déšť božích slz trval
tak dlouho až réva uhnila
tys byla moje prvá
oba to víme, vína ubývá
láska duše pro tonoucí
ve sklenkách toho přípitku
jedem růže schnoucí
k vínu dáš vodu pro kytku
v zázraku šesti nádob
se z vody stalo víno života
polykám slovo zrado
neopouštěj nás, krev kolotá
někdo lidskou tvrdost
polykáním slov mlčky zapíjí
to srdce bere trpkost
a vina není nápoj, co zabíjí
