začínáš zakopávat o svět u nohou
naivně svěží plná sil a jdeš se líbit
a něčí ruce ti po noci pomohou
postavit pohár života a zas si připít?
nevidíš ještě ostře, co je to strach
nevnímáš zklamání jako své prohry
srdce se ti houpá na řasách
odkud ti je ty sudičky asi šlohly?
byla´s nádhera fantastických snů
a každý zatoužil po tobě nocí plout
jak absint opíjel tě hněv tvůj
žít bez lásky z nasazených pout?
že světu vládnou peníze a žumpy
ano má svůj rub a líc i ve tvé tváři
vzpomínkou vyháníš si lumpy
a čekáš, že světlo všechno přezáří?
dívat se bez masky vznešenosti
ne skrz prsty po malých škvírách
i když ho srdce už nepohostí
víš, že tvůj hněv nikdy neumírá?
