Proč nejen mladá generace potřebuje umění

Svět je zasypaný obrazy — feedy, stories, filtry. Ale co když všechna ta kvanta vizuálů vedou k hlubokému hladovění po smyslu? Umění — nejen jako dekorace, ale jako jazyk, který připomíná, že máme duši, že svět potřebuje hloubku, ne jen lesk. Mladí ji potřebují víc než kdokoli jiný. Protože v té povrchní záplavě snadno ztratíme, co je opravdové.

Zastav se, podívej se kolem: co tě dnes skutečně zasáhlo — ne jen vizuálně, ale hluboko v srdci?

➡️ Celý článek najdeš pod názvem: “Proč mladou generaci potřebujeme vrátit k umění?”

Galerie jménem duše

Verse 1

Podivnou měl v očích zář

A nad květinou letí hmyz

Srdcem je každý pohádkář

I když někdy říká zmiz

Verse 2

Hebká jsi, jak váza na květy

Co louka váže po hrstích

A kdo nehledá, skřítky poety

Kde se kočky lížou po srsti

Chorus

jsi stále mojí melodií

hlasem z mého nitra

smysl, co druzí využijí

aby i jim duše špitla

a návštěvníci chodící

na mši tvých vjemů

ty poslední z věřících

vnímáš cit ke všemu

Verse 3

Jít bránou pohádky je skok

Tak naříkají času pravidla

Láska tvých barev, veletok

To, když jsi zvedla stavidla

Final Chorus

a návštěvníci chodící

na mši tvých vjemů

ty poslední z věřících

vnímáš cit ke všemu