pátek 4. února 2005

Píseň o lásce - Josef Trnka (můj pradědeček) z 1.1.1902

Žádný neuvěří, věřit nemůže, jak mně srdce bolí, to víš jen ty Bože.
Není každý vesel, kdo víská a skáče, však on si v koutečku častokrát zapláče.

Zdálo sa mně zdálo, za jedné krásné noci, co bych asi dělal, kdybych měl svět v moci?
Všecko bych voželel, i to krásné nebe, jen bych si ponechal, drahá milko Tebe.

Nejsou ústa k jídlu, sou též ku líbání, nejsou ruce k dílu, sou též k obímání.
Jestli jsem hřešil milováním tebe, odpusť mě milenko, odpusť mě to nebe.

Komu si souzená, ten Tě dostane, však Tě mé srdéčko milovat nepřestane.
počkej jen až budeš spát v tichounkém hrobě, bude se mě zdáti, milenko o tobě.

Žádný tak jako já tebe nemiloval, Ty jsi byla moje, jak jsem sám spatřoval.
Snad Tě mě nepřálo ani to krásné nebe, abych si mohl vzít, drahá milko tebe.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji vám za váš komentář. MZZ