úterý 30. prosince 2014

Schody do nebe (A Small Measure Of Peace)


světlo stojící před námi
je výslednicí našich chyb
tma mezi dvěma šelmami
a každá chce jen kus msty

když boj přináší naděje
je na cestě tvá upřímnost
a i když se duše nesměje
chce se ti říct stůj, dost

stačí mi to, co je dáno
nebo chci dát se za oběť
tomu, co sestupuje ráno
když hledáš odpověď

spravedlnost nesklízí
zákon příčin a následku
předsudky pout do krizí
a srdce mají zápletku

jistoty bezpečí dětí
odešel mír, cos chtěla
to když muži znesvětí
život i kus tvého těla

co přináší hojnost, boj?
přemýšlím nad prací
hledám té lásky zdroj
jen ona dítě navrací

pocity volají obrazy
a je čas stanovit směr
iluze to možná zamrazí
a jít na jih, na sever?

komu chci dát lásku?
první schod je má čest
cesta boje pro otázku
co ty chceš vnést?

možná jde odpustit
všem mužům co byly
ta touha nic nevpustit
ať není boj zdroj síly

život nám dává dar
sestoupit o schod dále
jsi láska nebo zmar?
já na to se ptám stále

pátek 26. prosince 2014

Črty


dlouho jsem neobjal ženu
a tak verše sbírám z lásky
komorám srdečním klenu
kameny slov samohlásky

sbírám slova jako klásky
do věnců je vinu troufale
zapomínám na provázky
že bytí je i mírně hádavé

odpouštím životu slabinu
že pořád víc a víc slyším
zrazovat se než spočinu
dej prázdné pasti myším

a přežít přes lásky škrty
neber mi tu všechny růže
z tvé tváře jsou jen črty
přivonět, už ti nepomůže

středa 24. prosince 2014

Vystrkuješ nohy

foto: Karel Zakar - THE WALL

vždy mlčenlivější než čas
něžnější než smutek
jak růže rozvitá teď zas
vystrkuješ nohy na zármutek

jen díváš se tak opodál tiše

a tma v stínu střech
křičí, co neumějí slyšet
jsi dech a jdeš teď na nocleh

jen schoulení z krás mlčení

bez hlasu tiše vábí
a ústa v tichu zkamení
vím, že tě srdce samotou trápí

dobrou noc, dobrý den růže

neoblékáš si masky
neptáš se, jestli se může
do smrti být v stínu tvé lásky

neděle 14. prosince 2014

Čísla (Numbers)


zapomínáme lítat
hlavně o vánocích
ze smíchu vřídla
zpěvy o prorocích

slunce vychází
na východ od nás
a zapadá extází
na západě má čas

zapadne vstane
a zase svítá v duši
vítané nevítané
nasloucháme hluší?

odvolávat bludy
jak Galileo inkvizici
říct, že šel tudy
miluji dal po tisící

pokořen klečet
asi tu chybí pokora
neumíme brečet
a láska padá seshora

tak Bože můj
nikomu neporoučíš
dal jsi nám stůj
lásku nám neodloučíš

pod poraženým
stromem poznání jsi
dáváš vyvoleným
tak, aby tě neodmítli

navzdory všemu
milovat se chceme
tak z lásky menu
berme, co vybereme

přijde číslo, den
lásku přeměňoval
a už nebude ten
kdo by ji ubližoval

sobota 13. prosince 2014

Safe & Sound


mezi myšlenku a skutečnost
pomalu dopadá stín
proměna klopýtá v ozvěnách

i světlo dotklo se tě pro radost
a já nevím, co s tím
když tu ležíš tmou zvrásněná

jsi volavka mých tužeb z nocí
včerejšek jako nůž
zakrojil do zítřka, co mi nepatří

vidět v tvých tvářích lásku moci
a s ní vybarvit růž
 a tou vymalovat nejen záňadří

už nikdo nikdy nevidí ten květ
co přebývá v lásce
jsem jiskra, jsem srdce, já hlas

nahota nutí mé smysly bdět
ty jsi duše odkrytá
a uvidět tě, dám všechen čas

Poison & wine


déšť božích slz trval 
tak dlouho až réva uhnila
tys byla moje prvá
oba to víme, vína ubývá

láska duše pro tonoucí
ve sklenkách toho přípitku
jedem růže schnoucí
k vínu dáš vodu pro kytku

v zázraku šesti nádob
se z vody stalo víno života
polykám slovo zrado
neopouštěj nás, krev kolotá

někdo lidskou tvrdost
polykáním slov mlčky zapíjí
to srdce bere trpkost
a vina není nápoj, co zabíjí

Bez váhání


ledová země nebe zrcadlila
a to jí za to posypalo sněhem
když bílá s bílou zbyla
lásky se dotkneš a jsi zběhem?

následuj sebe a nalezneš mne
radost či bolest, láska či zloba?
já proklínám smrt dne !
následuj mne a ztratíš nás oba

do jarních zahrad rozkvetlých
zastavit vpád vloček nedovedu
zastavit v srdci smích?
květy se sevřely v krůpěj ledu

odrážím ke zrodu duši jasem
bez Boha, nečekám, že pomůže
já stal jsem se hlasem
počkáte tu se mnou? na růže?

čtvrtek 11. prosince 2014

Hněv nikdy neumírá (Anger Never Dies)


začínáš zakopávat o svět u nohou
naivně svěží plná sil a jdeš se líbit
a něčí ruce ti po noci pomohou
postavit pohár života a zas si připít?

nevidíš ještě ostře, co je to strach
nevnímáš zklamání jako své prohry
srdce se ti houpá na řasách
odkud ti je ty sudičky asi šlohly?

byla´s nádhera fantastických snů
a každý zatoužil po tobě nocí plout
jak absint opíjel tě hněv tvůj
žít bez lásky z nasazených pout?

že světu vládnou peníze a žumpy
ano má svůj rub a líc i ve tvé tváři
vzpomínkou vyháníš si lumpy
a čekáš, že světlo všechno přezáří?

dívat se bez masky vznešenosti
ne skrz prsty po malých škvírách
i když ho srdce už nepohostí
víš, že tvůj hněv nikdy neumírá?

středa 10. prosince 2014

OTÁZKY XV.


stane-li se obraz činem
v rozhodnutích podle těla
štěstí je v tobě a ne v jiném
takhle jsi to chtěla?

spojila se černá zem
výbuchu skrytých třaskavin
a nebe ve jménu v srdci mém
tančíme krásně laskaví?

když se staneš zvířetem
v osudu krvavý masa smích
tanec smrti, co vířil parketem
najednou zcela ztich?

trpíme za ty jiné duše
dech připomíná jen jeden jazyk
srdcem k srdci tančící láska kluše
proč milujem se nazí?

čtvrtek 4. prosince 2014

Moudré srdce


když vynechává srdce
hravě si možná vzpomeneš
láska tluče mává prudce
protože je z moudrého kamene

a i když máme své dny
nespoutané naším chtěním mít
říkám mu, bij za sny
tluč odhodlaně, jsi toužící být

hřející tvými doteky
zpráva mi jen letmo podaná
to moudré srdce bezděky
tluče svými tepy a já dozrávám

neděle 30. listopadu 2014

OTÁZKY XIV.


když nastala tma
a oči bloudí po zdech pokoje
otázku jsi-li zlá
zda vládneš bez boje?

se odehrává uvnitř zdí
co postavila v mysli chuť se prát
a srdcem říkáš jdi
bez toho čekat na návrat?

paprsky svitu krájí tmu
a chuť milovat tě pálí svou krásou
nastavit srdce jednomu
srdce, co bude naší spásou?

úterý 25. listopadu 2014

Vysvobození


nechal jsi náš život plynout
na klapkách klavírů
tónům ses nechtěl vyhnout
v srdci, co bylo na míru

klid a mír ty tóny klepoucí
vyváží hranice snů
kam jsi šel ty sám vidoucí
že život byl i svůj

a tak ty už buď duše svolná
dosáhnout pokoje
já jen nábožně poslouchám
tvé písně, co v nich je

čtvrtek 13. listopadu 2014

Miluješ mě k smrti (You Love Me To Death)


v hladinách celku pluje
mé srdce vyrvané nočním můrám
v zákoutí Platonovy sluje
záblesky stínů z ohně křičí hurááá

na svět jsme přišly tiše
my lidé jsme začali k smrti šílet touhou
mít Bohy, hřebíky a kříže
a jazyk věků zničit za vteřinu pouhou

jsme mrtvé stíny stínů
ze kterých nezbylo už ani trocha kostí
láska si hledá domovinu
kde? v srdečních síních z lhostejnosti?

středa 12. listopadu 2014

50 odstínu šedi


v šedivé barvě míst tvého srdce
kde už není ani trochu vidět krev
50x by bouchnout mělo prudce
než spadne víko sexu na rakev

uháníme svůj život chtěním
o které možná ani není zájem
a tak bloumající za dne sněním
dáváme srdce na podnájem

tvořící výhně z ohnivé pece
vdali jsme se v srdci z rozumu
v zajetí lásky betonové klece
podlehnem volaní sexu na gumu?

když odcházíme jeden s druhým
po rovnoběžkách křivých cest
to v srdci dělá šeď zas další pruhy
a my vzdáváme se citu, co měl vést

úterý 11. listopadu 2014

CO ZBYLO

foto KAREL ZAKAR

PEKLO MÁ JEN JENDU JISTOTU
ZAKŘIČÍŠ DO TMY SRDCEM MOHU?
AŽ UVNITŘ SEBE HLEDEJ GOLGOTU
V MÍSTĚ, CO PATŘÍ JENOM BOHU

JAK LVOVÉ BIJEM O MŘÍŽE

JMÉNA, CO POSTAVILA DOBA TOBĚ
ZVÍŘECÍ SILOU LAPENI JSME DO KŘÍŽE
ŽÍT JE BOŽÍ OBRAZ NA TENKÉ SKOBĚ

JEN S LÁSKOU DÁ SE JÍT I PEKLEM

K BODU, KDE ZAŠEPTÁŠ SVÉ JMÉNO
TMA HMOTY ZPÍVÁ, AŤ SE NEZALEKNEM
ŽE ČLOVĚK JE BÝT MUŽEM I ŽENOU

TY STOPY ZÁŘÍ TICHÝM SVĚTLEM
CO ZBYLO V TOBĚ Z DOBY POČÁTKU
AŽ DLANĚ K MODLITBĚ SI SEPNEM 
A POLKNEM VÍNO A S NÍ I OPLATKU

neděle 2. listopadu 2014

Nauč mě jak být milován (Teach Me How to Be Loved)


s přesností jedné vteřiny
když jsem byl křižován
bez anděla z lásky odvrácené zločiny
nauč mě, jak být milován

pohledem otevíráš vesmír
všechno je teď dokořán
prosím tě já, který neví, co se nesmí
nauč mě, jak být milován

na dosah ruky utržená hadem
do života i smrti jdu sám
přeju si, ať tvá země neleží ladem
nauč mě, jak být milován

když nechtíc hrudník otevřeš
a chceš abys byl zachován
na chvíli v ruce krvavé srdce sevřeš
nauč mě, jak být milován

srdce bezbranné a bez zátěží

lidská láska už je taková
bez písně, bez veršů, bez úžasu tu leží
nauč mě, jak být milován

pátek 31. října 2014

Milovat sex

https://www.facebook.com/pages/Lisac/189885184438 + http://www.lisa-c.fr/

chodící síly snů
se pokládají za svaté
když v očích zavíráš tmu
tak někdy o půl deváté

jen z lásky svit
vybělí v srdci z noci kus
všichni chceme jenom být
tím klíčem, co zná plus

odemykám šance
aby láska bylo milování
ze sexu nedělalo než psance
když sexujem bez přestání

úterý 28. října 2014

Pád (Trust In Your Love)


v srdci nejsou výztuže!
a jen jednou v nás zastudí!
utrpení mnohá, Bohu-žel...
až v rukou Boha, Bohu-dík...

nic se neděje, špitla!
když oddáváme se mozku!
jen ztrácíme svá křídla...
slepená kapičkami z vosku...

letět dál, chtít nejvyšší!
jak stahy stěn vedou vzruch!
cit srdce je bytí nejbližší...
naposled tu pohneš vzduch...

já v zajetí dětské duše!
v srdci život mi něco křesá!
slzy z vosku padají hluše...
zas jedna hvězda z nebe klesá...
..................................

„Člověk má sklon k destruktivnímu a sadistickému násilí právě proto, že je člověkem, že není věcí, a že se tedy musí pokusit život aspoň zničit, nemůže-li jej vytvářet.“ - Erich Fromm

sobota 25. října 2014

Neuměli


mám rád ten hlučící svět
a všechny jeho směšné věci
člověka, trávu, potok, strom
a nad hlavou slyším hřmět
když láska letí, jak šneci
a do mého srdce bije hrom

život je jak lampa svítící
co dává tvary ránům nocím
chvíle, tak krátké věčnosti
my mraky na čele chodící
milujeme se do bezmoci
ale nikdy ne až do sytosti

jako všichni jsem mnohým
co žili tak, jak museli žít
a vydali všechno, co měli
z bolestí stínem pouhým
ve tmě srdcem lásku chtít
jinak jsme to ani neuměli

čtvrtek 23. října 2014

Objetí srdcem


nikdy jsem nechtěl jen tak letět
ale záviděl všem, co někam letí
asi jen chtěl si dát v srdci vědět
jak já sám taky toužím po objetí

převracíme svět dokud nezkamení
zůstane slovo, to co kámen puká
my všichni můžeme být poražení
my co lpěli a život v srdci ťuká

má milá, jak je ti s mým stínem?
až zeptám se tě jednou s úžasem
na hrudi držím tě srdce v objetí
a už vím, proč tu vlastně jsem

neděle 19. října 2014

Vítejte (Feel so different)


Bůh mi dal klid a já se snažím jít
i když svět nemohu změnit
jen plamínkem svíčky mohu být
nade mnou hledající zenit

nejsem už to, čím jsem býval
srdce tvrdé jako kámen
odlitý v hlubinách, kam ses díval
až řeknu v pravdě ámen

lásko nenech mě zapomenout
kvůli všem zkušenostem
míhající se ruka na zamračenou
tvář políbenou tělem po sté

co bylo bylo a tím už teď nejsi
zbavuji prokletí tě slovem
hoďte si kamenem ostřejším
a vítejte v království novém
.........................


"Keren hipuch" je korunování protikladů. Je koncem neboli hruškou meče, který hlídal Východ Edenu; slovem míhající se je míněn hipuch = dvě ostří jednoho meče, slovo keren znamená roh - jeho sjednocenou špičku, složenou z obou ostří.  Jeden bod. A jen ten je hoden poznání, kdo v něm vládne svou MOCÍ, plně dobytou mocí, schopnou sebe sama uchopit. Indové jí říkají advaita. A my ji musíme dát ještě svou lásku, abysme naši moc mohli i pochopit. A pak protože jsme dozráli jako ovoce stromu Poznání, uchopíme svůj meč a můžeme jít sklízet plody stromu Života. V ráji byla přeci dva stromy, pamatujete?

S nadějí úsvitu



z kořenů stromů protéká pot, co miloval
milenku zem v noci totiž políbilo nebe
a aby láska nespálila svět, chladný vítr vál
když jsem v tvých očích uviděl sebe

ten pohled mi sedí, jak motýl na rameni
jako když tichým splavem plavu
srdcem k srdci jsme sami sobě naklonění
oči jsou lodě ze ze-mě do přístavu

smutné trochou něhy, rosou vlahých cest
zalité vodou a nejsou všechny z ryb
a dejte se mezi oběma břehy láskou vést
ale nečtěte svou lásku ze starých chyb

možná, že život není jen o slovu medituj
ve sněhu touhy ze zmrzlých závějí
planoucí srdce nespí od úsvitu k úsvitu
nosí ho oči žen, co milují s nadějí


úterý 7. října 2014

Je mi zima



copak chci tak moc?
žít, kde srdce dřímá
plamínek Bůh volá o pomoc
a říká: "je mi zima..."

tak pramení láska?
a kolik ji mohu dát?
když krev tiše zmrzlá praská
a je mráz už napořád?

snad zapálit sirkou?
ale z ledu je i škrtátko
kudy chodí, kterou dirkou?
nespálíš se na krátko?

chodím dál podél vás
v košili měsíce stříbrné
a čekám, kdo podpálí čas
 a popel srdcem rozhrne


pondělí 6. října 2014

Mlčení


zase jsem spadl z větve stromu
života, co lákal k sobě šeptajíc
a já na třešně jsem dostal chuť

volným pádem letím zase domů
můj hlad po lásce si had líbajíc
kousnul do všech ochraných lhůt

polibek země postříkaný blátem
a z dlaní místo třešní teče krev
tvá ruka konejší tu bolest, pane

lidi trhaj ovoce zakázané pádem
stoupnou si k tomu třeba na rakev
kdo padl, když nekradl, zas vstane

středa 1. října 2014

Strenght (Síla)


noční tmou odlétá ranní sen
co strhává mi bolest z ran
po probuzení je zase den
kde do srdcí prý budeš brán?

poháry zvedáme vždy výše
ale kolik jde až proti proudu?
bez srdcí krutí ve své pýše
bez jména, bez hrdosti k rodu

vzpomínky Boha v nekonečnu
jsme lidé posledního soudu
vycházíme vstříc nebezpečnu
domněnky necháváme bloudům

posedlí touhou po přesnosti
každý z nás v hubě onanuje
jsme sytí psi, co nemaj dosti
a je nám jedno, koho si Bůh 
vlastně pamatuje...

pondělí 29. září 2014

Chvět

link FOTO

jak voda a oheň spojení jsme
a zapšklí jenom svou touhou
pouští je každý, kdo nemá vše
že život je jen stínu šmouhou?

bolí to, když shazujem křídla
jako když se strom začne chvět
a v srdcích nenacházím zřídla
ale dodnes vím, jak jsi zbledl

jak meč chvěje se sukní ženy
to když si vítr hraje a zmítá
my v církví, kde nejsme členy
hrajem, že láska je sudba vžitá

bolí to, když shazujem křídla
jako když se strom začne chvět
a v srdcích nenacházím zřídla
ale dodnes vím, jak jsi zbledl

v těle, kde slova nejsou hostem
doufáme, že dávno zrezivěly
jsme týmž a jedním ostnem
jsi nebo nejsi lásko na příděly?

bolí to, když shazujem křídla
jako když se strom začne chvět
a v srdcích nenacházím zřídla
ale dodnes vím, jak jsi zbledl