mezi předtím a nyní. Že už on, ani druzí, prostě nikdo nebude sám.


Co v roce 2026 opravdu pomůže?


1. Buď o vteřinu pomalejší, než bys byl.
Rok Ohnivého Koně tě bude lákat ke zrychlení.
Ale právě ten zlomek zpomalení ti může zachránit vztah, zdraví i směr.

2. Vykašli se na motivaci. Udělej si z ní rituál.
Tělo nepotřebuje „chuť“. Potřebuje rytmus.
Přetížení se neléčí disciplínou, ale návratem k věcem, které ti ladí s duší.
Pohyb, dech, dotek. Prostě zvyky, co tě drží v radosti ze života.

3. Nevěř všemu, co mluví nejhlasitěji.
Hluk bude letos znamenat spíš strach než pravdu.
Hledej hlas, který nezvyšuje tón, ale drží směr.

4. Nevysvětluj se. Buď vidět takový, jaký právě jsi.
Starý svět po tobě bude chtít ospravedlnění.
Nový od tebe chce jen to, abys byl pravdivý.
Viditelný. Autentický. Dostatečně tichý, aby tě bylo slyšet.

5. Chraň v sobě to, co se ještě teprve rodí.
Nezabij nové jen proto, že to neznáš.
Tohle je rok zrodu. A porod není hezký, ale je pravdivý.
Některé z tvých největších rozhodnutí vzejdou z něčeho, co se ještě neumí samo pojmenovat.

Popis jednotlivých měsíců roku 2026 najdete zde: https://bit.ly/495jn3k


屯 · Touha vstoupit do světa Vznikám v temnotě. Bez hranic. Bez řádu. Jen s tíhou. Shora se něco přibližuje. Zdola to odpovídá. Svět se začíná naklánět. Jsem tažen tam, nekladu odpor. Jsem tažen tam, do skutečnosti. Voda se dává do pohybu. Světlo je ještě daleko. Každý krok je blíž. To není volba. Není to rozkaz. Je to síla, která se nedá zastavit. Jsem tažen tam. Přijímám to. Jsem tažen tam. Svět se otevírá. Teď to začíná. Cesty zpět už není. Vstupuji do světa. Vstupuji do bytí.

Když světlo mluví dřív než ty

 Seděl jsem u okna a světlo mě našlo. Nevolalo mě. Neslibovalo pohodu. Jenom proniklo až do kůže — bez vyzvání. A najednou bylo všechno moc.

Třpytky, hlasy, očekávání. V těle se zvedl tlak. Lehký třepot se mi ozval v hrudi. Uvědomoval jsem si změnu dechu, neklid v pažích.

Vnímání není některých vysoce citlivých lidí není slabost. Je to zpráva. O tom, že tělo ví dřív než mysl. A já jsem tady proto, abych mu naslouchal.

V podobném rozpoložení vznikla i tahle píseň. Jako důvěrné přiznání o problémech vysoce citlivých lidí, ne jako jejich úkryt. Kdo cítí podobně, uslyší v ní něco pod povrchem i beze slov. 🕯️Poslechnout si ji můžeš tady na youtube.


Jemnější světlo

Světlo se rozlévá přes okna
příliš silné pro citlivé oči
místnost je plná ozvěn
které se nikdy nenaučily odpočívat

Slyším, jak se smích valí
jako řeky složené ze zvuku
každý úsměv něco žádá
a já se teprve dávám dohromady

Vstupuji do ticha
které žije za mým dechem
tady nic netahá ani netlačí
tady může všechno zůstat

Volím jemnější světlo
volím pomalejší plamen
místo, kde srdce naslouchají
a ticho zná mé jméno

Venku se noc třpytí
uvnitř je svět malý
hrnek, židle, tlukot srdce
dost na to, aby bylo možné cítit všechno

Světlo spočívá na okně
příliš silné pro citlivé oči
nechávám ten okamžik dýchat
dokud čas nezměkne

Volím jemnější světlo
kráčím svou jemnou cestou
kde se hloubka stává jazykem
a světlo se učí zůstat

Pokud chceš číst víc o tom, co znamenají Vánoce pro vysoce citlivého člověka, otevři si celý článek tady: https://medium.seznam.cz/clanek/wizard-michal-kdyz-svetlo-pali-a-ticho-neni-klid-vanoce-ocima-vysoce-citlivych-219596


MINI RITUÁL:

Až budeš dnes v místnosti plné světel, udělej jednu věc. Zavři na chvíli oči a podívej se dovnitř.
Nesnaž se vydržet. Jen chvíli buď. Ptej se: co moje tělo vnímá dřív, než to vyslovím?

Učenci dynastie Qing a sen o úniku ze světa chaosu

Tento soundtrack vznikl jako doprovod k eseji o klidu, moci a únavě vědomí. Není to píseň v tradičním smyslu slova. Je to pomalá procházka prostorem, kde slova končí a zůstává přítomnost. 

Text vychází z reflexe učenců dynastie Qing, kteří hledali zahradu ne jako útěk ze světa, ale jako úkryt před vlastní rolí v systému moci. 

Hudba záměrně pokračuje i po posledních slovech — aby význam mohl doznívat v tichu. Možná nehledáme nový svět. Možná jen místo, kde můžeme doopravdy žít. 

📖 Článek 🎶 Suno profil

Buben, dech a tichý vír

Ranní rituál, který obejde hlavu a vrátí tě domů. Do tvého bytí.

Jedno ráno jsem stál v kuchyni a věděl jsem přesně, že „bych měl“. Meditovat správně, dýchat správně, začít den správně. V té chvíli jsem si všiml jedné směšné věci, moje „správně“ bylo jen další slovo pro tlak. A tlak je zvláštní zvíře, umí se tvářit jako disciplína, ale ve skutečnosti ti krade prostor.

Pak jsem si pustil písničku a v ní hraje velkou roli buben. Ne jako soundtrack k nastartování do produktivity dne, ale jako rituální kladivo, které rozbije formálnost všech možných svatých metod. Dunění bubnu se opřelo o stěny bytu, o hrudník, o podlahu, o páteř. A najednou jsem si nemusel nic dokazovat. Tělo si vzalo rytmus, dech si vzal místo, mysl si sedla na zadek a přestala kecat.

Tohle je pro mě podstata toho, co popisuji v článku o meditaci, skutečná meditace začíná až tam, kde končí všechny metody. Ne tam, kde se ti povede „výkon“, ale tam, kde se přestaneš honit za výsledkem. Kde se znovu staneš tím, co už dávno jsi, živým prostorem, který dýchá.

A právě proto mi tak skvěle funguje tato rituální píseň Fundr við Hana. Je zpívaná starobylým severským jazykem (old norse), který v tobě neaktivuje archetyp. Nejde o to rozumět každému slovu, jde o to, aby rytmus vedl tělo, jako když bojovník najde svůj postoj a přestane se omlouvat za vlastní sílu. Je to výborné jako ranní rozcvička, pro dechové techniky i pro bojový trénink, protože buben je metronom pro odvahu.

Pokud chceš číst víc o tom, proč meditace není technika, ale způsob bytí, tady je původní článek.


Text písně Fundr við Hana (Setkání s ní),
překlad rituálního textu v ENG a CZ

Sloka 1
Once I knew love before tonight,
Kdysi jsem znal lásku, ještě před touto nocí,
the kind no heart can truly hold.
takovou, kterou žádné srdce nedokáže skutečně unést.
I wagered every sleepless hour
Vsadil jsem každou bezesnou hodinu
on water whispering low through reeds.
na vodu tiše šeptající skrz rákosí.

Sloka 2
Tonight, even fear came differently
Dnes v noci i strach přišel jinak
a trembling veil that barely moved,
jako třesoucí se závoj, který se sotva pohnul,
then shattered softly into dust,
a pak se tiše rozpadl v prach,
revealing almost everything here.
odhalující téměř vše, co je zde.

Sloka 3
And in this moment of all moments,
A v této chvíli ze všech chvil,
when dark places fill with day,
kdy temná místa zaplavuje den,
I saw the other half before me
spatřil jsem přede mnou svou druhou polovinu
and knew color is no dream’s reflection.
a pochopil, že barva není odrazem snu.

Refrén
Love is just a feeling tied to colors,
Láska je jen pocit spojený s barvami,
as if a thousand rainbows rose above.
jako by nade mnou povstávaly tisíce duhových oblouků.
Let every heart keep singing over us,
Ať všechna srdce dál zpívají nad námi,
so human loneliness becomes no debt at all.
aby lidská samota už nebyla žádným dluhem.

MINI RITUÁL na ráno

Postoj, dech, buben, tři minuty a den se ti přepne.

Stoupni si rovně, chodidla na šířku pánve, kolena měkká, čelist povolená, jazyk volně.
Pusť si hudbu (buben,) nebo si ho aspoň představ, jako kdyby ti zespodu od podlahy jeho zvuk držel rytmus. Nádech a výdech přirozeně.

Do každého výdechu řekni v duchu jednu větu, ne jako afirmaci, jako příkaz tichu, „teď nic nedělám, jen jsem“.

Pak udělej pět pomalých dřepů nebo pět hlubokých předklonů, na každý pohyb jeden dech, a hlavu nech být pozadu, ona si zvykne. A pak se jen ptej a vnímej v těle odpovědi:

  • Kde přesně v těle se mi během těch tří minut uvolní napětí, v čelisti, v krku, na hrudi, v břiše, v bedrech?
  • Kde v těle se mi dnes nejdřív objeví klid, a jaký má tvar, tlak, teplo, proudění?
  • Kde v těle se mi postoj srovná jako první, chodidla, pánev, hrudník, lopatky?
  • Kde v těle se mi dech rozšíří, a co se v tom místě změní, prostor, měkkost, teplo, stabilita?
  • Kde v těle se mi rytmus usadí, a kde se mi z něj začne hýbat energie do dne?
Všimni si jednoho místa změny v těle. Nic dalšího není potřeba.

Nový začátek není návrat. Je to úplně jiná cesta

Stál jsem jednou u zrcadla a udělal ten starý trik: stejná tvář, stejné světlo, jen o milimetr jinak posunuté rameno. Najednou se změnil výraz. Ne “lepší” nebo “horší”. Jen pravdivější. A došlo mi, že restart často vypadá stejně: zvenku se skoro nic nemění — jen se konečně přestaneš nutit do pozice, která ti jinak bere dech.

Feng-shui to zná dávno: když je prostor přetížený, netlačíš na výkon. Nehoníš se za “dokonalostí”. Nejdřív jej odlehčíš. Vyvětráš. Umyješ vše zaprášené. Vrátíš věcem jejich místo. A až pak se dá mluvit o novém směru.

Přesně tuhle logiku popisuji v textu o návratu po vyhoření: skutečný restart nezačíná venku (CV, kurz, viditelnost či přenastavení mind setů), ale uvnitř tebe sama. Obnovením důvěry, že mám právo začít jinak. A že “jinak” nemusí být heroické. Jen poctivé.

Pro sebe si to dělím do tří fází, které nejdou přeskočit: Obnova (tělo přestane “hořet” a dostane spánek, klid, jídlo, ticho), Předefinování (kdo jsem bez výkonu a co mi dává smysl), a teprve pak Nový start (malé konkrétní kroky, stavba nového, ne návrat do starého). Problém často není nedostatek vůle, ale chybějící mapa.

A teď k písni. Protože některé věci se nedají vysvětlit jen rozumem, ale musí si projít srdcem. Musí si projít SAMOTOU SHLEDÁNÍ. Pokud chceš číst víc o tom, co mě k této písni vedlo — a proč nový začátek není návrat, ale úplně jiná cesta — tady je odkaz na původní článek.

Text písně SAMOTA SHLEDÁNÍ

bojíme se jen, že ztratíme, co máme
strach přejde, když příběh, jak srdce puká,
zmenšíme o svět a domov pro neznámé
a že nás a příběh psala tatáž ruka

nejlepšího člověka nehledej mezi těmi,
co máš rád, ale mezi těmi, které odsuzuješ
a jak ten blázen obcházíš slunce zasněný
když jak to slunce si svět orámuješ

vzdávám se přání spatřit svět v zrnku
tohoto písku a tebe nebe v divoké květině
zachytit nekonečno v dlani po úplňku
a věčnosti lásky v jedné hodině

a není místa, kam bys nesvítil, tys osud
zavoláš myslí neposkvrněný si věčný svit
jak je si jistá, že jsi byl tak, jako dosud
modlitbou přání vyslyšených slit

vzdávám se přání spatřit svět v zrnku
tohoto písku a tebe nebe v divoké květině
zachytit nekonečno v dlani po úplňku
a věčnosti lásky v jedné hodině

MINI RITUÁL na dnešní den 

Dnes si dej “nový start” v mikroverzi, bez teatrálnosti: umyj si obličej pomalu, jako bys smýval starý režim. Nespěchej, vnímej to, jaký pocit je něco smývat a uvolňovat.

Pak si napiš jednu větu: Co mi dnes vrátí 5 % života zpátky do těla?
Ne padesát. Pět. Nejprve nahoď svůj rytmus, a nepokoušej se o sprint.

Proč nejen mladá generace potřebuje umění

Svět je zasypaný obrazy — feedy, stories, filtry. Ale co když všechna ta kvanta vizuálů vedou k hlubokému hladovění po smyslu? Umění — nejen jako dekorace, ale jako jazyk, který připomíná, že máme duši, že svět potřebuje hloubku, ne jen lesk. Mladí ji potřebují víc než kdokoli jiný. Protože v té povrchní záplavě snadno ztratíme, co je opravdové.

Zastav se, podívej se kolem: co tě dnes skutečně zasáhlo — ne jen vizuálně, ale hluboko v srdci?

➡️ Celý článek najdeš pod názvem: “Proč mladou generaci potřebujeme vrátit k umění?


Galerie jménem duše


Verse 1
Podivnou měl v očích zář
A nad květinou letí hmyz
Srdcem je každý pohádkář
I když někdy říká zmiz

Verse 2
Hebká jsi, jak váza na květy
Co louka váže po hrstích
A kdo nehledá, skřítky poety
Kde se kočky lížou po srsti

Chorus
jsi stále mojí melodií
hlasem z mého nitra
smysl, co druzí využijí
aby i jim duše špitla
a návštěvníci chodící
na mši tvých vjemů
ty poslední z věřících
vnímáš cit ke všemu

Verse 3
Jít bránou pohádky je skok
Tak naříkají času pravidla
Láska tvých barev, veletok
To, když jsi zvedla stavidla

Final Chorus
a návštěvníci chodící
na mši tvých vjemů
ty poslední z věřících
vnímáš cit ke všemu

Umírat do lásky — návrat k sobě přes vědomou sexualitu

 🌙 V hloubce ticha, mezi dechem a pulzem, se rodí “návrat k sobě”. Sexualita, vnímavost, vědomí, to nejsou jen slova, ale cesty, jak znovu objevit vlastní tělo, duši, vlastní hmatatelné já. Když dovolíš, aby láska nevznikala z očekávání, ale z přijetí, začínáš umírat starému “já”, znovu se narodíš s otevřenýma očima a citlivým srdcem.

Zeptej se: Co kdyby láska nebyla o získávání, ale o propouštění? K čemu by tě to posunulo?

➡️ Více v článku: “Umírat do lásky: O sexualitě, svědomí a návratu k sobě.
English version is here: https://bit.ly/3Mbog2T


Český překlad písně

Báseň pro ni

Verse 1

Tvá krása žije tam, kde si hrají jemné větry,
v paprscích slunce propletených dnem.
Tiché ladnosti si všímají řeky,
takové, kterou žádný lesk nedokáže skrýt.

Verse 2
Způsob, jakým se pohybuješ – klidný a svobodný –
je jako kdyby se příroda učila, jak být.
Žádná malovaná maska, žádné vypůjčené světlo –
záříš, protože tvá duše svítí.

Chorus
Tady je pravda, kterou voda znala:
její klid odráží jen tebe.
Krása není póza ani plán –
žije tam, kde se rozšiřuje srdce a země.

Verse 3
V každém tvém pohledu je vzácný klid,
jako teplý šepot ve volném vzduchu.
Jemná síla, kterou svět dokáže vidět,
něžná pravda v souladu.

Chorus
Tady je pravda, kterou voda znala:
její klid odráží jen tebe.
Krása není póza ani plán –
žije tam, kde se rozšiřuje srdce a země.