něžnější než smutek
jak růže rozvitá teď zas
vystrkuješ nohy na zármutek
jen díváš se tak opodál tiše
a tma v stínu střech
křičí, co neumějí slyšet
jak růže rozvitá teď zas
vystrkuješ nohy na zármutek
jen díváš se tak opodál tiše
a tma v stínu střech
křičí, co neumějí slyšet
jsi dech a jdeš teď na nocleh
jen schoulení z krás mlčení
bez hlasu tiše vábí
a ústa v tichu zkamení
vím, že tě srdce samotou trápí
dobrou noc, dobrý den růže
neoblékáš si masky
neptáš se, jestli se může
do smrti být v stínu tvé lásky
