trápím se rozeznáváním
zrání našich probuzení
kdy končím začínáním
nad tím, co je a už není
jsme tím dnem, co bude
prvním a mnoha dalšími
nebo řadou, co zbude
tvářemi trochu skleslými
stojíš na prahu setkání
s tím, cos nikdy neviděl
možná to i trochu zavání
a není, kdo by záviděl
dveře, co vedou nahoru
dveří samotného pekla
či nebe, to podle oboru
aby se duše naše lekla
a tiše naslouchala sebe
když hledáš to své místo
nevidíš pro mraky nebe
spíž je to, kde je jisto
z rána se zrání probudí
a nevíme, jaký bude let
je den z mnoha v osudí
toho, co existuje teď
Michal Zachar
.......................................
těm, co jsou svatí za to, jak jimi nejsou...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ