Stránky

středa 31. března 2010

Spadla zeď



před očima ubíhá mi vůle žít
a jen tak zprohýbat tvá plátna
a ukrojit trochu pohledu na krajinu

hrají ty trubky, že máme chtít
malovat dál dokud je ruka zdatná
protože v barvách nezahynu ?

jen tiše čekám, jak by se zasnil
každý básník, když překročí zeď
a propast pevná vítá ho domů

tak, jak bych tě rád vlastnil
nastává navždy sbohem nyní a teď
jen slyším zvuk svatebních zvonů

snad přijde ta chvíle jednou
chtíc rozsvítit tmu před boží tváří
chci mu tebe celou odevzdat

ač nevím zda-li jdeš se mnou
povím mu, že ta tvoje tvář září
já už nemám Bohu víc, co dát

Michal Zachar
...............................................................



Bůh nestvořil ženu z mužovi hlavy, 

aby mu poroučela, ani z jeho nohou,
aby byla jeho otrokyní a plazila se mu u nohou.
Stvořil ji z jeho žebra, aby byla blízká jeho srdci.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji vám za váš komentář. MZZ